Rytmus ve slalomu
Zatímco většina překážek v agility nějakým způsobem napodobuje přirozený pohyb psa v přírodě (skákání, vybíhání a sbíhání překážek i probíhání dírami), slalom je svým opakovaným skákáním tyčkami sem a tam dost výjimečný. Často nějakou dobu trvá, než se pes naučí všemi tyčkami procházet bez ukazování, než zvládne samostatně náběhy, nevypadne ze slalomu někde uprostřed ani nemine poslední tyčky. Každý pes to zvládne za jinak dlouho dobu, záleží na tom, jak se sejde metoda výcviku s povahou psa, protože někdo se raději učí mechanicky (ukazování rukou sem a tam, vedení za pamlskem/hračkou), některý pes se učí rychleji, když může o úkolu přemýšlet (shaping, 2x2), některý pes se prostě cvičí postupným opakováním a upravováním úkolu, až se dostane ke konečnému výsledku (ulička, véčko). Záleží na vás, co si vyberete, já bych chtěla mluvit o jednom z faktorů, které také ovlivňují úspěšné překonání slalomu, a to je význam rytmu v pohybu.
V uplynulých měsících jsem se snažila foťákem vystihnout různé typy pohybu ve slalomu. Pokud vynecháme různé bloudění a točení se kolem vlastí osy místo kolem tyček, lze v zásadě rozlišit tři typy:
Cupitání
Pes dělá při každém průchodu okolo tyčky několik drobných krůčků místo proskakování. Pohyb nohou může být doprovázen ještě upřeným pohledem k zemi nebo na tyčky. Často se tak pohybují malí psi nebo začátečníci, kteří se slalom teprve učí. Překonání slalomu bývá často i dost pomalé a nejisté.
Proskakování snožmo
Pes slalomem proskakuje ze strany na stranu, odráží se přitom snožmo oběma předníma a oběma zadníma. Tenhle styl si většinou vyberou menší psi od velikosti čivavy, šeltie až některých borderek nebo i menších belgičáků. Pes se odráží vždy vnější nohou, vnitřní nohou pak jde jako první do další mezery. Můžete si toho všimnout na fotkách níže.
 |
 |
 |
 |
Odrážení se vnější nohou
Tenhle způsob je pravděpodobně nejrychlejší, tíhnou k němu velmi rychlí střední psi (BC a výše) a u velkých psů to je častěji jediný způsob, jak se dostat skrz slalom. Vyžaduje u psa větší atletičnost a také sílu. Pes se odráží vnější nohou a vnitřní hned míří do další mezery, každým krokem tak střídá vedoucí nohu (vedoucí noha je ta, která se "natahuje" do zatáčky). Vzhledem k tomu, že šířka slalomu je teď jednotná 60 cm, malí psi nejsou odrážení schopní. Některé zahraniční organizace mají rozpětí mezi tyčkami mnohem menší, pak se velký pes mezi tyčky téměř nevejde a páteř se mu láme natřikrát. Pes jde většinou mnohem těsněji u tyček, pokud jsou měkké, můžete si na fotkách níže všimnout, jak se pod tlakem psova těla ohýbají.
Rytmickým pohybem je proskakování snožmo a odrážení se vnější nohou. Cupitání si "vyberou" psi, kteří si nejsou jistí, co by měli vlastně dělat, mezi tyčkami se necítí dobře a dávají si velký pozor na nohy. Cupitající pes jednak slalom překonává pomalu, jednak se mu mohou nohy zamotat (často i proto, že na něj nervózní psovod tlačí, aby přidal, ale pes neví jak), a pes vypadne. Následné pokárání a oprava mu většinou na jistotě nepřidá a slalom v žebříčku oblíbenosti nestoupne.
Většina psů získá rytmus časem, jak si na slalom zvyknou, přijdou na to, co s nohama, aby si o ně nezakopávali. Každému to trvá jinak dlouho. Styl, který si zvolí, záleží jednak na jejich tělesné stavbě, ovlivňuje ho metoda, kterou je slalom učený, a také pevnost tyček. Kupříkladu ulička podporuje spíše odraz každou nohou zvlášť, véčko, provádění za pamlskem nebo shaping spíše skákání snožmo. Myslela jsem si, že 2x2 bude spíše psa navádět ke skákání snožmo, ale Susan Garrett přitom uvádí jako jednu z výhod to, že se pse naučí odrážet se každou nohou zvlášť. Když jsem s Wayem cvičila doma, tak jsme měli plastové tyčky, které často vyskakovaly, takže si Way zvykl je klidně rozrážet a běžet co nejvíc napřímo (nezapomeňte, že 2x2 sice začíná jako shaping, ale pokračuje hodně jako ulička). Kámen úrazu byl pak přechod na dřevěné tyčky, které už držely dobře a Wayovi se ani omylem neuhnuly. Skončili jsme tedy na proskakování snožmo, ale vůbec mi to nevadí. Většina psů se prostě drží toho, co je pro ně příjemné, málokdo střídá oba styly, maximálně se pes může srovnat jedním stylem v náběhu a pak pokračovat druhým, nebo se pak snožmo odrážet z poslední mezery k dalšímu běhu.
Z toho důvodu dávám přednost učení slalomu jen na pár tyčkách (čtyři nebo maximálně šest), protože se na nich pes může učit rytmus stejně snadno (možná ještě snadněji) jako na dvanácti. Výjimkou je třeba ulička a véčko, jak jimi pes probíhá, opakováním se učí upravovat si a přizpůsobovat krok. A pokud začínáte na sníženém počtu, nepokračujte dříve, než na psovi uvidíte, že chytá pravidelný rytmus. Ze začátku není třeba na psa spěchat, nechte ho, ať si najde svůj ideální pohyb sám. Postupně přidávejte na tlaku, utíkejte psovi dopředu nebo naopak zůstávejte pozadu a nechte ho běhat samotného. To všechno může vašeho psa ovlivnit, vyvést z rovnováhy, a proto vypadne. Často psi z posledních tyček vypadávají právě proto, že nemají ustálený krok pro překonávání slalomu a ke konci je ta nerovnováha už příliš výrazná, takže se neudrží a musí se posledním tyčkám vyhnout.
Tady si můžete srovnat rozdíl mezi cupitáním a uspořádaným proskakováním.
 |
 |
| můžete si všimnout špatné vodící nohy | proskakování snožmo slalomem |
Se slalomem samozřejmě souvisí spousta dalších tréninkových výzev - náběhy z obtížných úhlů, rozlišovačky, konec slalomu mířící do jiné překážky nebo do pásky... Nějaké tréninkové nápady najdete tady, nějaké jinde, další můžete napsat sami a budu ráda za odkazy, abych se také poučila. Hledat vzorce v pohybu psa je jen jedna z možností, jak se na tuhle jedinečnou překážku dívat. Doufám, že vás to bude bavit stejně jako mě.