Přinášení
Přinášení je velice specifický cvik, se kterým mnoho lidí marně zápasí a často na něm také ztroskotá jejich výcvikové snažení. Já považuji tento cvik za jeden ze základních a mám ho opravdu moc ráda. Proto jsem pro vás zkusila připravit článek o tom, jak psa přinášení naučit. Metod je samozřejmě mnoho, já zde uvedu ty, které užívám já.
Ale ještě než se vrhneme na samotné přinášení, musím vás varovat před několika základními chybami, kterých se majitelé psů dopouští.
Tou nejčastější je neustálé okřikování psa ve chvíli, kdy vezme něco do tlamy. Samozřejmě, nikdo z nás nechce, aby mu pes cupoval ponožky, odnášel boty, či pobíhal po lese s nohou dávno mrtvé srnky nalezenou někde v houští. Pokud ale pes vždy, když vezme něco do tlamy, uslyší váš křik a výtky, bude se zdráhat brát do tlamy ve vaší přítomnosti i to, co by brát měl. Proto, má první reakce, pokud pes něco bere do tlamy, bývá radost (jen u opravdu opravdu ošklivých věcí, je to okřiknutí), chválení a snaha přemluvit psa, aby ke mně přišel a případně danou věc vyměnil za pamlsek či hračku. Později se pak snažím jejich zájem směřovat spíše k hračkám tak, aby mi nenosili boty a podobné věci (ačkoliv přinášení ponožek je u mých psů stále dosti oblíbené). Získávám tak zálibu mých psů v přinášení, ochotu přinášet mi věci, které jim chci odebrat a jejich bezproblémové odevzdání.
Druhým častým nešvarem bývá honění psů, kteří něco drží – ať už je to hračka či třeba bota. Vyjma malých štěňat a starých psů je více než jasné, že pokud pes nebude chtít, nedoběhneme ho. A on moc chtít nebude, hra na honěnou je totiž skvělá zábava! Pokud se ale budeme této hře oddávat, pravděpodobně tím naučíme psa pouze nás s drženým předmětem provokovat k jeho honění, ale ne nám předmět přinést. Obdobné je to, pokud si psa naučíte, že i když položí hračku jakkoliv daleko od vás, vy si tam dojdete a budete ho provokovat k další hře. Tím se pes učí, že hra bude pokračovat i bez přinášení. Naopak, měli byste psa učit, že pokud si hračku jen tak někde pohodí, žádná hra nebude – ani ta na honěnou, ani žádná jiná. Až si pes přestane hračky všímat (pozor, někteří psi toto jen předstírají, aby vás donutili si pro hračku jít a mohla z toho opět být hra na honěnou), schovejte ji a další hru zkuste vyprovokovat až později.
A posledním velikým problémem, se kterým se setkávám, je snaha naučit psa předpisově aportovat dřevěnou činku, kterou má pes běžně k dispozici jako hračku. Taková činka už je značně okousaná, plná třísek, a pes je zvyklý ji překusovat a chytat za okraje, což není ve sportovní výcviku žádoucí. Ale teď už k samotnému nácviku.
V rámci hry
Tuto metodu používám asi nejraději a nejčastěji, ačkoliv, pokud chceme později přinášení i pro sportovní účely, bývá dobré doplnit ji také některou z dalších metod. Pokud se pes rád přetahuje, začnu s přetahováním, během hry se snažím psa vyhecovat a řádně chválit. Po chvíli hračku pustím, ale hned začnu couvat, volat na psa a vybízet ho k přinesení hračky. V ideálním případě, mi ji pes přinese a můžeme pokračovat v přetahování. Důležité je mé okamžité couvání a vybízení psa k přiběhnutí, kterým v podstatě říkám psu, co má dělat a nedávám mu prostor, aby si s hračkou hrál sám. Samozřejmě se ale může stát, že tato strategie nevyjde, zvláště u psů, kteří už mají ve zvyku s hračkou odbíhat, nechat se honit apod. Proto je lepší začít doma, tam většina psů přináší ochotněji, než venku, nebo psa opatřit delším vodítkem tak, aby nemohl odběhnout příliš daleko. Pokud pes běhá okolo nás, je třeba pokračovat v couvání – vždy, když se pes dostane za nás, musíme se otočit a couvat zase pryč od něj – pobízení, dobře slouží také tleskání k zaujetí psa. Dejte pozor, ať se nesnažíte natahovat po hračce ve chvíli, kdy je pes ještě příliš daleko. V takovém případě vám pravděpodobně ucukne a vše se opět změní ve hru na honěnou. Nechte psa, ať přijde co nejblíž, ať vám sám hračku vnutí, než se s ním budete opět přetahovat. Pro úspěch je také důležité použít hračku, o kterou se bude pes přetahovat rád – nejoblíbenější bývají měkká fleecová přetahovadla - která ale zároveň nebudou příliš zajímavá sama o sobě, bez vašeho přičinění. Například klacky psi rádi okusují a je veliká šance, že po přetahování si s ním pes odběhne někam stranou a bude ho žvýkat bez ohledu na vaše snažení. Pozor dávejte také v době přezubování, kdy by mohlo dojít při přetahování k vytržení zubu a pes by si tuto hru spojil s bolestí.
