10 tipů pro přeučení odložení I.

Publikováno: 25.6.2017
Autor: Kateřina Lerlová
Foto: Archiv Kateřina Lerlová

O odložení toho bylo napsáno již mnoho, ale protože stále ještě dostávám dotazy, co se psem, který v tréninku stoprocentně zůstane a na závodech naopak stoprocentně uteče, rozhodla jsem se sepsat článek, který by shrnul všechno, co jsem si o odložení kde přečetla a vyzkoušela, a co si myslím, že má smysl dělat.

Než bych začala psát o tom, jak odložení vylepšit, zkuste se zamyslet nad tím, jak se vlastně stalo, že se odložení zkazilo. Protože i když ho přeučíte, pokud neodstraníte příčiny, které ke špatnému odložení vedly, záhy skončíte přesně tam, kde jste začali.

Položte si následující otázky:

  • Kolikrát se pes zvedl z odložení bez povelu, a já pokračoval(a) v běhu?
  • Kolikrát se pes zvedl z odložení bez povelu, a já ho vrátil(a) na start a pak pokračoval(a) v běhu?
  • Kolikrát musím říct povel, aby pes zaujal startovní pozici/vrátil se do ní poté, co se zvedne?
  • Je pro mě odložení dostatečně důležité, abych se na něj soustředil(a) stejně, jako na celý běh?
  • Rozumí pes svému úkolu v odložení a baví ho stejně nebo skoro stejně jako všechno ostatní na parkuru?
  • Těším se na okamžik, kdy odložím psa na startu a budu si moci dát náskok do parkuru, nebo jsem z celého procesu startu nervózní?

Jak si můžete všimnout, jen některé otázky se týkají toho, jak odložení rozumí pes, zatímco zbytek je závislý na tom, jaký má k odložení vztah psovod. Dokud vás bude odložení otravovat a stresovat, stejně na tom bude i pes. Naučit se věřit sobě a psovi je jedna ze základních podmínek úspěšného přeučení odložení na startu.

TIP 1: Rozbijte vzorec

Většina z nás zná pravidla, že něco přeučit je mnohonásobně obtížnější než něco nového rovnou naučit správně. Proto bych vám doporučila nesnažit se přeučit například odložení vleže, pokud jste tak psa odkládali, ale zvolit jinou startovací pozici. Jestliže jste už vyzkoušeli stoj, sed i leh, můžete zvolit něco ještě komplikovanějšího.

A nejen to, doporučila bych vám změnit kompletně rituál, jak jste měli ve zvyku chodit na start. Jestliže vám pes například chodil u nohy, naučte ho chodit mezi vašima nohama. Jestliže chodil na vodítku, nechte ho jít na volno. Má zažitý určitý zlozvyk a ten neodstartuje jen odložení do konkrétní pozice, nýbrž samotný příchod na start.

TIP 2: Extrémní trénink

Vím, že psovodi často prohlašují, že pes v tréninku chyby nikdy nedělá, tak nemají možnost mu odložení opravit a vysvětlit jinde, než na závodech. A já tomu věřím, ale zároveň se musím ptát "Jak opravdu extrémním podmínkám psa v tréninku vystavujete, ale upřímně?" Když pominu fakt, že pes se dokáže bez problémů naučit rozdíl mezi tréninkem a závody, tak na závodech existuje mnohonásobně větší počet rušivých podnětů než v tréninku. V tréninku se člověk klidně rozcvičí (dost často bohužel ne a jde rovnou se psem, který jen někde ležel), má prostor parkuru většinou volný, aby ho nikdo moc nerušil, když je někde chyba, tak si ji v klidu opraví, času je dost. Na závodech si psovod psa připravuje alespoň pět minut (správně by to mělo být déle, dost často to je bohužel méně), na start jde zástupem dalších psů, které jejich psovodi motivují pamlsky nebo hračkami, všude je hluk a pohyb, na startu člověk zápasí se sundáním obojku, nervózní, kdy na něj vypochodují pořadatelé nebo rozhodčí, že zdržuje... Pokud na to pes nebyl zvyklý, vy byste se divili, kdyby na chvíli zapomněl, že má sedět, a vystartoval dřív?

