Rex po letech na řetězu hledá nový domov

Publikováno: 26.5.2016
Autor: David Žák
Zdroj: -
Foto: David Žák

Rex patřil k domovu pro lidi s mentálním postižením jedné sociální organizace, kterou nebudu jmenovat. Vedoucí tohoto zařízení ho do domova přivedla, když byl malé štěně. Do jednoho roku života žil s obyvateli domova uvnitř budovy, měl přístup do pokojů a žil v těsném kontaktu s lidmi. V jednom roce života byl přemístěn ven k boudě, na řetěz, před budovu zařízení. Tam prý zběsile štěkal a „ničil trávník“. To se stalo příčinou toho, že byl později přesunut do zákoutí za budovu, kam nikdo nechodil.

Rex je pes velice společenský a energický a dokážu si představit, jaký zničující dopad to mělo na jeho psychiku. Uvázání na řetěz, zbavení svobody a izolace od smečky, je pro psa tragédie. Od té doby byl pes venčen minimálně, často celé dlouhé týdny ponecháván bez povšimnutí. Naštěstí byl však krmen a dostával čerstvou vodu. Krmení a výživa však také nebyla ideální. Byly mu předkládány zbytky z kuchyně, nejčastěji polévky s chlebem. Tato pro psa nevhodná strava často v zimě zamrzala.

Uvázání na řetěz, zbavení svobody a izolace od smečky, je pro psa tragédie.

Stal jsem se zaměstnancem zařízení, když bylo Rexikovi téměř 7 let. Při prvním kontaktu se mnou se pes choval velmi agresivně, chtěl mne kousnout. Zběsile sebou trhal na řetězu, štěkal, vrčel a cenil zuby. Velice rychle jsem si jej však spřátelil pomocí několika pamlsků. Hned od začátku jsem se snažil jeho život učinit šťastnější. Přeorientoval jsem ho na „psí stravu“vyrobil mu lanový výběh, který mu umožňoval 10ti metrový pohyb a pokud jsem měl službu, tak jsem ho minimálně 2krát denně venčil. Zpočátku pes neuměl chodit na vodítku, vyrážel přískoky vpřed a útočil na všechny kolemjdoucí psy. Brzy jsem však zjistil, že je velmi učenlivý a po několika procházkách pohyb na vodítku zvládl.

Bohužel ostatní zaměstnance v domově se mi nepodařilo přesvědčit k tomu, aby psa venčili. Naopak, můj zájem a péči o psa si mylně vysvětlili jako kritiku jejich minulé činnosti. Dostával jsem se s nimi do stále častějších konfliktů. Do areálu zařízení byl volný přístup, chyběla tam vstupní brána a v okolí se často potulovali psi. Jednoho rána jsem Rexe nalezl s velkým kousancem na rameni. Ihned jsem jej zavezl k veterináři, který psa uspal a ránu sešil. Vedoucí zařízení mne za to velmi pokárala. Vyslovila se v tom smyslu, že pokud se něco takového stane příště, dá psa ihned utratit. Na veterináře nejsou peníze. Zřejmě jsem ho měl nechat vykrvácet. Z těchto i dalších důvodů jsem se rozhodl svůj pracovní poměr v zařízení ukončit. Následná představa, že by pes zůstal v zařízení bez mé pomoci pro mne byla nepřijatelná. Dostal by se zpět do předešlých, nevyhovujících podmínek a pravděpodobně by byl brzy utracen. Musel jsem ho ze zařízení vzít.

Při prvním kontaktu se mnou se pes choval velmi agresivně, chtěl mne kousnout. Zběsile sebou trhal na řetězu, štěkal, vrčel a cenil zuby. Velice rychle jsem si jej však spřátelil pomocí několika pamlsků.

Sami s manželkou jsme si jej ponechat nemohli, bydlíme v bytě a psa již máme. Náš pes je již starší, má 11 let a navíc nevychází dobře s některými psy – samci. Snažili jsme se ze všech sil pro psa najít nového, dobrého majitele. Doposud jsme ale neuspěli, i když jsme oslovili mnoho lidí. Dovezli jsme ho mým rodičům, kteří bydlí v rodinném domku. Byl to pro něj ráj, poprvé v životě mohl na zahradě chodit volně bez řetězu, nebo lanka. Brzy si zvykl a zklidnil se. Jeho nejoblíbenější hračkou se stal nafukovací míč. Řádí s ním po celé zahradě, dokáže nahrávat jako fotbalista a odbíjet ho jako volejbalista.

Oba mí rodiče jsou však staří, nemocní lidé, prodělali mozkovou mrtvici. Energický pejsek, jakým Rex je, pro ně není příliš vhodný, navíc jejich zdravotní stav se může kdykoli zhoršit, mohou být hospitalizování a co potom? Pobyt u mých rodičů stále chápeme jako dočasný a i nadále zoufale hledáme člověka s kladným vztahem ke psům, který by Rexovi poskytl dobré podmínky vedoucí ke spokojenému psímu životu.

Jeho chování se v poslední době velmi zlepšilo. Je snášenlivý ke psům, které zná v oblasti tras, kam chodíme na procházku, ke všem fenám se také vždy chová přátelsky.

V současné době Rex umí chodit na prodlužovacím i klasickém vodítku, zná základní povely - sedni, lehni, k noze, zůstaň, panáček-(postaví se na zadní nohy). Jeho chování se v poslední době velmi zlepšilo. Je snášenlivý ke psům, které zná v oblasti tras, kam chodíme na procházku, ke všem fenám se také vždy chová přátelsky. Má však problém s některými psy – samci, zejména, když jsou větší než on. Je schopen zaútočit a kousnout. Je výborný hlídač a hájí si svoje teritorium – nyní zahradu. K lidem, které zná je velmi přátelský, cizího člověka, který náhle vstoupí na pozemek, je však schopen kousnout, pokud před tím není napomenut. Na to se musí dávat pozor a pokračovat ve výcviku poslušnosti. V brzké době plánujeme kastraci, což by mohlo jeho temperament ještě výrazně zklidnit.

Toto je stručný příběh našeho kamaráda Rexe. Současnou situaci vnímáme jako velmi obtížnou, je pro nás nepřijatelné umístit Rexe do útulku, či ho dokonce nechat utratit, na druhou stranu, není ani v našich silách mu poskytnout trvalý domov. Velmi bychom byli vděčni člověku, který by se ho ujal.

Rex čeká na svého nového páníčka ve Valašském Meziříčí. Pokud padl do oka právě Vám a chtěli byste svůj domov obohatit o chlupatého kamaráda, kontaktujte pana Davida Žáka na tel: 728056117

Kam dál: 

Něžný obr aneb Neuvažujete o adopci malého „skorokoníka“?

2. ročník úspěšného projektu "Nazí jsme krásní a pravdiví"

Mělnický útulek se plní velkými plemeny psů

Hromadění zvířat – problém 21. století

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...