Dog Dancing - O povelech a jejich spojování

Publikováno: 3.4.2016
Autor: Kateřina Lerlová
Foto: Kateřina Lerlová

Při tréninku s clickerem se většinou uvádí tři způsoby přístupu - luring (vedení), shaping (tvarování) a capturing (zachycení). Existuje jich ale samozřejmě mnohem více, Attila Szkukalek k nim mimo jiné řadí i fyzickou manipulaci a chaining - spojování už známých cviků do jednoho nového. Podobně back-chaining se říká postupu, kdy nejprve psa naučíte psa výslednou pozici nebo činnost (třeba pozici na zóně) a poté přidáváte další úkoly či překážky, které pes musí vykonat, než se do pozice dostane (najít správný náběh na zónu, doběhnout pro aport...). U mě spousta cviků v dogdancingu vzniká tím, že jsem spojila dva povely. 

Dog Dancing - O povelech a jejich spojováníNěkteré cviky mi takhle vznikly logicky a Way je prakticky chytil sám od sebe. Nikoho asi nepřekvapí, že pes na povel "hop" bude klidně skákat přes překážku, nohu, ruku či hůlku. Pokud to nepochopí sám od sebe, stačí jen pokyn rukou a za chvíli pes skáče přes všechno, co má v dosahu. Stejně tak jsem požívala povel "switch", kdykoli jsem chtěla, aby se Way opřel předníma o nějaký předmět (kyblík, pařez, strom či moje stehna). Z mého ukázání tak dokáže při povelu dost často vymyslet, o jakou část těla (či něčeho jiného) se má opřít. Pokud se nechytne hned, krátké procvičování shapingem se to dá upravit. Protož jsem dost líná, používám pak stejný povel.

Pokud učím nový cvik podobný některému, na který už mám povel, často mu to při učení cviku pomůže. Chtěla jsem Waye naučit, aby se mi točil na zádech. Nejprve jsem ho naučila točit se na kyblíku, poté jsou to zkoušela na různých dalších předmětech a dalších prostředích. Když to Wayovi nedělalo problémy, zkusila jsem ho povzbudit povelem, aby se mi točil na zádech. Netrvalo dlouho a pochopil to. Podobně jsem ho poslední dobou začala učit, aby mě obcházel, zatímco se o mě předníma opírá. Dokud jsem mu říkala jen povel, stál opřený a nechápat, co po něm chci. Jakmile jsem se ale začala točit taky, rozpohybovala jsem mu zadní nohy a on se už dotočil sám.

Podobné to je u cviků jako couvání po zadních. Kupříkladu když znal povel "up" (velký trpaslík) a "walk" (couvej), spojila jsem je do jednoho povelu "walk-up" a Way couvá na zadních. Stejně sám od sebe pochopil povel "back-up".

Trochu jiné to je u cviků, kde jsem se "rozhodla", že následující cvik neruší předchozí. Možná by nebylo špatné naučit Waye nějaký univerzální pojem "vydrž v pozici", ale zatím jsem se nesetkala s žádným postupem naučení takového povelu. Way nezná ani "zůstaň", když dostane povel "sedni", tak by měl sedět, dokud nedostane jiný pokyn. Takže u každého nového cviku Wayovi vysvětluji, že odměna přijde jen když v pozici chvíli vydrží. Už dlouho jsem se pokoušela Waye naučit chodit do strany na dálku, nikdy jsem se neobtěžovala s tím, že bych ho učila zvláštní povel pro každou stranu, moje chůze do strany spočívá v tom, že se Way drží přímo přede mnou a když jdu do strany, on taky. Mary Ray to učila stejným způsobem. Když pak chtěla použít chůzi do strany i na dálku, nechala psa odcouvat a na stejný povel pak pořád udržoval přímý postoj na proti Mary, když šla do strany, on taky. Aby šel pes rovně, pomáhala mu drátěnými zábranami, které pak postupně odstraňovala. To jsem před pár lety taky zkoušela, ale Way se je většinou snažil přeskočit nebo je packami pořád bořil, takže mě to brzy přestalo bavit. Ale párkrát do roka jsem to na procházkách zkoušela. Way dostane nejdřív povel "walk" (odcouvá), "stop" (ví, že dál už couvat nemusí) a pak "in front", zatímco se začnu pohybovat do strany. Way dělá dost chyb, ale kupodivu to začíná vypadat lépe a lépe. Důležité je, abych Wayovi řekla povel jen jednou a nechala ho přemýšlet a povel zpracovat.

Dog dancing - odměna přijde jen když v pozici chvíli vydrží.

Rychlejší postup, ale s horším výsledkem, jsme s Wayem vyzkoušeli u kulhání. Učila jsem ho to v kombinaci fyzické manipulace a shapingu, bez povelu. Když se mi ale zdálo, že udělá obstojně pár skákaných kroků, nechtělo se mi vymýšlet další povel, takže Way kulhá na povel pro zvednutou packu (platí pro něj, že musí udržet zároveň dva povely - packu + držet se u nohy). Bohužel je přesvědčený, že se má především opírat o moji nohu, aby mi pohodlně viděl do nosních dírek, takže po chvíli chůze mu upadne tělo.

Vypadá to, že další adept na přenesený význam povelu bude hrabání. Way už celkem hezky hrabe na skleničku, i když už pod ní není schovaný pamlsek, ale protože je tak zatížený na nose targety, myslí si, že hlavní úkol je dostat pod skleničku čumák, jakmile jí dám pryč, je ze mě dost zmatený. Ještě chvíli si s tím pohraji, ale pokud se ukáže, že přidání povelu by mu osvětlilo, co se po něm chce, bránit se tomu nebudu.

Jinak jsem nedávno viděla pěkný dokument BBC "Secret Life of the Dog", kde sice neříkali žádné převratné novinky (což neznamená, že by to nebylo zajímavé), ale z jednoho pokusu vyplynulo, že psi téměř instinktivně a velmi dobře reagují na ukazování rukou nebo očima. Přestože klikaři celkem dost preferují cvičení bez jakýchkoli náznaků (což taky neplatí stoprocentně, velmi často se doporučuje mít na předmět upřený pohled, pokud se s nějakým cvičí), při učení "ahead" mi Way vysvětlil, že trocha nápovědy mu může dost pomoci. Mám takové podezření, že jeho štěkání na soutěžích je způsobeno tím, jak málo mu tam můžu ukazovat. Agility má oproti dogdancingu obrovskou výhodu, protože tam je řeč těla základní složkou konverzace.

Kateřina Lerlová
http://katachyon.lerl.info

Kam dál: 

Dog Dancing - Na schovávanou

Dog Dancing - Daleké obíhání

Dog Dancing - Mrtvý pes, Trpaslík

Dog Dancing - couvání 

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...