Proč psi štěkají?

Publikováno: 14.3.2018
Autor: MVDr. Hana Žertová
Foto: Archiv PesWeb

Psi, stejně jako jejich předci vlci, komunikují mimo jiné i prostřednictvím zvuku. Psi jsou však mnohem hlučnější než vlci. Je to důsledek selekce, kdy k chovu byli dlouhodobě vybíráni právě psi s hlasitým projevem, ale i důsledek učení a vlivu okolních podnětů. Zvukové signály se výrazně liší v souvislosti s plemennou příslušností, pohlavím, sociálním postavením, emocionálním rozpoložením, a dokonce i se zdravotním stavem psa.

Dorozumívání s ostatními psy a dalšími sociálními partnery probíhá v široké škále projevů: Krátké štěknutí jako ohrazení vůči přílišné dotěrnosti, opakovaná krátká vyštěknutí vysokým tónem jako radostný pozdrav při spatření kamaráda, poštěkávání se současným poskakováním a snižováním přední části těla jako projev radosti a výzva ke hře, hlubší štěknutí se zavrčením k získání nebo uhájení předmětu společného zájmu, kolektivní štěkání a kolektivní vytí jako projev sounáležitosti atd.

Štěkání však může mít řadu dalších významů. Je například projevem úzkosti, je-li pes sám. V tom případě mívá naříkavý, vysoký tón a často přechází do vytí. Pes tak oznamuje svou pozici a sděluje své rozpoložení – je nejistý, nešťastný a osamocený. Štěkání je častým doprovodným znakem hyperaktivity a hyperreaktivity. Je to jednak prudká reakce na jakýkoli zevní podnět, ale také způsob odreagování a vybití nadbytečné energie. Štěkání ze strachu z jiných psů, lidí nebo předmětů je většinou přerušované a mění tóninu.

Slouží k udržení co největšího odstupu. Při štěkání na obranu teritoria vykazuje pes současně postojem a výrazem jasnou hrozbu. U psychicky labilních jedinců se může štěkání stát formou stereotypie, u starých psů patří úporné štěkání, mnohdy bez zjevné příčiny, do repertoáru projevů kognitivní poruchy, obdoby stařecké demence, může však souviset i s hluchotou. Štěkání bylo pozorováno také v souvislosti s obsedantně-kompulzivními poruchami. V takovém případě pes štěká v důsledku nějaké chorobné představy například na prázdnou zeď, na čistou podlahu, na schody, kde nikdo není.

Proč nám štěkání tolik vadí?

Vzpomínám si, jak v době mého dětství odbýval svérázný soused stížnosti na neustálé štěkání jeho psa slovy: „Inu, je to pes! Kdyby byl kráva, tak bude bučet.“ Tenkrát byli soused i jeho pes v naší ulici pouze značně neoblíbení, dnes by nejspíš skončil takový případ u soudu. S nadsázkou a bohorovností lze ke štěkotu přistupovat, jen pokud nepřesáhne únosnou mez. Ovšem tu přesahuje téměř vždy: Intenzita hluku ve vzdálenosti dva metry od štěkajícího psa je zhruba 100 decibelů. Štěká-li pes ze vzdálenosti 10 metrů, popřípadě ve vedlejší místnosti nebo venku pod zavřeným oknem, naměříme 60-85 db. Přitom za snesitelnou hladinu hluku je považováno 40 db. K nepříjemnostem psího štěkání se přidává navíc to, že je těžko předvídatelné a může tedy způsobit úlek nebo nečekané vyrušení. Přichází obvykle v nejméně vhodnou dobu (ve chvíli, kdy se snažíme usnout nebo soustředit na práci) a navíc nedokážeme ovlivnit hlasitost a frekvenci psího projevu – psa nelze prostě ztlumit ani vypnout.

Proto štěkot vadí i jinak velmi tolerantním lidem a milovníkům psů. Dvěma hlavními důvody, kvůli nimž se majitelé rozhodnou problém řešit, tedy logicky bývají a) nevyspání a nervozita ze štěkotu vlastního psa, b) stížnosti sousedů. V prvním případě jsou zpravidla majitelé ochotni problém analyzovat a cílevědomě řešit, ve druhém často chtějí psa pouze rychle umlčet, popřípadě se ho zbavit.

Možnosti řešení

Nejprve by měla být objasněna příčina štěkání. Od ní se teprve odvíjí způsob nápravy. Štěká-li pes v nepřítomnosti majitele, je nejlepší pořídit videozáznam jeho chování v průběhu dne a na jeho základě především eliminovat rušivé podněty (zabránit psovi v přístupu k plotu nebo k oknu, opatřit zvukovou izolací dveře vedoucí do frekventované chodby), eventuálně řešit primární problémy (separační úzkost, strach z bouřky a střelby).

