Drahý Eliote, proč jen jsi musel odejít?

Publikováno: 28.10.2018
Autor: Kateřina Rozehnalová
Foto: Kateřina Rozehnalová

Drahý Eliote...
dnes je to týden, co jsi odešel. Nic nepomáhá. Snažila jsem se dnešek prospat, abych na tebe nemyslela, ale pokaždé se budím s ještě větší bolestí. Sedávám na Tvém hrobě a v rukou svírám hlínu stejně tak silně, jako jsem svírala Tebe, když jsem Tě našla. Prosím Tě, abys ses vrátil, ještě jsme tady přeci neskončili. Měl jsi toho tolik udělat, tolik vidět, měl jsi se mnou projet Evropu, pamatuješ? Měl jsi ukázat lidem, že předsudky jsou pouze v jejich hlavách a že i Ty můžeš být šťastný a žít si svou pohádku.

Teď jsi pryč a mně po Tobě nic nezbylo - jen deka, kterou jsem Tě přikryla, když jsem s Tebou hodiny seděla v koupelně a Ty už jsi tu nebyl. Tak moc mi chybíš! Byl jsi tak jedinečný, byl jsi tak vděčný a rozdával jsi tolik lásky. Lidé říkají, že jsme byli Tví andělé, ale to Ty jsi byl naším, tím mým. Dokázal jsi opravit mé zlomené srdce po Falcovi a teď jsi ho svým odchodem rozbil víc, než kdy bylo.

Obviňuji vesmír, že mi Tě vzal, že mě nenechal dát Ti víc. Obviňuji sebe, že jsem nebyla doma, abych Tě držela při Tvém záchvatu, jako už tolikrát předtím, že jsem nebyla s Tebou a neřekla Ti, že vše bude v pořádku. Obviňuji Tvé původní majitele, kteří Tě namnožili za vidinou peněz a nedbali na Tvé zdraví. Nevzala mi Tě epilepsie, vzali mi Tě oni hned v okamžiku, co jsi se narodil. Nedali mi šanci. Nedali šanci nám! Vzali nám Tě, vytrhli nám naše srdce. A já teď nevím, co dělat, nevím, co dál. Ztratila jsem chuť dál pomáhat.

Tak strašně Tě tu potřebuji, podíval by ses na mě a já bych věděla. Moc si přeji, aby Tvá smrt nebyla zbytečná, aby se lidé začali zajímat, od koho si berou pejsky a aby všechny množírny zmizely mávnutím kouzelného proutku. Aby nikdo další nemusel v ruce mačkat zlomenou duši a cítit to prázdno, jako teď já. Nechci Tě nechat jít. Stále Tě slyším...

Drahý Eliote - můj milovaný bílý vlku, můj hluchý příteli, tohle není sbohem. Až se rozhodneš sejít z nebe zase na Zem, najdu si tě znovu a přijedu si pro Tebe třeba na konec světa. Poznám Tě. To Ti slibuju. ❤

Eliotek se údajně narodil 16.2.2017 lidem, kteří záměrně nakřížili 2 merle geny - australského ovčáka a šeltii. Pro peníze a lepší prodej. Zachránila ho organizace Tail Story, která mu hledala domov. Eliotek byl od narození hluchý a měl špatně posazené oči, hrozilo mu oslepnutí. Z organizace si ho vzala do dočasky úžasná Jessika P., která si Elího zamilovala. Z časových a osobních důvodů si jej však nechat nemohla.

Já jsem na Elího a jeho začínající příběh narazila na Facebooku. Několik dní jsem jej sledovala a nakonec jsem se rozhodla jej adoptovat. Začátkem srpna 2017, 2 dny před tím, než ke mne měl Eli jít, se mu ale objevil první záchvat. Organizace Tail Story se tehdy postarala o veškeré testy a po absolvování odběru mozkomíšního moku bylo jasné, že Elí trpí epilepsií. Po večerech jsem studovala, co epilepsie obnáší a jaká je možnost léčby. Jak fungují prášky, jak je obtížné najít jejich správnou hodnotu a jaké jsou jejich vedlejší účinky. Jak se chovat, když pes dostane záchvat, zda je možné, aby pes s epilepsií cestoval, prěmýšlela jsem o tom, jak bude reagovat dcerka, když jeho záchvat uvidí.

