Trénink a jeho poslání

Publikováno: 4.10.2016
Autor: Haf a Mňau
Foto: Aneta Jungerová, Lucie Peštová

V minulém díle jsme se zabývali jedním z nejdůležitějších témat týkajících se našeho soužití se psy – otázkou respektu a důvěry. Psal jsem o tom, že celá tato problematika je mnohem složitější, než se na první pohled zdá, a také že bezprostředně souvisí s prostředím, v němž s našimi zvířaty žijeme. Minulý díl seriálu jsem zakončil tím, že odpověď na další související otázky se skrývá pod slovem „trénink“. Tentokrát mi tedy dovolte se u termínu „trénink“ pozastavit a zamyslet se nad tím, jak spolu témata „respekt“, „důvěra“ a „trénink“ vlastně souvisejí.

Jak spolu témata „respekt“, „důvěra“ a „trénink“ vlastně souvisejí.

Jako vždycky je nejdřív potřeba sjednotit terminologii a shodnout se na tom, co slovo „trénink“ vlastně znamená. Byť definicí pojmu „trénink“ existuje celá řada, podle mého názoru ho v celé své šíři nejlépe pojímá ta nejjednodušší z nich. Ta, která říká: „Trénink je učení.“ Jinými slovy: trénink je proces, ve kterém jeden z jeho účastníků – trenér, něco učí účastníka druhého – trénovaného. Ve skutečnosti je to ještě o něco složitější – trénink by měl být procesem obousměrným, tzn. i vyučující by se měl něco učit od svého žáka. Podobně jako učitel nemůže být dobrým učitelem, ignoruje-li zpětnou vazbu svých žáků, stejně tak nemůže být trenér dobrým trenérem, nebere-li v úvahu zpětnou vazbu zvířete a nepřizpůsobuje jí plán a průběh tréninku.

Důvodů „proč trénovat“ existuje celá řada. Protože tento seriál pojednává o metodice pozitivního posilování, výčet těchto důvodů přebírám z jedné ze základních publikací o tréninku zvířat pomocí pozitivního posilování. Jedná se o knihu Animal Training – Successful Animal Management Through Positive Reinforcement (Ken Ramirez, Shedd Aquarium, 1999). Autor rozděluje důvody pro trénink na primární (hlavní) a sekundární (vedlejší), přičemž mezi primární důvody řadí:

  • Udržení fyzické kondice zvířete
  • Mentální zaměstnání zvířete
  • Učení spolupráci

Sekundární důvody jsou potom následující:

  • Zábava a vzdělání
  • Výzkum
  • Další důvody (například výcvik služebních psů nebo výcvik vodicích psů pro zrakově postižené)

Z uvedeného tedy vyplývá, že nejdůležitějším důvodem, proč zvíře trénovat, je to, že trénink je jedním z klíčových způsobů jak zajistit, aby zvíře mohlo být šťastné. Trénink je způsobem jak zvíře zaměstnat, poskytnout mu dostatek podnětů pro jeho duševní rozvoj a zajistit, že je v optimální fyzické i psychické kondici. Pokud jde o psy, znamená „učení spolupráci“ nejen naučit zvíře jak si dobrovolně nechat odebrat krev a podstoupit veterinární prohlídku, jako je tomu u exotických zvířat v prostředí zoo a akvárií; v jejich případě ale tento bod zahrnuje i naučit psa podřizovat se pravidlům chování v prostředí, ve kterém žije, aby nebyl nebezpečný sobě a okolí. Sem můžeme zařadit například ovladatelnost psa v městském provozu, schopnost vyrovnávat se se zvuky městského provozu, cestovat hromadnou dopravou apod.

V sekundárních důvodech tréninku psů v naší společnosti většinou hraje menší roli vzdělání a výzkum a naopak významnější roli pracovní využití psa. Důležité ale je, že jak u zvířat chovaných v zoo a akváriích, tak u pracovně využívaných psů a psů, které chováme jako domácí mazlíčky a společníky pro život, je nejdůležitější role tréninku stejná – vždy by mělo v první řadě jít o zájmy zvířete a kvalitu jeho života.