Pokud pes štěká v přítomnosti majitele, jsou známy konkrétní podněty, které spouštějí štěkání, a není jich příliš mnoho, je možné provádět klasickou desenzitizaci na každý z nich (vystavování psa nejprve zeslabenému podnětu a pomalé přibližování jeho reálné síle) s kontrapodmiňováním (vytváření nové, správné reakce na tentýž podnět). Vyžaduje to sice velkou trpělivost a vytrvalost, efekt však bývá dobrý a dlouhodobý. Příkladem je štěkání na jiné psy (lidi, auta, sekačku) ze strachu a nejistoty. Cvičí se několikrát denně na místě, odkud pes vidí podnět v takové vzdálenosti, aby to ještě nevyvolalo strach spojený se štěkotem. Klidné chování se odměňuje pamlskem nebo hračkou. Vzdálenost od podnětu se pomalu zkracuje, až je možné procházet v bezprostřední blízkosti a pes namísto strachu prožívá příjemný pocit – očekává pamlsek nebo hračku.

Jinou metodou nápravy je přesměrování psa k jiné činnosti. Dá se použít například při štěkání na zvonek. Někdo z rodiny jde ke zvonku, a kdykoli cinkne, zašustí sáček a pes dostane pamlsek, nejlépe takový, který musí chvíli kousat. Postupně je možné zvonit mnohokrát za sebou a pes zaměstnaný žvýkáním přestává na zvonek reagovat. Současně si vytváří novou asociaci: zvonek = něco dobrého na zub. Podobný postup lze vyzkoušet u psů, kteří štěkají z rozrušení a radosti například při provádění některých triků. Psovi se nabídne malý míček nebo klacík s povelem DRŽ APORT! a pokračuje se v rychlé chůzi. S plnou tlamou se špatně štěká, a tak se pes rychle zklidní. Po odebrání aportu se naváže na původní cvičení.

Není-li pes právě aportér nebo je metoda málo účinná, lze to zkusit jinak: Když se dá pes spontánně do štěkání, psovod se zastaví a tento stav pojmenuje slovem ŠTĚKEJ!, které opakuje, dokud pes štěká. Jakmile přestane, psovod si dá prst před ústa, chvíli ho tam drží, pak dá psovi maličký pamlsek a současně se začne znovu pohybovat. Vrátí-li se pes ke štěkání, postup se opakuje. Velmi pomalu pak psovod zkouší zkrátit nebo úplně vynechat fázi štěkání a s prstem u úst dovést psa k původně nacvičovanému triku – po malých krůčcích, s rychlou a dobře načasovanou odměnou tichého chování.

Některým citlivým psům stačí k přesměrování velice málo. Jedním z mých pacientů byl starý, docela hluchý a částečně slepý voříšek, který venku štěkal na všechny psy. Jak ho šetrně, ale dostatečně důrazně upozornit, že to není právě ideální chování? Nakonec stačilo se jej pouze lehce dotknout a pak sáhnout do kapsy. Okamžitě věnoval pozornost tomu, co z té kapsy vytáhnu, a procházející psy nechal bez povšimnutí. Panička teď nosí ven plnou kapsu jeho dietních granulek a pejsek začal sám obracet hlavu k ní, kdykoli se objeví cizí pes.

V případech, kdy štěkající pes vůbec nereaguje na majitele, mohou pomoci averzivní metody. Je však třeba si uvědomit, že cílem je psa odradit od štěkání, nikoli jej vyděsit nebo poranit. V bytě se při štěkání na zvonek nebo na zvuky z chodby osvědčují vrhací plíšky nebo řetízky hozené nenápadně na dveře nebo psovi pod nohy ve chvíli, kdy se se štěkotem rozbíhá. Venku u plotu je obvykle třeba použít silnější kalibr – plechovku od piva s třemi čtyřmi malými oblázky nebo drobnými mincemi. Po několika dobře mířených hodech většinou stačí jen plechovkou zachrastit. Důležité je na psa při tom nemluvit, nenapomínat – vše vyřídí plíšky a plechovky, majitel začne se psem komunikovat, až když přestane štěkat. Stejně „nenápadným“ způsobem se používá Pet Corrector, nádobka naplněná stlačeným plynem, který při stisknutí ventilu vydává silný syčivý zvuk podobný výstražnému zasyčení hada, husy či labutě. Většina psů má před tímto zvukem pořádný respekt.

Pokud si sousedé stěžují na štěkání vašeho psa a vy si nejste jisti, zda a z jakých důvodů štěká, vyzkoušejte aplikaci Psí chůvička. Pomůže vám odhalit, jaké podněty zvenčí vašeho psa rozčilují, a navíc jejím prostřednictvím můžete na psa i promluvit a uklidnit jej. Také si ověříte, zda pes neštěká z důvodu separační úzkosti (nervozita, zrychlené dýchání, slinění, rozšířené zornice, zvýšená aktivita, ničení bytového zařízení, močení a kálení v bytě). V takovém případě by bylo potřeba začít se speciálním nácvikem, eventuálně s podáváním potřebných léků.

Elektronické protištěkací obojky vydávající impulzy považuji za týrání a neshledávám žádné indikace pro jejich použití.

Kam dál: 

Vyměšování a emoce

Výběr psa pro canisterapii

Výchova psů pro canisterapii

Řeč psího těla: Jak poznat, že je váš pes nervózní?

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...