Postupně můžete přidat do hry pouštění, kdy s povelem pusť strčíte psu před nos voňavou odměnu a po puštění s ní psa odměníte. Hned poté by ale mělo následovat další přetahování, aby pes získal jistotu, že mu hračku nevezmete, ale pouze si uděláte malou pauzičku na kousek něčeho dobrého. Pokud chcete hru ukončit, udělejte pouštění – odměnu – přetahování několikrát za sebou a teprve poté hračku schovejte. Odebrání hračky po pouštění by mělo být vyjímečné ne pravidelné! Někteří psi ale nechtějí pustit ani za tu nejvoňavější odměnu. V takovém případě je lepší nechat si psa na vodítku, či jej chytit za obojek nebo postroj (pes by na to měl být zvyklý a nemělo by mu to být nepříjemné), podržet ho ve své přítomnosti a hračku pustit, aby se pes s námi nemohl dál přetahovat a zkusit nechat ho pustit hračku na zem – odměnit pak pamlskem nebo rychlým pokračováním ve hře, dle toho, co pes v danou chvíli více ocení. Důležité je opět psu hračku nebrat, ale pochválit (případně dát pamlsek), nechat ho hračku opět zvednout a vrátit se k přetahování a přinášení. Pokud má pes svou kořist opravdu rád a bude rozdováděn předchozí hrou, může se stát, že budete muset čekat déle, než pes hračku pustí. Počkejte si na to v klidu, nesnažte se psu hračku odebrat násilím – to do hry rozhodně nepatří. A pokud naučíte psa, že hra bude následovat teprve (ale zpočátku také ihned) po puštění, bude postupně pouštět rychleji a rychleji. Později můžete zkusit také pouštění, když hračku držíte v ruce. Při nácviku pouštění si můžete pomoci tím, že použijete méně oblíbenou hračku, méně psa rozdovádíte předchozí hrou a použijete opravdu lákavé pamlsky. Postupně se snažte pamlsky odbourat a naučit pouštění jako součást hry. Na povel se musí pustit, jinak hra nebude pokračovat. Při tomto nácviku lze získat i spolehlivé pouštění na obranách.
Pokud už pes spolehlivě přináší a pouští, můžete přidat odhození hračky. Zpočátku spíše na kratičkou vzdálenost – max. 1m – kdy hned poté, co ji pes uchopí, začnete zase utíkat a psa vybízet k přinášení. Postupně pak můžete vzdálenost, na kterou hračku odhazujete, prodlužovat a hru na přetahování zkracovat – to už je ale především na preferencích vašeho psa, zda ocení spíše klasické přinášení nebo přetahování po přinesení. Postupně přidávejte povel pro přinášení a můžete zkusit přinášení i s dalšími předměty.
Shaping
Pokud už jste se vy i pes trochu seznámili s výcvikem pomocí shapingu – doporučuji začít na cvicích, u nichž vás nebude trápit, pokud naděláte chyby, na nich oba dva naberete zkušenosti, a pak až byste se měli pouštět do těch důležitějších cviků – můžete samozřejmě i přinášení takzvaně „naklikat“. Začněte v klidném prostředí, psu ukažte předmět k přinášení a odklikněte/pochvalte a odměňte zájem o něj. U některých psů to bude na začátku jen pohled na aport, jiní si k němu rovnou čichnou. Toto několikrát zopakujte, až se pes ujistí, že za zájem o aport bude odměněn a postupně stěžujte kritéria tak, aby se pes aportu dotknul nosem i když jej držíte vlevo od něj, vpravo, nahoře, dole, leží na zemi před ním, vedle něj, za ním... Později neodklikněte pouhý dotyk na aport a počkejte, co pes nabídne dál. Stačí malé pootevření tlamy – klik – odměna, až se dostanete k jeho uchopení. Je na vás a vašem psu, zda začnete s tím, že pes bude sedět a aport držet – například pokud jste dříve učili psa něčeho se dotýkat packami, pravděpodobně by opět nabízel práci packami a mohlo by pro něj být obtížné pokusit se aport vzít do tlamy, pokud by ležel na zemi – nebo zda začnete zvedáním aportu ze země – někteří psi snáze nabízejí zvedání ze země, než z ruky. Pokud ale naučíte zvedání ze země, snažte se postupně dopracovat také k braní aportu z ruky. Dalším krokem by pak mělo být (pracujeme-li na sportovní aportu, pokud ne, můžete si kritéria upravit dle svých požadavků) naučit psa vzít si od vás aport, když sedí před vámi. Postupně pak můžete dobu držení aportu pomalu prodlužovat. Později přidejte jeden až dva kroky couvnutí, kdy vás pes bude s aportem následovat a znova před vás předsedne. Pokud vám i toto půjde, zkuste psa posadit kus před sebe, aport položit na zem (nebo, pokud máte pomocníka, může mu ho zpočátku přidržet v takové výšce, aby se mu aport dobře bral a postupně tuto výšku snižovat) a nechat psa sebrat aport a předsednout. Později vzdálenost mezi psem – aportem – a vámi prodlužujte, zmenšujte úhel mezi vámi tak, aby se pes postupně naučil vybíhat od vašeho boku k aportu a zase se s ním vrátit. Postupně začněte předmět odhazovat a naučte klid při odhození.
