Dogtrekking – disciplína pro každého

Dogtrekking neboli orientační pochod se psem je v Česku jedním z nejmladších odvětví pejskařských aktivit. Jeho historie se u nás začala psát v roce 2000, prvním závodem nazvaným „Osamělý vlk“ ve Žďárských vrších. Za tímto závodem i vůbec za myšlenkou přivést dogtrekking do českých zemí, stojí kamarád, spisovatel, obdivovatel aljašských malamutů, člověk s neúnavnýma toulavýma nohama, Jaroslav Monte Kvasnica.

Motto: … zvednutou dlaní zastínil oči proti slunci a zálibně přelétl očima rybník zčeřený drobným vánkem. Hráz byla lemována statnými topoly, zleva šumělo rákosí a trávník vybízel k odpočinku. Pohladil Bucka, který na něj tázavě hleděl, mezi ušima. „Máš pravdu kamaráde, tady si dáme pauzu“. Zatímco pes zápolil s uzeným pamlskem, ponořil lehce nateklé nohy do chladivé vody a s potěšením nastavil tvář slábnoucímu slunci. „Ahoj, jak to jde?“ Vytrhl jej ze slastného podřimování hlas dalšího poutníka a již se k němu natahovala ruka s placačkou něčeho ostřejšího na přivítanou. „Znám tady kousek pěknou studánku, dáme ještě deset kiláčků a jsme tam. Zvu tě na polívku!“ Obul rychle boty, nahodil bágl, jejich psi zaujali pozici bok po boku a vyrazili za vidinou teplé večeře.

Charakteristika dogtrekkingu spočívá v následujícím: účastník – závodník je se svým psem (psy), opatřeným postrojem, nejčastěji typu guard, spojen šňůrou nebo jej vede na vodítku za obojek. Po vytyčené trase se pohybují za pomoci turistické mapy dle připraveného itineráře. Pořadatelem určenou povinnou výbavu (nejčastěji se skládá z karimatky, spacáku, čelovky, mapy, lékárničky, misky pro psa, láhve s vodou a zásoby krmiva a jídla) může nést v batohu na zádech, či část uložit do speciálních psích batohů. Na zdolání trati vedené volnou přírodou bývá určen maximální časový limit. Pochody mohou být buď na více kol, nebo non stop, s možností v průběhu bivakovat.

Jak je zjevné z předchozích řádků, jedná se o disciplínu přístupnou naprosto všem, kdo milují pohyb ve volné krajině se svým psím kamarádem. Tato disciplína je blízká trempingu, turistice či vytrvalostnímu běhu. Obrovský rozmach dogtrekkingu zapříčiňuje jeho nenáročnost na vybavení i možnost zúčastňovat se prakticky s jakýmkoliv psem. Na druhou stranu se od nás (i od psa) očekává určitá fyzická zdatnost, potom základní znalosti orientace v terénu i pobytu v někdy drsné přírodě. Už proto, že minimální délka dogtrekkingu je 80km a jednotlivé akce bývají situovány nejčastěji do náročných podmínek hor nebo přírodních rezervací a konají se fakticky za každého počasí.

Většina pořadatelů dogtrekkingových akcí nabízí začátečníkům, či účastníkům, kteří z různých důvodů nemohou absolvovat hlavní dlouhou trasu, zkrácenou variantu (nejčastěji okolo 40km), s odlehčenou povinnou výbavou. Tuto kategorii můžeme v propozicích najít pod názvy Doghiking, Mid, Turistická…

Někteří dogtrekking berou především jako závod a jejich hlavní prioritou je co nejkratší dosažený čas. To ovšem nebylo původní ideou dogtrekkingu. A tak spory o pojetí závodní či pohodové provází fakticky celou historii tohoto mladého sportu.

Snahy o změnu pravidel, k závodnickému pojetí dogtreku, naštěstí nahradil vznik nové disciplíny Dog maratonu (na 42km) bez jakékoliv povinné výbavy. Jedná se v podstatě o prodlouženou verzi canicrossu a bývá v současnosti často součástí dogtrekových akcí.

