Když dva dělají totéž, není to totéž aneb podle čeho vybrat cvičák

Publikováno: 18.5.2017
Autor: Pavla Tichá
Foto: Archiv PesWeb

Právě jste si domů pořídili nového chlupáče a hlavou se vám honí otázky: “Chodit se psem na cvičák - ano nebo ne?”, “A jak vybrat ten správný?” 

Právě jste si domů pořídili nového chlupáče a hlavou se vám honí otázky: “Chodit se psem na cvičák - ano nebo ne?”, “A jak vybrat ten správný?”

Jestli chodit se psem pravidelně na cvičiště, když dosáhne určitého věku, jsem měla rozhodnuto hned. V tom, proč je to důležité se psem nejen cvičit, ale zavítat i na cvičák, vidím tři hlavní výhody:

  • U základního výcviku se majitel učí, jak se psem správně pracovat, a to nejen teoreticky, ale i prakticky. Pod dohledem cvičitele majitel trénuje jednotlivé povely a ten mu případně poradí, co zlepšit a co dělat jinak. To pak bezpochyby usnadní další výchovu, která probíhá v běžném životě psa a jeho pána.
  • Pes se na cvičišti potká nejen s řadou dalších chlupáčů. A to od malých po velké zastupující nejrůznější plemena. Tedy až na výjimku specializovaných cvičišť, kde mohou být například jen psi jednoho plemene. Je to tak skvělá příležitost pro socializaci psa směrem k ostatním čtyřnohým kamarádům, obzvlášť pokud by majitel neměl okolo sebe takové příležitosti v běžném životě.
  • V neposlední řadě je návštěva cvičáku dobrá pro zdravý pohyb zvířete. Navíc bývá na cvičácích celá řada překážek, kde je možné trénovat a pilovat další nejen pohybové dovednosti psa.

Když už máme jasno, že cvičák ano, jak ale vybrat takový, který bude vyhovovat nejen psovi, ale i vám? Je potřeba si uvědomit, že jsou různé stupně výcviku a podle toho i různé výcvikové programy. Chodit na cvičák se tak dá nejen se štěnětem. Pro začátečníky jak psí, tak i člověčí, slouží základní výcvik. Někdy mu předchází takzvaná “psí školička” (většinou od 3 měsíců věku štěněte). Na ty pak navazují nejrůznější sportovní a pokročilé úrovně (např. obrana, obedience, lovecké, agility apod.).

Jsou ale i cvičáky, kde cvičí psi různého věku i úrovní dohromady. Bývají to menší cvičiště, záleží tak hodně na schopnostech trenéra. Určitě bych hned takový výcvik neodsuzovala, ale je dobré se dopředu seznámit s tím, jaký koncept trenér má. Pro mluví individuálnější přístup, který ale nemusí všem vyhovovat. Proti naopak to, když se trenér věnuje příliš jedné dvojici pes-psovod, výcvik je nekoncepční, nebo zastává staré přístupy jako např. metoda cukru a biče. Na to ale můžete narazit i na větších cvičácích.

Pes se na cvičišti potká nejen s řadou dalších chlupáčů. A to od malých po velké zastupující nejrůznější plemena. Tedy až na výjimku specializovaných cvičišť, kde mohou být například jen psi jednoho plemene.

A podle jakých kritérií vybírat?

Jedním z prvních je bezesporu vzdálenost od bydliště, z práce apod. Ve městech bývá o něco větší výběr a většinou se vyplatí zjistit si reference a případně popojet i na jeho druhý konec. V menších obcích to může být složitější. Pokud je tam jen cvičák s nevalnou pověstí, alternativou může být vyhledat soukromého cvičitele, se kterým se můžete domluvit např. na společných procházkách. Přátelé se přiklonili k této variantě a nemůžou si ji vynachválit. Musíte ale počítat, že se to promítne do financí.

Dalším důležitým kritériem jsou již zmíněné reference. Pokud je nemůžete získat od přátel či místních pejskařů nebo z internetu, je možné se poradit i s chovatelem. Když je chovatel, od kterého jste brali štěně, stovky kilometrů daleko, můžete se obrátit i na místní chovatele, kteří se zaměřují na chov stejného plemene. Věřím, že rádi poradí. Pro někoho může být rozhodující nejen četnost tréninků (v průměru bývají 2x 1 hodina týdně), ale také speciální a navazující kurzy (např. již zmíněná sportovní kynologie, výcvik pro služební psy apod.) a služby (např. psí hotel, kurzy převýchovy atd.).

Na závěr jedna rada, nelámejte nad svým psem hůl, i když to může být nezmar, a dopřejte mu možnost správného výcviku. Dopřejte ji ale i sobě. Nedávno jsem četla pěknou a velmi pravdivou větu: “Pes se naučí jen tolik, kolik mu umožní schopnosti jeho majitele.” To, že když dva dělají totéž, není to totéž, platí totiž jak pro cvičitele, tak i pro majitele psů :-)

Kam dál: 

10+1 Mýtus o klikrtréninku

Dej pac!

Trénink a jeho poslání

Respekt a důvěra - černá a bílá?

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...