Výchova

Každý majitel pejska zná pocit, kdy musí odejít z domu například do práce, svého mazlíčka si z nějakého důvodu s sebou vzít nemůže a neví, co se bude dít. Zvládne to pejsek nebo bude štěkat a vyvádět?

Jak to udělat, aby se domácí a adoptovaný pes naučili spolu vycházet? Existuje určitě řada doporučených postupů a rad založených na etologii, sociálním chování zvířat, výcvikových teoriích. Nejsem ani vyškolený psí psycholog, ani etolog, takže Vám mohu jen říct, jak začleňuji „ztracené hochy“ do naší rodiny já.

Jak je možné, že se tolik adoptovaných zvířat vrací zpět do útulků, či pod křídla soukromých spolků nebo (v tom nejhorším případě) se inzeruje bez předchozího informování na bazoši, fb skupinách, předá se prvnímu, kdo se namane?

Kondice každého psa je jiná, podle toho, jak se mu ten který majitel věnuje. Pes, který nemá dostatek odpovídajícího pohybu se stává apatickým nebo naopak agresivním. Často si psi z nudy vymýšlí mnoho zlozvyků, které se velmi špatně odnaučují.

Když máte pocit, že Vás Váš pes nemá rád, většinou jde pouze o nedorozumění – o rozdílná očekávání a potřeby.

Také už se vám stalo, že se váš pes snažil zmermomocnit nohu nebo ruku vašeho hosta nebo návštěvě předváděl náruživé milostné hrátky se svým oblíbeným polštářkem? Pořádný trapas, že? Nežádoucích projevů souvisejících s pohlavními hormony však může být mnohem více.

Psi, stejně jako jejich předci vlci, komunikují mimo jiné i prostřednictvím zvuku. Psi jsou však mnohem hlučnější než vlci. Je to důsledek selekce, kdy k chovu byli dlouhodobě vybíráni právě psi s hlasitým projevem, ale i důsledek učení a vlivu okolních podnětů. Zvukové signály se výrazně liší v souvislosti s plemennou příslušností, pohlavím, sociálním postavením, emocionálním rozpoložením, a dokonce i se zdravotním stavem psa.

Častými dotazy, které se týkají canisterapie - tedy terapie se psy, jsou dotazy ohledně výběru vhodného plemene. Jaký by měl být a nebo naopak neměl budoucí canisterapeut? Je důležitější výběr plemene nebo spíše konkrétního jedince?

Zvedněte ruku ti z vás, kteří klidně vynecháte objímání s přáteli a radši se jen z uctivé vzdálenosti pozdravíte. Řekla bych, že vás není zrovna málo, což? A teď zvedněte ruku ti z vás, kdo máte doma pejska, který oceňuje větší osobní prostor nebo vy, kteří docházíte do útulku, kde se setkáváte se psy, kteří rozhodně nestojí u vrátek s otevřenou náručí radostní, že je někdo podrbe.

Hned v úvodu musím zdůraznit, že každý pes je jiný. Každý prožívá nervozitu jinak, a tudíž ji i jinak projevuje. Někteří se bojí, jiní se hned ženou do boje. Je úkolem pána poznat, co jeho pes zrovna cítí, a pokud možno i předvídat, jaká situace mu bude nepříjemná.