Dogdancing - Choreografie a závodění
Jak začít
Pořád hledám vhodnou hudbu. Poslouchám různá CD i s hudbou, která normálně není má oblíbená, a čekám, jestli mě nezaujme text, rytmus nebo melodie. Pokud se tak stane, poslechnu si jí ještě jednou a snažím se uhodnout, do jaké divize by se nejvíce hodila a pokouším se přiřadit si k ní nějaké cviky. Když mně nenapadne nic zajímavého, schovám si jí do zálohy na zkoušky, když mně něco zajímavého napadne, poznamenám si to do tréninkového sešitu sešitu a písničku si uložím do počítače nebo nahraju na zvláštní CD a dívám se po závodech, kde bych ji mohla uplatnit.
Hudba
Dávám přednost hudbě, kterou zatím nikdo nepoužil, ale kdybych si myslela, že nějaké už použité téma dokážu zpracovat lépe, klidně sáhnu i po použité hudbě (kromě Abby, tu už jsem slyšela na závodech tolikrát, že mi snad upadnou uši, když na ní narazím ještě jednou). Nejradši mám pro Freestyle hudubu s textem, kterého se můžu v příběhu držet, nebo melodie ze známých filmů a muzikálů. Pro ostatní divize mi přijde vhodnější hudba bez textu. Protože dobře vím, že nemám cit pro rytmus ani hudební sluch, vyhýbám se rytmicky náročným typům a také nemám ráda časté refrémy nebo opakování jednoho tématu, protože bych musela použít stejné (nebo trochu obměněné) krokové sekvence a navíc bych se bála, že choreografii zapomenu.7
Cviky
Tady záleží na času, který mám od začátku cvičení na závody až k závodům. Pokud mám před závodem rok čas, vymyslím tolik nových cviků, kolik jen dokážu. Pokud mám závody za týden, používám jen ty, co pes stoprocentně umí. Vždycky radši zařadím víc cviků, které pes dělá rád, než neoblíbené cviky. Málokdy využívám všechny, co pes umí, snažím se použít především ty technicky více hodnocené a dát prostor cvikům, které se líbí divákům. I když zařadím "základní" cviky, snažím se jepodat trochu jiným způsobem (z podávání pacek například udělám boxování).
Kostým a rekvizity
Kostým i rekvizita je velký pomocník psovoda. Kostýmem u Freestyle například hodně napomůže příběhu a díky rekvizitě se rozšiřuje pole předveditelných cviků. Za kostým dostane tým u DDCCR až jeden bod. Tři body (jeden od každého rozhodčího), jsou docela potřebné. Slušné oblečení není považováno za kostým. U rekvizity je třeba dát pozor, aby jí člověk psa do cviků nenaváděl, za to jdou naopak body dolů.
Vymýšlení choreografie
Choreografii vymýšlím jinak na zkoušky, kde mám přesně dané cviky, které musím použít, na Freestyle, kde musím udržovat nit příběhu, na HTM, kde musím předvést více heelworku než freestyle a na MD a Tanec, které mají svoje specifické kroky.
Zkoušky jsou snadné. Musím si především vybrat hudbu, která se vejde do časového limitu (je víceméně jedno, jaká bude, ale musím na ní dokázat předvést načasování, v dalších stupních i frázování, vyjádření a další). Rozepíšu si na papír, jako cviky musím předvést a poslouchám hudbu. Do delších neměnných úseků zařadím dlouhé cviky (dvanáct kroků u nohy, serpentýny), do rychle se střídajících například otočky, podávání pacek... U zkoušek je lepší mít hudbu až k hornímu časovému limitu a na konec si nechat prostor, kde bych mohla zopakovat nepovedené povinné cviky, pokud by se mi všechny povedly, tak můžu improvizovat.
Freestyle musí mít nějaký nápad nebo příběh. Nejraději používám hudbu, která samotná navozuje atmosféru nějakého příběhu (od doby, co dělám Freestyle, sleduji mnohem více filmů :-)). Vymýšlím pak samostatně bez hudby (s tím, že jí mám naposlouchanou) cviky, které bych mohla zařadit do děje. Moje freestyle sestavy mají nejčastěji podobu "úvod, konflikt, závěr". Vymyslím cviky nebo sekvence cviků, a pak je řadím za sebe, jak se hodí do hudby. Výsledek trochu uhladím a, pokud je třeba, pospojuji neutrálními cviky, které samy o sobě příběh nevyprávějí, ale ani ho přímo nepopírají.
Když vymýšlím HTM nebo MD sestavu, potřebuji k tomu papír, tužku a přehrávač, který si můžu kdykoli stopnout a posunout hudbu podle potřeby. U Tance je potřeba vybrat si takovou hudbu, u které dokážete udržet rytmus a vymyslíte takové kroky, při kerých by vás pes mohl doprovázet vlastními cviky.
