Proč mne nemá rád?

Publikováno: 31.7.2018
Autor: MVDr. Hana Žertová
Foto: Archiv PesWeb

Když máte pocit, že Vás Váš pes nemá rád, většinou jde pouze o nedorozumění – o rozdílná očekávání a potřeby. Přiznejme si, že psa si pořizujeme, až na nějaké čestné výjimky, ze sobeckých důvodů, a máme s ním spoustu plánů: Chceme získat hlídače (nebo naopak vítače), lovce (či naopak nelovce), pastevce, sportovce, se kterým se předvedeme na kynologických soutěžích, výstavního krasavce, kterého nám budou všichni závidět, společníka, s nímž budeme sdílet volnočasové aktivity, ale i nálady, radosti, zklamání, nebo toužíme po mazlíkovi, ke kterému se budeme moci přitulit a laskat jeho hebký kožíšek. Od všech psů navíc očekáváme, že nás budou poslouchat a budou nás mít rádi alespoň o trochu víc než ostatní lidi.

Vidíte tu širokou škálu (a zdaleka není úplná) očekávání, s nimiž si pejska přivedeme domů? Někdy docela zapomínáme, že každé plemeno bylo vyšlechtěno k trochu jiným účelům. Odedávna měli totiž lidé na své psy ty nejroztodivnější požadavky a nároky, kterým dokázali vyhovět jen někteří přizpůsobiví jedinci – ti pak byli vysoko ceněni a stali se zakladateli jednotlivých plemen. Ovšem každý pes je jedinečná osobnost s mnoha vrozenými predispozicemi, které se rozvíjejí nebo zůstávají skryté podle toho, v jakém prostředí psi žijí, čím jsou krmeni, jak jsou vedeni, ale také podle toho, jakou mají povahu a jaký je jejich zdravotní stav.

A dostáváme se k našemu dnešnímu tématu. Někdy se věci zamotají tak, že si člověk a pes „nesednou“ a oba to trápí. Dobrou vůli a zdravou iniciativu musí projevit samozřejmě majitel. Často jsem ve své praxi žasla, jaké s prominutím malichernosti mohou někdy vzájemný vztah pokazit, a naopak co jsou lidé ochotni pro své pejsky udělat nebo čeho se vzdát, aby vztah napravili a bylo jim spolu dobře. A aby je měl pes rád…

Nevděčný, nebo nepochopený?

Řadu majitelů, a především majitelek, velice trápí, když jim pes nedává najevo svou lásku a náklonnost a mnohdy se dokonce štítivě vyhýbá projevům jejich přízně. Pořídí si psíka, snesou mu modré z nebe, a on se nechce mazlit, občas i ukáže zuby, na přivolání přichází váhavě a evidentně nerad, o žádné aktivity ze strany paničky nemá zájem, neposlouchá a dělá „naschvály“. Ale venku se lísá ke všem cizím lidem, hekticky vítá návštěvy, vnucuje jim hračky a nehne se od nich.

Proč to dělá!? Ukažme si jeden příklad takovéhoto „nevděčného“ chování:

Pětasedmdesátiletá dáma pohybující se s pomocí francouzských holí žila sama v městském bytě s velkou terasou. Před půl rokem jí uhynula stařičká, klidná a mazlivá fenka jezevčíka, a vnučka jí jako nového společníka pořídila odrostlé štěně Jack Russel teriéra. Paní krmila štěně 3x denně vařeným masem a zeleninou a pro jistotu byly v misce stále kvalitní vysokoenergetické granule. Na procházky však s pejskem chodila jen jednou denně, protože s holemi vedení čilého psíka nezvládala, a pustit jej z vodítka nemohla. Pes naprosto ignoroval její pokusy o přivolání, zvláště v případě, že si našel psí kamarády nebo se přidal k dětem, které miloval. Proto se „venčení“ odbývalo většinou jen na terase, kde byla umělá i skutečná tráva. Doma se paní stále snažila o kontakt s psíkem, ale ten se jí naopak celý den snažil vyhýbat. Jakmile paní vešla do místnosti, kde pes ležel, ten se přikrčil a odešel jinam. Pokud mu hodila hračku, odnesl si ji na pelíšek a vrčel. Na opakované přivolání sice přišel, ale velmi neochotně a zůstal vždy stát tak daleko, aby na něj paní nedosáhla. O víkendech, kdy chodila na návštěvu vnučka, se z něj však stával docela jiný pes. Skákal vnučce na klín, olizoval ji, nosil jí hračky, venku ji poslouchal, takže jej mohla pustit běhat na volno. Paní začala na vnučku žárlit a nevěděla si rady, co udělat, aby ji měl pejsek také tak rád.

Někomu to může připadat úsměvné, ale paní i pejsek se doopravdy trápili. Tak jsme se pustili do nápravy: V první řadě bylo důležité změnit stravu a způsob krmení tak, aby pes přijímal jen tolik energie, kolik potřebuje, a aby neměl jídlo stále k dispozici. Tím, že paní začala krmivo přidělovat, hned v očích psíka o něco stoupla, a navíc jídlo posloužilo jako spolehlivá motivace k „práci“. Paní byla dříve zvyklá ve své firmě velet desítkám podřízených, a tak stačilo jí vysvětlit, že stejně silnou vůdčí osobnost očekává i její pes. Byl tělem i duší pracantem a práce s následnou uznalou pochvalou a chutnou odměnou bylo to, co mu přinášelo největší radost a uspokojení. Paní bylo sice líto, že z něj neudělá mazlíčka, jako byla její předchozí fenka, ale když odhalila příčinu jejich neshod a vyzkoušela si, co na pejska platí a po čem touží, pustila se s vervou do cvičení. Pár cviků jsem jí předvedla a naučila já, ale spoustu dalších atraktivních triků si pak našla sama na internetu. Pes byl jako vyměněný – cvičení jej náramně bavilo a zvláště poté, co panička začala používat klikr, byl kdykoli ochoten ke spolupráci. Jen o víkendech se stále k paničce nezná a užívá si dlouhých procházek a her s vnučkou, ale s tím se paní už dávno smířila.

Více o správném výběru štěněte, o cvičení, ale i o nápravě některých problémů se dočtete v knížce Od štěněte ke psu.

MVDr. Hana Žertová

Kam dál: 

Není to jedno!

Splašené hormony

Mohou psi trpět ADHD?

Proč psi štěkají?

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...