Trénink je proces, ve kterém jeden z jeho účastníků – trenér, něco učí účastníka druhého – trénovaného. Ve skutečnosti je to ještě o něco složitější – trénink by měl být procesem obousměrným, tzn. i vyučující by se měl něco učit od svého žáka.K tomu, aby trénink plnil svoji nejdůležitější úlohu, je pochopitelně nutné, aby byl veden správným způsobem. Což znamená, že pokaždé, když se rozhodneme zvíře trénovat, bychom v první řadě měli myslet na to, aby byl celý proces pro zvíře příjemným zážitkem, něčím, na co se zvíře těší a co samo aktivně vyhledává. Nebudeme-li mít toto pravidlo neustále na paměti a tuto podmínku nesplníme, selháváme v naplnění nejdůležitějšího poslání tréninku. Metodika pozitivního posilování je pouze jednou z možností, jak toto pravidlo naplnit, není to ale jediná cesta k dosažení cíle. Nicméně ať už se rozhodneme pro jakoukoliv metodiku výcviku, stále musíme myslet na to, aby se v tréninku – z pohledu zvířete – vyskytovalo co možná nejvíc příjemného a co možná nejmíň nepříjemného. Což ale pochopitelně neznamená, že rozhodneme-li se využívat pro trénink metodiku pozitivního posilování, nebude se v našem tréninku vyskytovat nic z toho, co je zvířeti nepříjemné. Ve skutečnosti totiž naplnění základního pravidla tréninku bezprostředně nesouvisí s metodikou, je to záležitost vedení samotného procesu. Jestliže trénink povedeme nesprávně a pro zvíře budeme nesrozumitelní, nebo špatně rozložíme kritéria a budeme po zvířeti chtít něco, co momentálně není schopné splnit, můžeme mu navodit velice nepříjemné pocity – například stres nebo frustraci. A za těchto okolností, přestože „cvičíme čistě pozitivně“, nesplňujeme to nejdůležitější.

A jak tohle všechno vlastně souvisí s respektem a důvěrou, které zmiňuji v úvodu článku? V poslední době jsem se poměrně často dostával do diskusí s lidmi, kteří razí názor, že respekt a důvěra není něco, co by se dalo natrénovat, a tudíž je trénink v těchto základních otázkách zcela zbytečný. S jejich názorem se ale nemůžu ztotožnit. Mají sice pravdu v tom, že je nesmysl říct si: „Teď budeme trénovat respekt a důvěru,“ a očekávat, že poté, co se zvířetem projdeme „týdenním kurzem respektu a důvěry“, budeme mít splněno. Zkusme se ale na celou věc podívat „jinýma očima“.

Máme-li k dispozici sadu nástrojů a postupů, pomocí kterých můžeme se zvířetem srozumitelně komunikovat, vysvětlit mu „co je správně“ a „co je špatně“, pomoct mu vyřešit celou řadu jeho problémů a naučit ho zvládat situace, s nimiž se v prostředí, ve kterém s námi žije, běžně setkává – a tohle všechno umíme zařídit způsobem, který je pro zvíře příjemný a znamená pro něj zábavu a fyzickou i mentální stimulaci – nebudujeme tím přirozeně respekt a důvěru pomocí tréninku? Vztah mezi psem a člověkem je něco, co se na vědecké bázi velmi obtížně popisuje, a celé soužití mezi člověkem a psem se jistě nedá omezit pouze na trénink. Ale pokud přijmeme primární důvody pro trénink tak, jak jsou popsány výše, potom je budování vzájemného respektu a důvěry jedním z nejdůležitějších cílů tréninku, ne-li tím úplně nejdůležitějším. A naopak – nevede-li způsob, kterým trénujeme, k budování vzájemného respektu a důvěry, snažíme se zbytečně.

Budování vzájemného respektu a důvěry jedním z nejdůležitějších cílů tréninku, ne-li tím úplně nejdůležitějším.Závěrem tohoto pojednání by tedy mělo být, že trénink je důležitou součástí celkové péče o zvíře – stejně jako je zajištění jeho ostatních potřeb, například zajištění kvalitní potravy, sociální interakce a veterinární péče. V současné době je však mezi majiteli psů často trénink odsouván až na jedno z posledních míst. Zatímco je pro většinu z nás nepřijatelné, abychom našemu zvířeti nedávali dostatek kvalitní potravy, nechodili s ním na pravidelné procházky, v případě potřeby mu nezajistili veterinární péči, k tréninku se dostaneme „možná někdy, když nám na to zbyde čas“. Připadá nám zcela běžné zaplatit za potravu a veterinární péči, naproti tomu se ale na trenéry psů ponejvíc obracíme teprve v situaci, kdy potřebujeme akutně vyřešit nějaký problém – obvykle se slovy „včera bylo pozdě“. Zamysleme se však nad tím, jestli je to správný přístup. Uvědomme si jedno: podobně jako u některých onemocnění je prevence často levnější než léčení samotného onemocnění, je v našem případě správně vedený trénink „prevencí“ problematického chování, které by v budoucnu mohlo nastat. Především ale trénink znamená přínos pro zvíře samotné a pro jeho blahobyt. Podle mého názoru stojí každému z nás majitelů psů za zvážení, jestli by se v našem rozpočtu nenašla nějaká položka, kterou bychom mohli vyškrtnout, a uvolnit tím prostředky pro trénink – tedy něco, co naše zvíře udělá šťastnějším a naše soužití spokojenějším.

Jakub Beran - www.zitjepsina.cz

Článek vyšel v časopisu č. 1-2/2016

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

10+1 důvod, proč nepouštět na volno psa bez přivolání

Respekt a důvěra - černá a bílá?

Cesta k pozitivnímu posilování 

Pozitivní posilování ve výcviku psů. Dominance u psů II jak je to doopravdy

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...