Popis zní velice jednoduše, ale je třeba znát přesně pravidla shapingu a umět s nimi pracovat. Proto bych tuto metodu doporučila spíše těm, kdo už mají s touto metodou nácviku zkušenosti, nebo pokud pracují pod dohledem zkušené osoby. Takto naučený aport bývá velice přesný, ochotný a rychlý.
Postupné vysvětlení
Tuto metodu používám u lidí, pro které by shaping byl příliš složitý. I když metodika je zde velice podobná. Nejprve je třeba rozvinout zájem psa o aport. Toho lze docílit pochvalou a odměnou za zájem jako v předchozím případě, nebo hrou a provokováním aportem. Je ale dobré přejít velice rychle na to, že hra s aportem bude krátká a málo zajímavá a po ní bude následovat veeeeeeliká odměna, na kterou se pes postupně bude soustředit více a více a aport se tak pro něj stane pouze prostředkem k získání odměny. Tím se předejde nežádoucímu hraní si s aportem, neochotě k přinášení a překusování v budoucnu. Spousta psů, kteří o aport nejeví zájem, jsou ochotni si ho vzít, pokud se aport pohybuje. Proto je dobré vzít psa na vodítko, vyběhnout s ním kupředu a v běhu mu aport nabídnout. Pokud si ho vezme, pochválit (pozor, nepoužívejte pochvalu, po které by si pes myslel, že už má splněno, aport pustil a čekal odměnu) a pár metrů běžet spolu se psem – pes se učí nosit aport v klidu a bez překusování. Pokud překusuje, zvyšte tempo případně i váhu aportu. Poté ho psu ještě v běhu odeberte a psa odměňte. Postupně můžete aport podávat psu níž a níž, až mu ho hodíte na zem. Po několika opakováních můžete v běhu nechat psa vyběhnout obloukem před vás a začít couvat a aport odebrat až ve chvíli, kdy běží proti vám. Pokud pustí aport dříve, než dáte povel pro pouštění, neodměňujte, snažte se ho znovu navést ke zvednutí aportu a vše zopakovat tak, abyste chybě předešli. Snažte se pomalu dopracovat do fáze, kdy v běhu odhodíte aport dopředu, vyšleet pro něj psa a vy ihned začnete couvat a necháte si aport přinést. V této fázi můžete začít přidávat sednutí na konci. Některým psům stačí přidat povel sedni a brzy si začnou sedat sami. Spousta psů ale aport vyplivne a teprve poté si sedne. V takovém případě je dobré vrátit se k nácviku držení aportu v sedu před psovodem. Pokud jste postupovali správně, nemělo by teď být pro psa problémem vzít si od vás aport i v sedu. Postupně délku držení prodlužujte a zkuste ji spojit s přinášením.
Pak už vám chybí jen odstranit vaše běhání a naučit klid při odhození. Pozor, klid by měl být učen s postupně se zvyšujícími kritérii – zpočátku aport třeba jen položit na zem, neodhazovat a pokud pes vydrží v klidu, poslat jej pro něj. Kritéria pak stěžovat dle schopností psa. Je ale důležité nechtít klid vždy. Střídejte klid při odhození aportu s tím, kdy dáte povel pro přinesení hned ve chvíli odhazování. Předejdete tak ztrátě zájmu ze strany psa.
Důležité je také neodebírat vždy hned po přinesení. Někdy odeberte aport ihned, někdy nechte psa s aportem chvíli sedět, někdy nechte psa předsednout a kousek couvněte, aby vás doběhl a znova předsedl, někdy natáhněte k aportu ruce, jako byste mu ho chtěli odebrat, ale ucukněte a couvněte a odeberte až při dalším pokusu, někdy se k aportu natáhněte a lehce do něj strčte, ale neodebírejte. Je důležité, aby si pes nezvykl, že jakmile sedne před vás a vy se k němu sehnete, bude se pouštět. Očekával by tento průběh a pouštěl předčasně.
Stejně jako u předchozích metod je důležité postupovat pomalu, vše v klidu psu vysvětlit a pokud se stane chyba, vrátit se do takové fáze, kde si je pes jistý a postupovat pomaleji. Nezapomínejte psa chválit, povzbuzovat a radovat se z každého pokroku. Čím méně budete chvátat, tím dříve se dosatnete k cíli.
Samozřejmě metod, jak naučit aport, je více. Tyto jsou mé nejoblíbenější. Každý si ale musí najít takovou, která bude vyhovovat jemu i jeho psu. Dejte ale pozor na metody užívající násilí. S nimi se sice pes naučí přinášet, ale nebude z toho mít radost. Naopak pokud ho cvik bude bavit a bude ho plnit rád, na zkouškách jím bude odměněn a zvýší to jeho další zájem o cvičení.