Agility, Dogdancing, Dogfrisbee

Agility je jedním z nejoblíbenějších psích sportů nejen u nás, ale i v zahraničí. U tohoto dynamického a zábavného sportu si váš pejsek procvičí nejen své tělo, ale i hlavu. Navíc si užijete spoustu společné zábavy, která prohloubí váš vzájemný vztah.

Nedávno jsem narazila na blog Daisy Peel s reakcí na něčí povzdech, že se na sociálních sítích sdílí jen úspěchy, a když se člověku nedaří, tak má pak pocit, že je v tom sám. Přitom důvodem, proč si člověk svoje neúspěchy nechává pro sebe, může být to, že se mu pak nedostane podpory.

Natáčení tréninků pro vlastní potřebu i pro instruktáž ostatních je mým koníčkem už mnoho let. Kdo to má stejně, pravděpodobně už narazil na určitá úskalí, která jsou s natáčením videí spojená.

Kostým jsem si vyžehlila, rekvizity zabalila, zatímco pes klidně leží, mně se vlasy hrůzou ježí, zítra máme předvést všem, jak tancovat dovedem. Srdce mám až v žaludku, ach, už se to blíží, srdce mám až v žaludku, nohy se mi kříží.

Dogdancing není zcela bezkontaktní sport jako například agility, kde je jakýkoli, byť náhodný, dotyk penalizován chybou. Nicméně pošťuchávání psa, ať se konečně začne hýbat správným směrem, nebo jeho popotahování je hodnoceno jako nedostatek.

Pomineme-li fakt, že by měl pes umět všechny povinné cviky, tak taky musí mít čip a vystavenou výkonnostní knížku od DDCCR (Dog Dancing Club Czech Republic) a pokud nemá průkaz původu, tak potřebuje průkaz psa bez prokázaného původu od MSKS (Moravskoslezský kynologický svaz).

Dáváte ve svém sportu sezónní pauzu? A řešíte nějak úpravu tréninkového režimu po jejím skončení? Na tyhle myšlenky mě přivedl poslech lekcí kanálu Physio Matters, kdy při otázkách bolesti kolenou (konkrétně femoropatelárním syndromu) vzpomněli výskyt nebo zhoršení obtíží...

ZÁVODY... výhružný a významný mezník týmu, přeci jen taková ta prověrka, jak že vlastně na tom s tím naším pejskem po všech těch trénincích jsme. Doma na cvičišti umíme dá se říct všechno perfektně a těšíme se, až to ukážeme tomu "velkému agiliťáckému světu" tam za oponou.

Občas se dívám, jak jde tým na start a už mám podezření, že psovod to nebude mít jednoduché. Místo, aby se pes chystal na to, jak se správně odrážet přes překážky a zastavovat na zónách, tak kouká, kde co lítá, komu kde upadly pamlsky, kontroluje, jestli by se mu nepodařilo ukrást hračku psovodovi i bez práce a jestli náhodou někde není háravka.

Chytání psa na zóně je jedna z věcí, která podle typu psa to může mít dva následky. V lepším případě je pes odolný a na manipulaci zvyklý, takže se chycením nenechá zaskočit. V horším případě je psovi manipulace nepříjemná a hledá způsob, jak se jí vyhnout.