Syndrom nevbíhání do tunelu

Publikováno: 16.1.2017
Autor: Kateřina Lerlová
Foto: Kateřina Lerlová

Možná ten obrázek znáte - psovod běží k tunelu, pes míří přímo do díry a najednou dupne na brzdu a z nepochopitelného důvodu se před tunelem zasekne a odmítá vlézt dovnitř. Přesvědčí ho až několikeré přemlouvání a opakované navádění. Je to můj "pet peeve", když to vidím, tak mám většinou pocit rezignovaného zmaru. Jak je možné, že tým pravidelně bojuje s pravděpodobně nejjednodušší překážkou na parkuru? Příčin může být několik. Podíváme se na typický začátečnický tým, kde je psovod zvyklý pomáhat si při ukazování překážek pamlskem nebo hračkou v ruce, a pes svoji pozornost dělí mezi lákadlo a překážky.

Agility - syndrom nevbíhání do tunelu.Celkem to funguje na skocích, po zónovkách jde taky přeběhnout, prokličkujeme slalomem, ale ouha, hračka je v díře tunelu, pes vběhne za ní, a najednou se ruka s hračkou zase vrací! Tak počkat, říká si pes, celou dobu běhám za rukou, tak teď se za ní asi musím vrátit. Psovod dojde k názoru že tedy asi ukázal málo, opět psa pořádně rozběhne, opět strčí ruku do tunelu a pes se opět vrací. Za chvíli se plynulost běhu zasekne u každého tunelu, kde pes vytrvale vyštěkává psovoda, který lítá jako jo-jo k tunelu a zase od tunelu.

Pes může mít i jiné důvody, proč se mu do tunelu nechce. Třeba je bojácnější nebo prostě nemá rád, když ztratí vizuální kontakt s psovodem. Nemusíte mít syndrom jen u tunelu, podobné problémy se objevují třeba u skokovek nebo jinde. Každý pes občas zaváhá, jestli správně rozuměl vašemu povelu. Ale reakce psovoda na to zaváhání určuje, jestli se bude objevovat častěji.

Odměny tvoří chování. Tak to bylo, je a bude. Pokud je povel pro tunel zároveň sekundárním upevněním (tedy pes chápe, že "tunel" = "hurá, bude pamlsek"), pak každé zopakování povelu poté, co se pes od tunelu naopak vzdaluje, je pro psa odměnou. Pokud se nakonec nechá přesvědčit a dostane odměnu, tak je odměněný i za to, že se mu původně do tunelu nechtělo.

Ale to není všechno. Pokud nějakou činnost opakujete dostatečně často, pak se stane automatickou, i když odměna nepřijde bezprostředně. Proto jsou psi schopní naučit se slalom jen na základě neustálého navádění tam a zpět skrze tyčky, i když pamlsek dostanou až za dvanáctou tyčku. Takže jakmile psovod začne opakovat sekvenci "povel - běh k tunelu - vracení se od tunelu - povel - běh k tunelu", začne mít pro psa "tunel" nový význam. Bude přesvědčený, že jít dovnitř je chyba, a správně se musí díře vyhýbat.

Takže jak z toho ven? Zeptejte se sami sebe, kdo cvičí koho. Vy psa, aby šel do tunelu na první povel, nebo pes vás, abyste povelů dali tucet? Je chyba, pokud se pes zasekne a vy ho hned zavoláte k sobě a zkoušíte to znovu (stejně či na druhou ruku...). Dejte psovi najevo, že se nerozhodl správně, třeba tím, že se zastavíte a přerušíte běh. Nechte psovi nějakou chvíli na přemýšlení. Ať na chybu přijde sám a rozhodne se ji iniciativně opravit. Většinou se trpělivost opravdu vyplatí, pes se nechce zdržovat od odměny, kterou za překonání tunelu čeká. Pokud nechápe, za co odměna přichází, je potřeba postup na tréninku změnit (například místo navádění naučit psa tunel tvarováním či zachycením). Ilustrační video níže má sice do dokonalosti daleko, například dávám tak sto padesát povelů, ale je tam vidět, jak se Aygo rozhodl vrátit, když nedostal odměnu za minutí tunelu.

Kam dál: 

K čemu je nulová varianta?

Rytmus ve slalomu

Psí sporty - Pozor na zdraví!

Agility - Pár slov o skákání

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...