Psí sporty

Občas se dívám, jak jde tým na start a už mám podezření, že psovod to nebude mít jednoduché. Místo, aby se pes chystal na to, jak se správně odrážet přes překážky a zastavovat na zónách, tak kouká, kde co lítá, komu kde upadly pamlsky, kontroluje, jestli by se mu nepodařilo ukrást hračku psovodovi i bez práce a jestli náhodou někde není háravka.

Chytání psa na zóně je jedna z věcí, která podle typu psa to může mít dva následky. V lepším případě je pes odolný a na manipulaci zvyklý, takže se chycením nenechá zaskočit. V horším případě je psovi manipulace nepříjemná a hledá způsob, jak se jí vyhnout.

Pokračování 10 tipů pro přeučení odložení přináší další rady a poučení, jak na to, když se pokazilo odložení.

Dogtrekking neboli orientační pochod se psem je v Česku jedním z nejmladších odvětví pejskařských aktivit. Jeho historie se u nás začala psát v roce 2000, prvním závodem nazvaným „Osamělý vlk“ ve Žďárských vrších.

Do tréninků začátečníků mi chodí i agility týmy, které svým psům klikají. Je to neuvěřitelný balzám na duši, nemuset se dohadovat, že není potřeba psa protahovat za vodítko, rozsypat mu tam pamlskovník nebo hodit míček, že ten pes má důvod, proč se mu dovnitř nechce, a že až se osmělí, tak tam nakonec bez problémů vleze sám, nemusí ho nikdo dovnitř cpát.

Slovo obedience znamená v překladu poslušnost nebo také ovladatelnost. Přesně tomu se na trénincích obedience pejskové učí. Bez vodítka a zábavnou formou. U obedience je důležité pouto psa a jeho psovoda.

Kdo někdy četl knížku od Františka Šusty nebo byl na některém semináři, určitě se s výrazem "nulová varianta" setkal. V podstatě se jedná o "default behavior", chování, ke kterému se zvíře uchýlí, když ho jiná varianta nenapadá.

Je důležité si uvědomit, že target nemusí být jen placka na zemi, na kterou má pes dát tlapu nebo čumák, aby se trefil za zónu, ale v obecném smyslu to je cokoliv, za čím pes poběží. Sám od sebe se takhle bude hrnout třeba za hračkou položenou na zemi nebo za miskou s pamlsky, nebo za fenkou stojící v cíli.

Už jsem několikrát psala o skákání, ale až doteď jsem se snažila vyhnout přímo učení překážky zvané jednoduchá skoková. Protože mi zas tak jednoduchá nepřijde. Na průměrném dvaceti překážkovém jumpingu najdete v průměru čtrnáct skokovek. Čtrnáct příležitostí, jak se zmýlit v odhadu vzdálenosti, síly odrazu, délky skoku, rychlosti dopadu…

Končí můj miniseriál o štěňatech a vlastně všech psech, kteří by se chtěli připravit na dráhu agiliťáka.