Výcvik

Při soužití se psem se nevyhneme situaci, kdy je potřeba s chlupáčem nějakým způsobem manipulovat. Klid a ochotu spolupracovat oceníme například při návštěvě veterináře, ať už při prevenci, nebo ve chvíli, kdy psíka něco trápí.

Jsou otázky, které se člověku honí hlavou, pokud vidí psy, kteří pátrají po lidech ztracených v lese, zavalených v sutině zřícené stavby či tonoucích v přehradě. Jak složité je pro psa takového člověka najít?

Online kurzů se účastním už dlouho, hlavně proto, že témata, která mě zajímala, tehdy u nás vůbec dostupná nebyla. To je hlavní bonus online kurzů - můžete se učit i od člověka z druhé půlky zeměkoule, aniž byste za ním museli jezdit.

Zkusit se má všechno. A tak jsem si jednoho dne řekla, že zkusím dubnovou přivolávačskou výzvu. Popisek hlásil zlepšení přivolání a vztahu. To opravdu nejsou věci k zahození. Hlavně pokud vlastníte pejska z útulku. Takového toho zlobivějšího, který má venku vždy něco lepšího na práci než poslouchat a držet se paničky.

Je známo, že chování jedince je podstatnou měrou (70-80 %) dáno dědičně. U řady plemen psů byla a stále je velká fyzická aktivita a neúnavnost žádoucí, ať pro pracovní nebo sportovní účely. Proto jsou do dalšího chovu vybíráni převážně takoví psi, kteří tento požadavek splňují. Není tedy divu, že jejich potomci vykazují náramnou „akčnost“ a ne všichni majitelé jsou na ni náležitě časově, prostorově a nervově připraveni.

Přinášení je velice specifický cvik, se kterým mnoho lidí marně zápasí a často na něm také ztroskotá jejich výcvikové snažení. Já považuji tento cvik za jeden ze základních a mám ho opravdu moc ráda. Proto jsem pro vás zkusila připravit článek o tom, jak psa přinášení naučit. Metod je samozřejmě mnoho, já zde uvedu ty, které užívám já.

Vzhledem k tomu, že se na sociálních sítích čím dál více objevují příspěvky s mylnými a nepravdivými informacemi o klikrtréninku, rozhodla jsem se některé z těchto mýtů vyvrátit. 1. "Je to jen cpaní psa pamlskama"...

V minulém díle jsme se zabývali jedním z nejdůležitějších témat týkajících se našeho soužití se psy – otázkou respektu a důvěry. Psal jsem o tom, že celá tato problematika je mnohem složitější, než se na první pohled zdá, a také že bezprostředně souvisí s prostředím, v němž s našimi zvířaty žijeme.

Ponožkový pes je unikátní projekt, jehož úkolem je přiblížit dětem a široké veřejnosti pomoc asistenčního psa v životě hendikepované osoby a zároveň možnost pomoci netradiční formou výcviku psích asistentů.

Jméno Jakub Beran Vám určitě neznámé není. Už nějakou dobu si na těchto stránkách čtete jeho vynikající články o pozitivní motivaci a o dominanci v psím světě. A jistě s námi bude spolupracovat i nadále. Jakub je psím trenérem spolku Žít je Psina, v posledních měsících už pravidelně působí i v Praze. Se zvířaty měl vždycky vynikající vztah, už odmalička věděl, že budou jeho životním posláním.