Co se dá s clickerem dělat - Shaping

Shaping, neboli tvarování, je jedna z obrovských výhod cvičení s clickerem. Základem je, že psa odměňujeme za správné reakce a nežádoucí pokusy ignorujeme, takže časem bude předvádět jen žádoucí chování. Dají se tak neučit cviky velmi přesně a můžeme tak spojovat celé série chování (příklad: aport - běžení k aportu, vzetí ho do tlamy, běh s aportem k psovodovi, předsednutí před psovoda a stálé držení aportu). Psovod "vede" psa k výslednému cviku přesností klikání a odměňováním pohybů, které vedou k výslednému cviku, nemanipuluje s ním ručně ani na něj nemluví - pes se potřebuje soustředit.

Pro psa má být jednoduché reagovat tak, aby mohl být odměněn, čím více správných pokusů předvede, tím více odměn dostane a chování se tím pádem upevní. S rostoucím porozuměním se budou zpřísňovat podmínky, až pes dokáže předvést cvik, jak má finálně vypadat.

Důležité zásady shapingu

Načasování

Za co psovi kliknete, to pak bude dělat. Představte si, že jste fotograf, clicker je spoušť aparátu a cvik, který se pes naučí, je fotka. Pokud zmáčknete spoušť moc brzy, fotka vám neukáže výsledný cvik - pes sice začne cvičit, ale cvik nedokončí. Když zmáčknete spoušť moc pozdě, cvik už na fotce není vidět. Pes pak cvičí nepřesně a pomalu, protože si není jistý, proč se mu kliklo, když už nic nedělal. Správná fotka (cvik) vám vyjde jen tak, že budete klikat v tom správném okamžiku. Pokud si pes bude jistý, za co dostat odměnu, bude sebevědomý a může tím pádem cvičit rychle a přesně.

Kritéria

Představte si, jak chcete, aby cvik vypadal (co přesně má pes dělat s nohama, v jaké pozici má být vůči vám, jak rychle chcete, aby cvičil), a pak ho odměňujte vždycky a jen za to, když vaše kritéria splní. Pracujte vždy na jednom a obtížnost zvyšujte až tehdy, kdy pes své práci rozumí. Vnímejte je jako pravidla hry - dokud hrajeme podle pravidel, hra pokračuje, když pravidla porušíme, musíme s hrou přestat a chybu napravit. Například jedno z mých kritérií je těsnost při chůzi u nohy. Nejdřív Waye odměňuji za to, že na místě stojí velmi těsně. Když to umí na místě, přidám svůj pohyb dopředu. Pravděpodobně se ode mně trochu vzdálí nebo mně začne předbíhat nebo zaostávat a já ho musím odměnit až v okamžiku, kdy půjde těsně. Kdybych ho odměnila za vzdálení, zaostávání nebo předbíhání, výsledkem by byl nepřesný cvik. Čím více kritérií si určíte, tím větší máte kontrolu nad cvikem a spíše ho můžete zdkonalit, ale také máte více věcí, které musíte psa naučit.

Většinou zjistíte, že mnohem více věcí může pes udělat špatně, než je udělá dobře. Při následování hůlky existuje jen jedna přijatelná forma cviku - pes sleduje konec hůlky v klidu i v pohybu nezávisle na úhlu a vzdálenosti od psovoda. Podívejte se, kolik chování jsem při shapingu musela ignorovat, než jsme se dostali k výslednému cviku:

Way kouká na mě	Way skáče na hůlku
Way dává na hůlku packu	konečně Way našel konec hůlky

Množství odměn

Množství odměn je počet odměn, které pes získá za minutu tréninku. Nejvíce je pes odměňovaný nedrobivými malými pamlsky, když cvičí blízko u psovoda, protože jich dokážete psovi dát v jedné minutě víc, než když za cvičení na dálku psovi hodíte míček. Proto se většina psů drží ráda u psovoda. Odměn by mělo být právě tolik, aby se chování udrželo a přitom se pes nepřežral. Když odměňujete příliš málo, pes může být zmatený a ztratit o cvičení zájem, když hodně, pes může ztratit zájem o odměnu. Při učení nových cviků se používá mnoho lákavých a chutných odměn, které mohou ubývat a stávat se obyčejnějšími pamlsky, dokud pro psa není dělání samotného cviku odměňující (na závodech agility si můžete často všimnout, že psi obíhají psovody, protože to s nimi někteří dělají, než je pustí na start nebo na překážku).

Přidání povelu

Jak už jsem psala, při výcviku se na psa nemluví (s výjimkou rozumně umístěné pochvaly), tedy se neříkají ani povely. Proč? Když pes dělá poprvé slalom, jeho provedení není ani přesné, ani rychlé. Kdybyste ho označili povelem a pochválili, učili byste pomalý, nepřesný slalom. Pes se samozřejmě časem může rozeběhnout, ale když se pak dostane do krizové situace (například vypjatá atmosféra na závodech), opět se může vrátit ke špatnému provedení cviku. Proto je lepší přidat povel jen ke cviku, který pes dokáže na 100% předvést v různých podmínkách (různé překážky, různé cvičáky...).

Pes je díky klikání a odměňování zvyklý cvik neustále opakovat. Když na něm uvidíte, že se chystá zase cvik zopakovat (otočit se, dotknout se zóny, přiřadit se k noze...) potichu vyslovte povel tak, aby to psa nevyrušilo. Pokud už cvik umí přesně a jistě, nemělo by ho to vyrušit z provedení cviku. Jestli přece, povel neopakujte (nechcete, aby pes poslouchal až na druhý povel), ale počkejte, až si pes řekne, že se mu to jednom zdálo a bude opět pokračovat ve cvičení. Po několika opakování by si pes měl vytvořit spojení mezi povelem a cvikem a reagovat ihned po vyslovení povelu (je to pro něj koneckonců nejrychlejší možnost, jak získat pamlsek).

Jakmile jednou spojíte cvik s povelem, už psa neodměňujte, pokud ho bude předvádět bez povelu - mohl by s tím začít i ve chvíli, kdy se vám to bude hodit nejméně. Můžu vás ale ujistit, že se bude pokoušet cvik uplatnit ještě dlouho potom, co vy jste jeho výuku ukončili. Co kdyby z toho něco káplo?