Co se týče vybavení, jako je postroj, obojek, vodítko či amortizační šňůra, můžeme se opět obrátit na specializované firmy Man mat,Non- stop, Zero DC, Polar, zabývající se jejich výrobou. Dále se nám z jejich sortimentu mohou hodit v náročnějších terénech botičky pro psy nebo pláštěnky pro krátkosrstá plemena a v neposlední řadě psí nosiče (batůžky). Připomínají ty cyklistické na nosič, visí na obou bocích psa, upevňují se pod břichem a kolem krku seřizovacími popruhy. Psi byli jako nosiči využíváni již primitivními národy a mohou nám být po této stránce platnými pomocníky. Doporučuje se, při dobré kondici, zatěžovat psa nákladem rovnajícím se jedné třetině tělesné hmotnosti, samozřejmě symetricky rozloženým v nosiči..

Brašna pro psy

Teď se podíváme, co bychom měli mít sbaleno my, lidé. Základem jsou samozřejmě kvalitní boty. S přihlédnutím k terénu vystačíme s trekovými, do horského terénu si vezmeme raději kotníčkové případně kožené, dostatečně rozšláplé boty. Od jisté doby nedám dopustit na sportovní ponožky. Dělá se jich celá řada pro různé aktivity i povětrnostní podmínky. Jejich cena je sice vyšší, ale ploché švy zabraňují otlačeninám, podíl lycry protáčení na noze, různé systémy rýhování odvádí pot, zkrátka je to dobrá investice. Svrchní ošacení bychom měli mít dostatečně volné, aby nám dovolovalo pohodlný pohyb, dáváme přednost moderním nepromokavým materiálům s velkou prodyšností. Nebudu zde pět chválu na termoprádlo, které pod svrchní materiál určitě patří. Kdo si ho totiž jednou pořídí a vyzkouší jeho nesporné výhody, co se týče odvodu potu a tepelného komfortu, těžko se už ke „klasice“ vrací. Osobně, co se týče prádla a ponožek, balím pro klid duše všechno rezervní. Nikdo neví, kde zmokneme, spadneme do potoka či podobně.

Podle zkušeností, z dosud proběhlých dogtrekkingů, se jako optimální velikost batohu ukazuje 40–50 litrů. Dbejme na to, aby měl kvalitní odvětrání zad i takové potěšující maličkosti, jako jsou kapsy na drobnosti, nejlépe i na bederním opasku. Není totiž nic příjemného, kvůli každé tatrance, vytažení peněženky či foťáku sundávat celý bágl. Mnozí už se přesvědčili, jak je důležité přibalit pláštěnku, i když nebývá v povinné výbavě. Nezapomeňte, že máte na zádech batoh, který potřebuje také schovat – i na to dnes již výrobci pamatují. Jinak se osvědčují pláštěnky ve tvaru ponča. Karimatky jsou mezi dogtrekkaři nejčastěji k vidění klasické pěnové a potom takzvané alumatky, ale na té bych rozhodně spát nechtěl. Asi nejskladnější jsou samonafukovací karimatky, ovšem asi kvůli riziku propíchnutí nejsou zdaleka tak populární jako pěnové. Jelikož valná část dogtrekkingů se odehrává na jaře či na podzim, sbalil bych si spacák s komfortní teplotou někde kolem nuly, možná i stupínek pod, nějaké to deka navíc se odvděčí spokojeným spánkem.

Asi nejčastěji probíranou výbavou jsou čelové svítilny, takzvané čelovky. S příchodem LEDkových technologií se situace v tomto segmentu vybavení dramaticky změnila k lepšímu. Zvýšil se výkon, dosvit i výdrž a přitom se snížila hmotnost samotných čelovek. Na trhu můžeme najít celou řadu výrobků neznačkových, ale i mezi nimi se dá najít čelovka, která nám dobře za pár korun poslouží. Pokud chceme vsadit na jistotu a jsme ochotni trochu si připlatit, tak leadry v mezi čelovkami jsou např.značky Silva, Petzl, Led Lenser či můj oblíbený Fénix.

Od roku 2000 se uskutečnily už stovky oficiálních dogtrekkingů. Každoroční seriál Mistrovství republiky se ustálil přibližně na desítce závodů. Nicméně dalších neoficiálních akcí je také celá řada. A konečně vyrazit na trek se svým psem můžete i sami či s kamarády, jen tak. A vůbec se nemusíte omezovat hranicemi naší, ač krásné, ale malé zemičky. Za ta léta se nám podařilo dogtrekking zpropagovat a rozšířit do celé řady okolních zemí – na Slovensko, do Rakouska, Německa, Polska, Belgie, Slovinska, Anglie či do Španělska.

Takže šťastnou cestu a mnoho pěkných zážitku vám i vašim psům!

Vladimír Páral