Nejdřív si hudbu několikrát poslechnu, nevymýšlím žádné cviky, jen vnímám, jak na mě působí. Pomalu nechávám neurčité předtsvy konkretizovat. Úder bubnů - skok. Útlum - plazení. Pak si hudbu pouštím a zapisuji si časové intervaly jednotlivých melodických úseků, poznamenávám si podobná témata a refrémy.
Do podobných úseků dávám podobné cviky (například v písni Teddy bear od Elvise Presleyho měl pes na slova "teddy bear" udělat trpaslíka - jednou před psovodem, jednou zády k němu, jednou u toho psovod sám seděl...). A jinak používám, co se hodí. Je dobré řídit se třeba geometrickými obrazci.
Začátek a konec
Jsou to nejdůležitější části sestavy. Představte si, že jste divák. Sedíte už několik hodin a zase přišel další černobílý pes (pokud máte jiné plemeno než nejčastější borderky, je to plus). Nejlepší způsob, jak diváka zaujmout, je předvést nějaký pěkný netradiční začátek. Postoj u nohy třeba je netradiční - nikdo ho nepoužívá, protože je nudný.
Závěr je zase určený k přesvědčování rozhodčích, že ty chyby uprostřed byly takové malé a člověk s tak grandiózním závěrem nemůže skončit špatně. Na začátek se snažím dávat originální cviky, na závěr buď originální, nebo technicky náročné.
Nejčastější chyby
Těch je. :-) Sice budu psát stejné, o kterých se ve Zpravodaji zmiňoval už Attila Szkukalek, ale je to proto, že jsou snadno odstranitelné, a přesto se na závodech objevují.
Málo využitý prostor Správně by měla být využita celá část, nebo alespoň většina, taneční plochy. A přitom na Dog Dancing Show Prague, kde se schází česká špička, jí správně využila jen vítězka! V pravidlech jsou rozměry, takže by bylo vhodné tomu přizpůsobit sestavu. Když jsem poslouchala rozhodčí mluvit na tohle téma, doporučovali geometrické obrazce jako kruhy, diagonály nebo osmičky.
Zakrývání psa před rozhodčími Je to prosté, milý Watsone - když rozhodčí neuvidí, co pes dělá, nemůžou to ohodnotit a pravděodobně se to projeví i na uměleckém hodnocení. Je to problém hlavně při statických cvicích a při podávání pacek, kdy je člověk čelem ke psu, ale zády k rohodčím. Je dobré si už při vymýšlení sestavy ujasnit směřování cviků rovnoběžně nebo čelem k porotě.
Opakování cviků Aby tým předvedl, že zvládá nějaký cvik, nemusí ho v sestavě předvést desetkrát. Naopak, čím rozdílnější cviky, tím víc zaujmou diváka a stoupá také známka u rozhodčích za rozsah pohybu. Naopak pozor u cviků, kde se dá předpokládat potlesk publika, ty by měly být dostatečně dlouhé, aby se mohli diváci vyjádřit.
Příliš dlouhé sestavy To je zvyk, který mně osobně štve nejvíce, zvláště proto, že souvisí s předchozím bodem. Ideální délka sestavy je podle mě 2 - 3 minuty. Pokud někdo chce předvést všechny cviky, které dokázal naučit, a nebude se opakovat víc, než vyžaduje hudba, divák se nezačne nudit ani po čtyřech minutách, ale i tak mi přijde vhodnější sestavu příliš nenatahovat, zvláště, jestli tým tančí na pomalou hudbu, která je utahaná už svým rytmem. U mladých a začínajících psů mi přijde jistější vsadit na hudbu do dvou minut, kde předvedou jednodušší cviky. Dopadnou tak lépe, než kdyby se pokusili převést techničtější prvky, ale pes neudržel v závodní atmosféře pozornost.
Závody
Účast na závodech je přirozeným vyústěním tréninku. Někdo rád jenom trénuje, já jsem to taky tak dřív dělala, ale teď bych se už bez závodění neobešla. Když si vypůjčím názor americké olympyjské vítězky ve střelbě, která občas píše do Clean Runu o tom, jak se psychicky připravovat na závod, trénovat a přesto nezávodit, to je jako sehnat partnera na ples, obléci si nejlepší šaty a šperky, pečlivě se nalíčit, půl hodiny stát doma, a pak to všechno zase uklidit do skříně.
Nejezděte na závody pro vítězství. Dogdancing je velmi subjektivně posuzovaný sport a co se líbí rozhodčím, nemusí se líbit někomu jinému. Jezděte na závody, abyste se potkali s partou lidí se stejným koníčkem, jako máte vy, jezděte pro radost předvedení celé sestavy v kuse, jezděte pro radost z načasování cviku do hudby, jezděte pro radost z potlesku diváků, které zaujala vaše sestava, na které jste týdny nebo měsíce se svým psem pracovali.