Nakonec jsem se rozhodla Elího adoptovat. Začal s námi žít, cestovat, šířit osvětu, podporoval boj proti množírnám a ukazoval lidem, že předsudky jsou někdy jen v hlavě a i nemocný pejsek může žít svou pohádku. Cestování nebylo nijak náročné, protože jsem majitelkou fenky, která má vrozené vady a omezený pohyb a také matkou 3leté dcerky, takže výlety jsem tomu přízpůsobila. I tak ale Eliot projel spoustu míst, přespával nadivoko v lesích, jezdil na cestovatelský festival Nadivoko, kde šířil osvětu, zůčastňoval se akcí na podporu proti množírnám, jezdil na srazy australských ovčáků a kamkoli přijel, rozdával lásku. Lidé jej poznávali na ulici a já jsem věděla, že tohle je a bude jeho poslání.

Dcerka ho milovala, lehávala na něm a stejně tak si ho zamilovala i moje fenka bostonka, která na něm začala být závislá. Elí měl obrovský dar. Tím, že neslyšel, viděl a slyšel lépe srdcem. Jeho záchvaty probíhaly v noci a tak moje dcera Eliotka nikdy neviděla nemocného. Brala jej jako normálního zdravého pejska, stejně jako mnoho lidí, kteří Eliotka potkali. Několikrát se mi stalo, že člověk ani po víkendu nepoznal, že je Eli hluchý, nebo, že hůř vidí. Lidé ho vnímali srdcem více než očima a to je ten dar, který měl Eliot v sobě. Nebyl tady zbytečně. Sžil se s námi natolik, že jsem zapomněla na to, že je nemocný a že může kdykoli odejít. Věřila jsem, že tady s námi bude ještě dlouho, bylo evidentní, že k nám patří.

V sobotu v noci 13.10.2018 však osud rozhodl jinak a Eliotek nezvládl silný epileptický záchvat. Ten den jsme byli s Eliotkem, jeho bratrem Melmenkem a jeho úžasnými majiteli na celodenním výletě po Moravském Krasu. Eli si celý den užíval, loudil špekáčky když se dělal oheň a zvědavě nahlížel do jeskyní. V ten den jsme měli v jedné z jeskyní přespat, ale nakonec jsme si to rozmysleli, domluvili se na jindy a navečer jeli domů.Ten den byl posledním dnem v Eliotkově životě.

Kdybych věděla, že mi Elí večer odejde, neudělala bych mu poslední den jinak. Prožil by jej úplně stejně. S bratrem, se kterým přišel společně na svět a který také trpí epilepsií a spoustou jiných problémů. S bratrem, se kterým musel bojovat o své místo na tomto světě. S lidmi, kteří pomáhají stejně jako jsme pomáhali my dva spolu a kteří mají srdce tam, kde má být a umí jej používat.

Dřív, než Elí stihl pořádně žít, mi ho vzali množitelé. Měl pouhý rok a půl. Měl vše před sebou. Miloval a byl milován. Za rok, co byl s námi, toho stihl hodně, ale nestihl vše. Lidé, kteří mu dali život a do něj mu věnovali epilepsii, hluchotu a špatně posazené oči, kdy hůř viděl ve tmě, mu nedali šanci. Tito množitelé věděli přesně co dělají a že se štěnata narodí postižená. Jeden vrh už údajně před Eliotem vyprodukovali. Vzali nám vše pro pár peněz. Vzali nám Eliota a naše srdce...

Eliot byl náš anděl a byl andělem pro každého, kdo ho potkal. Stačilo se mu podívat do očí a člověk věděl, že ví víc a že tady na Zemi pro něco je. Jeho odkaz se snaží žít dál. I přes veškerou bolest, kterou nyní cítíme, se snažíme jeho příběhem lidem ukázat, jak je strašně důležité ověřovat si lidi, od kterých pejsky berou. Jak je důležité zjistit si, jak žijí rodiče těch pejsků a proč je tak módní merle zbarvení pro zdraví psů nebezpečné, když jej lidé záměrně kříží pro peníze.

S Eliotkem jsme společně bojovali proti množírnám proto, aby další pejsci nezažívali to, co zažíval on. Je spousta psů, kteří jsou na tom hůř, než byl Eliotek a kteří se nikdy nedočkají milující rodiny, kteří umírají svým zachráncům přímo v náručí. Je spousta organizací, které zachraňují psy a denně prožívají to, co já dnes. Vy jste jediní, kteří to můžou změnit. Za sebe a za Eliota ze srdce prosím, ZMĚŇTE TO! My to sami totiž nezvládneme...

Vaše Katka
Majitelka Eliotka a jeho obrovský dlužník...

Kam dál: 

Polámané zlatíčko Sára

1. Plyšový útulek ve spolupráci s hasiči pomáhá útulkům

Když místo smrti přijde naděje

Nadační fond podporuje adopci psích seniorů. Kvůli náročnější péči často dožívají v útulcích

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...