Všechny situace, se kterými se setkává na závodech, by měl zažít v tréninku a nejen to, v tréninku by je měl začít v mnohem extrémnější formě. Pokud máte pocit, že jste dost extrémní, zkusím vám navrhnout několik rušivek, které můžete vyzkoušet, a pokud pes všemi projde a vy nebudete mít fantazii na další, poproste o nápady nějakého hodně škodolibého kamaráda.

  • odložte psa a dejte si náskok čtyři překážky do parkuru
  • odložte psa a prolezte tunelem
  • odložte psa a prokličkujte slalomem, zatímco budete nahlas volat "Připrav se, pozór!"
  • jděte do parkuru zpomaleně a co dva kroky se zastavte, prudce se na psa ohlédněte a zase se pližte dál
  • jděte do parkuru, zastavte se u další překážky, natáhněte k ní ruku, otočte se na psa a pak prudce kýchněte, až trhnete celým tělem
  • odložte psa a jděte u parkuru, zatímco se v jeho těsné blízkosti bude hrát 1 - 10 psů s přetahovacími hračkami, pískacími, běhat za míčky letícími blízko i daleko, štěkat a chytat hozené buřty
  • vytáhněte psa z klece/auta, dejte ho na vodítko, plným tryskem doběhněte k překážce, odložte ho a plným tryskem utíkejte do parkuru
  • dejte dvě překážky vedle sebe, odložte před každou překážku jednoho psa, oba dva vyhecujte, a pak zavolejte jen jednoho (rozuměno druhý pes má vlastního psovoda)
  • pětkrát psa odložte a pětkrát vyběhněte zároveň s uvolňovacím povelem, na pošesté psa odložte a vyběhněte bez povelu

TIP 3: Povel je příležitost na odměnu a okna příležitosti jsou krátká. (František Šusta)

Každý povel zazní jen jednou. Povel naučený přes odměny psovi říká, že pokud si lehne/stoupne/sedne, má šanci za to získat odměnu. Ale tu šanci nemá po neomezeně dlouhou dobu. Protože čím déle bych ho nechala lehat/stoupat/sedat si, a potom odešla do parkuru a odměnila bych ho startem, tím déle by mu to trvalo i příště. To samé platí pro opakování povelu, pokud se pes zvedne. Je mnohem efektivnější, když se člověk jen zastaví, a nechá psa, ať sám přijde na to, že by se měl do pozice vrátit, než když mu povel opakuje. Když je odpovědnost psa, aby si pamatoval, jakou pozici měl držet, je pravděpodobnější, že se na ni bude více soustředit. Když na sebe vezme odpovědnost psovod, pes ho klidně nechá a bude se soustředit na jiné věci - třeba na to, jak nejrychleji vystartovat. Pokud si pes sám na pozici nevzpomene a neopraví se, nečekám věčnost, nýbrž držím určitou lhůtu, která se liší podle toho, co má pes naučené, a pokud lhůta vyprší, odcházím s ním pryč.

POZOR - VAROVÁNÍ. Negativní trest ve formě odebrání příležitosti k odměně může být velmi účinný, ale pouze za předpokladu, že byl pes předtím mnohokrát odměněn za správné provedení a psovod si je velmi jistý, že pes rozumí tomu, co se od něj očekává. Všechny tresty mají většinou nepříznivé vedlejší účinky, které mohou být od ztráty důvěry v sebe nebo psovoda až k odporu ke cvičení. Člověk s nimi musí zacházet uvědoměle, a pokud by to vypadalo, že byl pes několikrát potrestán, aniž by to vedlo k zamýšlenému výsledku, je potřeba přehodnotit dosavadní strategii a zeptat se, jak to udělat, aby pochopil, co je správně, tedy jak ho odměnit za správné provedení. Trochu o odměnách a trestech zde. Příliš časté trestání také může vést k tomu, že místo startu bude pro psa natolik stresující, že bude odmítat zaujetí pozice nebo překonání první překážky. Tohle se mi stalo na jedněch závodech, takže jsem pak odložení zase o něco upravila. Pokud byl ale pes mnohokrát odměněn za správnou pozici, tak stačí párkrát ho po chybě odvést pryč, aby zjistil, že je potřeba soustředit se i před první překážkou. Ovšem musí to znát ještě před tím, než se zvedne na závodech, jinak není velká pravděpodobnost, že by si z ojedinělých trestů oddělených několika hodinami mohl vytvořit nějaký závěr. Proto je důležitý trénink v extrémních podmínkách, aby se i v tréninku nějaká ta chybka, která nebude odměněná, vyskytla.

