Urgentní případy

Co vede psí kroky do útulku? Jak jen je možné, že nejlepší přítel člověka je roky věrný po boku svého pána a nejednou se ocitne sám a bez domova? U některých pejsků nad tím dumáme více než u jiných.

Neměl jsem na růžích ustláno, přesto jsem 5 let měl svůj domov. Byl jsem normálním vesnickým psem na zahradě, aby prostě bylo vidět, že u domu je pes a hlídá. Dvakrát mi do "mojí" zahrady někdo vlezl a tak jsem tedy hlídal, jak se po mě chtělo...

Když v mém věku ztratíte i ten poslední mizernej plech nad hlavu a šoupnou vás s ostatními pejsky na déšť do klecí, jsou to celkem zoufalé vyhlídky na spokojené stáří...

Jmenuji se Mikeš a jsem prototyp vesnického voříška. Bydlel jsem se svojí psí smečkou doma, ale pak se to nějak zamotalo a museli jsme každý svou cestou.

Rád bych vám pověděl, jak moc toužím najít spřízněnou duši, jak moc bych rád měl svůj vlastní pelíšek a hodnou paničku, která by mě vzala domů. Vím, že nás starších voříšků jsou tisíce a tisíce a všichni chcete štěňátka a roztomilé chlupaté kuličky do dlaně, jenže já jsem si nevybral zůstat v 10ti letech sám a opuštěný.

Ricky je jeden z těch psů, které jako zaměstnanec útulku při příjmu uvidíte a začnete se smát. Je to takový ten hysterický smích s podtónem černého humoru, protože prostě vážně takovou situaci nemůžete brát, jinak byste to museli dopředu vzdát. Modlíte se alespoň za dobrou povahu, protože jinak můžete rovnou počítat s tím, že pes bude skoro neumístitelný.

Arlow Khon Suay - jak krásně a vznešeně to zní - a vzhled je ještě ušlechtilejší, než jeho jméno. Khon Suay je totiž z thajštiny - krásná čtvrť. Nic krásného ho ale nepotkalo. Nádherný roční pes zažíval hrozné dny. Všechno, co mu život naplánoval, bylo moc a moc špatně.

Nevím, jestli se dokážete vžít do situace, kdy vás po společně stráveném životě, vaše rodina, vaši lidé, odkopnou jako kus hadru a nechají vás napospas prázdnotě útulkového kotce. Své 11té narozeniny jsem oslavil sám v plesnivé boudě, poslouchal jsem bubnování lijáku na plechovou střechu kotce.

Ahoj! Jmenuji se Sagar a v třebíčském útulku čekám už skoro šest let na někoho, kdo by se mě ujal. Jsem tady od svého jednoho roku. Je pravda, že za takovou dobu to už tady beru jako svůj domov, ale radši bych lítal někde po zahradě a hlídal páníčkovi dům, než přijde z práce.

Co jen mohl provést, že ho někdo tak moc zanedbával a pak nemocného odhodil u útulku? Asi nic, jen měl smůlu, že se jeho majiteli stali nezodpovědní lidé bez kousku citu v těle.