Výcvik

Jsou otázky, které se člověku honí hlavou, pokud vidí psy, kteří pátrají po lidech ztracených v lese, zavalených v sutině zřícené stavby či tonoucích v přehradě. Jak složité je pro psa takového člověka najít?

Online kurzů se účastním už dlouho, hlavně proto, že témata, která mě zajímala, tehdy u nás vůbec dostupná nebyla. To je hlavní bonus online kurzů - můžete se učit i od člověka z druhé půlky zeměkoule, aniž byste za ním museli jezdit.

Zkusit se má všechno. A tak jsem si jednoho dne řekla, že zkusím dubnovou přivolávačskou výzvu. Popisek hlásil zlepšení přivolání a vztahu. To opravdu nejsou věci k zahození. Hlavně pokud vlastníte pejska z útulku. Takového toho zlobivějšího, který má venku vždy něco lepšího na práci než poslouchat a držet se paničky.

Je známo, že chování jedince je podstatnou měrou (70-80 %) dáno dědičně. U řady plemen psů byla a stále je velká fyzická aktivita a neúnavnost žádoucí, ať pro pracovní nebo sportovní účely. Proto jsou do dalšího chovu vybíráni převážně takoví psi, kteří tento požadavek splňují. Není tedy divu, že jejich potomci vykazují náramnou „akčnost“ a ne všichni majitelé jsou na ni náležitě časově, prostorově a nervově připraveni.

Přinášení je velice specifický cvik, se kterým mnoho lidí marně zápasí a často na něm také ztroskotá jejich výcvikové snažení. Já považuji tento cvik za jeden ze základních a mám ho opravdu moc ráda. Proto jsem pro vás zkusila připravit článek o tom, jak psa přinášení naučit. Metod je samozřejmě mnoho, já zde uvedu ty, které užívám já.

Vzhledem k tomu, že se na sociálních sítích čím dál více objevují příspěvky s mylnými a nepravdivými informacemi o klikrtréninku, rozhodla jsem se některé z těchto mýtů vyvrátit. 1. "Je to jen cpaní psa pamlskama"...

V minulém díle jsme se zabývali jedním z nejdůležitějších témat týkajících se našeho soužití se psy – otázkou respektu a důvěry. Psal jsem o tom, že celá tato problematika je mnohem složitější, než se na první pohled zdá, a také že bezprostředně souvisí s prostředím, v němž s našimi zvířaty žijeme.

Ponožkový pes je unikátní projekt, jehož úkolem je přiblížit dětem a široké veřejnosti pomoc asistenčního psa v životě hendikepované osoby a zároveň možnost pomoci netradiční formou výcviku psích asistentů.

Jméno Jakub Beran Vám určitě neznámé není. Už nějakou dobu si na těchto stránkách čtete jeho vynikající články o pozitivní motivaci a o dominanci v psím světě. A jistě s námi bude spolupracovat i nadále. Jakub je psím trenérem spolku Žít je Psina, v posledních měsících už pravidelně působí i v Praze. Se zvířaty měl vždycky vynikající vztah, už odmalička věděl, že budou jeho životním posláním.

Asi každý, kdo se pohybuje ve světě kynologie nebo se, byť jen okrajově, problematikou chování a výchovy psů zabývá, alespoň jednou v životě slyšel větu: Ten pes dělá (nedělá) to a to, protože je dominantní nebo: Je potřeba mu ukázat, kdo je alfa (popř. "vůdce smečky"). Jak se ale k problematice dominance a "vůdce smečky" staví současné etologické poznání? Je celá problematika skutečně tak jednoznačná, jak nám ji některé televizní pořady a instruktoři na kynologických cvičištích i mimo ně předkládají?