TIP 4: Černobílá pravidla

Černobílá nejsou proto, aby platila speciálně pro borderky, ale protože se v nich pes bude nejlépe orientovat. Musíte si určit, jaká jsou kritéria výdrže v pozici, a musíte je dodržovat. Přiznám se, že jsem měla trochu přísnější kritéria pro Waye, který měl odložení několikrát přeučené, než mám teď pro Ayga. Way nesměl hnout ani packou, jinak jsem se zastavila a čekala, až ji vrátí, nebo jsem se vrátila a znovu ho posadila. Aygo se může trochu vrtět, ale vždycky čekám, až se uklidní, než dám uvolňovací povel. Jestli mě někdo přistihnete, že to pravidlo nedodržuji, dejte mi jednu za ucho. Zároveň to musí být taková kritéria, která jste schopni dodržet, takže obvykle to znamená odcházet od psa, zatímco ho po očku sleduji, abych viděla, že pohnul packou. A jakmile by udělal chybu, je potřeba na to zareagovat, jak na tréninku, tak na závodech. Kdyby by člověk zareagoval jinak, pes znejistí a začne zjišťovat, jaká pravidla tedy na závodech platí, což obvykle vede jen k dalším chybám.

TIP 5: Jednoznačné uvolňovací povely

Říkala jsem to a psala mnohokrát, ale jsem si jistá, že neuškodí to zopakovat. Základem pro výdrž v jakémkoli cviku je signál, který psovi řekne "teď je konec". Uvolňovací povel. Nejvýhodnější je vybrat si nějaké slovo, které člověk použije na startu nebo ukončení pozice na zóně. Je jedno, jestli to je obecné "pojď" nebo povel na další překážku, ale musíte být důslední v tom, aby to bylo skutečně to jediné, po čem může vyběhnout. Všechno ostatní se musí měnit, aby to pes nebral jako součást povelu. Je celkem jednoduchý způsob, jak si ověřit, jestli pes reaguje na slovní povel nebo na váš pohyb - nechte ho zaujmout pozici, sami se postavte a aniž byste se jakkoli pohnuli (a to včetně pohybu hlavy) řekněte uvolňovací povel. Zvedne se pes z pozice? Zkuste odložit psa a odcházet, řekněte uvolňovací povel, aniž byste mávli rukou nebo sebou trhli nebo se rozeběhli rychleji. Zvedne se pes na povel? Jestliže nebude na samotné povely reagovat, pravděpodobně jim nerozumí a reaguje místo toho na povely tělem. Naučte psa, že jen a pouze slovo znamená, že může vyběhnout.

Uvolňovací povel je nejen povel ke startu, ale zároveň je pro psa i odměnou (znamená, že může jít na překážky, na které se tolik těší). Jeho načasování je proto velmi důležité. Můžete ho dát jen ve chvíli, kdy je pes ve správné pozici, nikoliv když už se zvedá nebo dokonce běží – tím byste odměnili porušení pozice a odměněné věci se co? Odměněné věci se opakují častěji a častěji.

Kam dál: 

Syndrom nevbíhání do tunelu

K čemu je nulová varianta?

Psí sporty - Pozor na zdraví!

Psí spřežení

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...