Říkat NE, ano nebo ne?
Na posledním Se psem tady a teď, kterého jsem se účastnila pod vedením Františka Šusty a Petry Jáškowové, jsem instruktorům říkala, že si z kurzu odnáším hlavně to, že mám psovi říkat: "Ne." Není to tak úplně fér, neb jsme zápor používali jen pro demonstraci používání tónu, zabarvení hlasu a vyjádření vnitřního přesvědčení, ale mnoho z nás při jedné z úvodních her zjistilo, jak moc mají "pozitivkáři" zakódováno, že zákaz je při výcviku tabu.
Nicméně někdy kvůli tomu vznikne komunikační vakuum, které nepomáhá ani tréninku, ani vztahu mezi psem a psovodem.
"Jen klid. Mám totiž KLIKR! Stačí nám počkat, až nohu pustí, pak KLIKNU a dám mu PAMLSEK."
Člověk totiž narazí na problém. Ví, že nesmí psovi říci: "Ne," ale zároveň neví, co má tedy udělat místo toho? Tak si může říci, že počká, třeba psa šťastnou náhodou napadne správné řešení. Jenže pes dost často správné řešení nenabídne, protože ho neví. A tak tu máme dva, ani jeden neví, co má dělat, a to je vždycky potíž, protože alespoň jeden by vědět MĚL! A tak v nejasné situaci s rostoucí frustrací z nedostavujícího se úspěchu pěkně stoupají stresové hormony u obou partnerů a je jen otázkou času, než narazí na hranici útok / útěk / zamrznutí. A trenér může žít v domnění, že psa netrestá, protože mu přece neříká: "Ne!"
Měl by tak psovod dát zvířeti najevo, že udělalo špatné rozhodnutí, aby byla lekce srozumitelná a černobílá? Nedávno jsem při trénování sbíhané kladiny zaexperimentovala a po několikáté skočené zóně jsem si troufla říci Evelýně: "Ne." Evelýna nepovažovala za nutné věnovat mi ani pohrdlivý pohled a plynule odešla z parkuru, zkontrolovala všechny psy a pozdravila tátu, ignorujíc všechno moje sebesladší volání zpět do práce. Nejlépe při tréninku člověk udělá, když bude poslouchat svého psa.
Co tedy dělat, když jde lekce k jihu*?
Nejlepší variantu pro mě má Gabby - SLAM. Stop, Look/Listen, Adjust, Move. Přestat - tedy nepokračovat v tom, co nefunguje, zabrzdit další nárůst hladiny sresových hormonů, předejít fixování nežádoucího chování. Rozhlédnout se, poslouchat - soustředit se na to, co se skutečně děje (třeba že pes nerozumí tomu, co po něm chceme), místo na to, co si myslíme, že se děje (že si z nás ten pes už musí dělat srandu, protože je přeci úplně jasné, co po něm chceme). Srovnat si věci v hlavě - jak mu lépe pomoci pochopit, co po něm chceme? A nakonec se dát do toho, ověřit si v praxi, jestli jsme připravili dobrý postup. A když ne, tak přestat, rozhlédnout se/poslouchat...
A jak přestat, aby to pes nebral jako příliš velkou újmu? Nenápadně. Dejte mu příležitost udělat něco, co zvládne a za co odměnu dostat může. Nebude pak schválně kazit obtížné cvičení, aby mohl udělat něco jednoduchého? Možné to je, ale pak se spíš nabízí otázka, proč mu obtížné cvičení nezjednodušit, aby ho už dokázal zvládnout?
A tak by otázka neměla znít, jestli říkat či neříkat NE, nýbrž co mě vlastně dovedlo k tomu, že mám potřebu ho říci?
*
Doslovný překlad anglického idiomu "go south", že jde něco "dolů", my bychom řekli "z kopce". Ještě vtipnější mi přijde "go pear-shaped", doslovně přeloženo "získá tvar hrušky", čemuž by mohl odpovídat idiom "jde to do háje".
Kam dál:Proč psi štěkají?Jak naučit psa na eskalátory rychle a bezpečně?Vyměšování a emoceVýběr psa pro canisterapiiProbíhající sbírky |