Zajímavosti & Ze života psů

Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.

Ben měl obrovské štěstí ve svém neštěstí. Je to 18ti-letý pejsek, kterému onemocněla majitelka a již se o něj nemohla starat. Beník byl v útulku původně na hotelu s tím, že je to mrzout a máme ho nechat na pokoji, čekal v útulku skoro dva měsíce, než se o stavu jeho majitelky rozhodlo.

Australský ovčák je sakra drsnej pes... nejdrsnější!

Známe to všichni. Nic nevykulí psí oči tak, jako voňavá pochoutka. Máte také takové momentky svých mazlíčků?

Více než polovina obyvatel naší planety vlastní nějakého domácího mazlíčka. Nejvíce „mazlíčkofilů“ žije ve Spojených státech amerických, Jižní Americe a Rusku a nejméně naopak v Asii. V Evropě vedou kočky nad psy. V Latinské Americe preferují malé psíky, v arabských zemích jsou v oblibě velká plemena.

Pes sloužil člověku jako pracovní pomocník, parťák, ale i jako přítel a společník po celá tisíciletí. Již ve starém Babylonu doprovázel lékaře pes, který léčil rány a nemocné svými slinami. V babylonské mytologii měla bohyně lékařství svoji smečku psů, kteří měli schopnost léčit a oživovat.

Hodně se v mém životě změnilo od chvíle, kdy jsem dokončila studijní program a stala se Tellington TTouch Trenérkou. Přestěhovali jsme se (několikrát), postavili jsme dům a dali domov několika zvířecím bytostem. V jednu chvíli jsme náš domeček sdíleli s dalšími šesti zvířátky.

V životě každého majitele, v podstatě, jakéhokoliv zvířete, dříve, nebo později přijde okamžik rozloučení. Konec společné cesty je vždy bolestivý bez ohledu, zda nastal náhle, či po strastech spojených s dlouhou nemocí.

Téměř do padesáti let jsem tušila jen matně, že existují psí útulky. Jen náhodně registrujete informace z televize, ale člověk to nebere vážně, dokud se ho to netýká. Dokud se v útulku neobjevil můj vlastní pes. Potkali jsme se tam spolu. A potkala jsem tam i jiné psy. A taky spoustu emocí, svižný pohyb, trochu adrenalinu a občas fajn lidi.

Nedávno jsem narazila na způsob života, který se snaží eliminovat odpad a bojuje za čistší planetu. V podstatě jde o to, vyprodukovat co nejméně obalů, pytlíčků a sáčků, krabiček a dalších zbytečností, které akorát čekají na vyhození do koše a nedají se ani zrecyklovat.