Pomoc pejskům

Organizace Hope For Paws dostala naléhavou výzvu k těžce zraněnému pitbulovi. Odchyt nebyl vůbec jednoduchý. Pes pobíhal po trati a nechat se chytit v plánu neměl.

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik pejsků nemá teplo domova nebo jen obyčejné pohlazení? Kolik psích dušiček je opuštěných a citově strádají? Že my lidé jsme ti, kteří to mohou ovlivnit?

Proč bych právě já měl hvězdy z nebe krást. Každý večer v kalné tůni jsou. Stačí nabrat do dlaní vodu v níž se prohání. Pár zlatých hvězd i s tmavou oblohou…. Snesl bych Ti celé nebe – dobrovolně – jen kdybys mě nemusela opustit. Ne, že by jsi chtěla, ale osud to chtěl jinak. Můj pláč jsi neslyšela, jen volání andělů.

Stáří je něco, čemu se nedá vyhnout ani odložit. S příchodem stáří my lidé můžeme počítat a připravit se. Bohužel opuštění pejsci takto dopředu nepřemýšlí. Narodí se jako šťastné štěňátko, které s důvěrou vzhlíží ke svému pánovi a věří, že je to do konce jeho života.

Kevin je10ti letý kříženec brakýře, který si nezaslouží dožít svůj život v osamění. Kevin je totiž laskavá, silná osobnost s obrovským srdcem. Je to pes jednoho pána, s kterým pro sebe budou navzájem vším. Před několika lety byl zvyklý být rozmazleným jedináčkem, který dostal téměř vše. Svému pánovi to ale vracel svou oddaností, vzorným chováním a bezmeznou láskou, která přerostla až v závislost.

Organizace Hope for Paws byla opět povolána k případu zvířete v nouzi. Jednalo se o staršího slepého psa na vrakovišti. Duncan byl zřejmě celý život zanedbávaný a živořil. Potřeboval okamžitou veterinární péči tak tak byl převezen rovnou na kliniku. Duncan je úplně slepý, měl kožní infekci, nádory, byl vyhublý a dehydrovaný.

Snažil jsem se to všechno potlačit. Nesl tu strašnou tíhu. Osud mě zklamal. Málem jsem se zbláznil, všechno mi tě připomínalo. Ty cesty, kudy jsme spolu chodívali. Ta říčka, kam jsme prvně šli jako rodina – k malému vodopádu. Ke stromu, pod kterým jsme odpočívali. Ty jsi mě držel pevně v náručí, hladil a vyprávěl, jak jste si tu jako malí hráli.

Ahoj lidi, já jsem Chicco. Trochu se vám představím. Jsem velký černý pes. Údajně byl jeden z mých rodičů dalmatin. Už nevím, už je to dlouho, co jsem byl u mámy.. asi tak 11 let. Víte, měl jsem rodinu a byl jsem šťastný. Byl jsem oddaný a vychovaný člen domácnosti. Bydlel jsem v bytě a vždy jsem měl co jíst a bylo mi teplo. Starali se o mě a já je za to hlídal.

Jmenuju se Josepha jsou mi 3 roky. Já sama si nepamatuju, kdy přesně jsem se narodila, ale s tetama z útulku jsme se shodly, že to mohlo být někdy začátkem roku 2015. Od narození nic neslyším, jsem úplně hluchá. Moc jsme všichni doufali, že s mojí hluchotou půjde něco dělat, ale bohužel to nevyšlo. Už nikdy nic neuslyším.

Jsme dva jezevčí kluci z Vimperka. Před několika měsíci nám umřela naše panička - bezdomovkyně, a tak jsme skončili v záchytných kotcích Vimperk. Měli jsme tu plná bříška i boudičku, ale chybělo nám pohlazení a pomazlení s nějakým tím naším člověkem, kterého bychom mohli mít rádi.