Splašené hormony

Publikováno: 17.5.2018
Autor: MVDr. Hana Žertová
Foto: Pavel Hurecký

Také už se vám stalo, že se váš pes snažil zmermomocnit nohu nebo ruku vašeho hosta nebo návštěvě předváděl náruživé milostné hrátky se svým oblíbeným polštářkem? Pořádný trapas, že? Nežádoucích projevů souvisejících s pohlavními hormony však může být mnohem více.

Masturbační snahy nejsou jen doménou psů-samců, ale mají je i mnohé feny. Snáze se však nechají usměrnit a nejsou ve svém konání tak urputné, jako psi. Časté jsou tyto projevy u štěňat. Ta si formou nevinné hry nacvičují sexuální chování, které budou potřebovat mnohem později. Jejich objektem jsou obvykle jiná štěňata a psí dorostenci, někdy během společného dovádění i dospělí psi – ti se ovšem většinou proti takovéto drzosti rychle a rázně ohradí. V rodině se terčem štěněcích sexuálních choutek často stávají děti, protože štěňata jsou zvyklá považovat je za partnery při všech druzích her. Dokud je naskakování zaměřeno na jiná štěňata a není nijak časté a úporné, není třeba zasahovat. V případě, že se stává hlavním zájmem štěněte nebo je zaměřeno na děti, měli by dospělí hned zatleskáním nebo jiným ostrým zvukem psíka zarazit a přesměrovat jeho pozornost k jiné aktivitě nebo hračce.

Druhým obdobím, kdy psi i fenky začínají dávat najevo zvýšený zájem o sex, je puberta. V této životní fázi rozpoutají pohlavní hormony v jejich těle bouřlivou revoluci a chvíli trvá, než se vše urovná a v organismu se nastolí rovnováha. Čerství dospěláci se pak začnou dvořit se všemi rituály, které k námluvám patří, jedincům opačného pohlaví.

Teorie a praxe

U některých psů však snahy ukájet se na náhradních objektech přetrvávají do dospělosti a nepodařilo se zcela objasnit důvody. Jednou z teorií je, že jde o psy příliš brzy odstavené nebo o sirotky, kteří prošli fází vtištění v rukou člověka a neztotožňují se tedy s vlastním druhem. Jiná domněnka se zaměřuje na předchozí špatnou zkušenost při pokusu o naskočení na fenu nebo jiného psa. Takovíto psi se pak ostatních straní, reagují na ně bázlivě nebo agresivně. Jenže když se tyto teorie ověřovaly, ukázalo se, že psi naskakující na lidi nebyli identičtí s těmi, kteří nedokázali vycházet s ostatními psy. Naopak masturbující uličníci si častěji a raději hrají s jinými psy než ti bezproblémoví. Nezbývá tedy než konstatovat, že toto chování je podmíněno mnoha vnitřními (genetické predispozice, kondice fyzická i psychická) a vnějšími faktory (výchova, prostředí, příležitost) a jejich souhrou.

Za pozornost však stojí jedna zajímavá zkušenost, kterou učinili jak zahraniční autoři, tak i já sama ve své praxi: Masturbaci na končetinách lidí nebo na oblíbených předmětech (deka, polštářek, plyšová hračka) vykazují mnohem častěji psi, kteří mají i další problémy s chováním než psi jinak bezproblémoví. Například Hart a Hart (1985) uvádějí, že nežádoucí naskakování se u psů s narušeným chováním vyskytuje až dvakrát častěji než u psů s normálním chováním. U fen se tato souvislost nepotvrdila.

Stejní autoři se zaměřili také na ověření předpokladu, že naskakování souvisí se snahou psa o dominanci nebo s vyjádřením převahy. Srovnávali tedy skupinu psů s výrazně dominantním chováním a skupinu, která vůbec dominantní chování nevykazovala. Masturbující jedinci ve skupině dominantních psů tvořili 50 %, v druhé skupině 44 %. Tento malý rozdíl ukazuje, že naskakování zřejmě vůbec není projevem dominance, jak se obecně traduje. Záhada velké převahy masturbujících jedinců ve skupině problémových psů oproti skupině bezproblémové tkví zřejmě jednoduše v tom, že majitelé problémových psů nedokážou dostat pod kontrolu ani jiné nežádoucí projevy svého psa…

Nejde vždy jde jen o sex

Je pravděpodobné, že někteří psi používají masturbaci jako prostředek k získání pozornosti. Následné odstrkování a napomínání může pes vnímat spíše jako odměnu než jako trest. Někteří majitelé psa omlouvají (je zamilovaný) nebo jej dokonce k masturbaci provokují a považují to za zábavné. Naskakování bylo však pozorováno též po silném rozrušení psa nebo po konfliktu s jiným psem či člověkem. Může tedy jít i o přeskokové chování sloužící k odreagování a snížení stresu. Vyskytuje se také jako projev určitých rozpaků a nejistoty v souvislosti s kontaktem s cizími lidmi, kdy pes neví, zda se má chovat přívětivě nebo agresivně, nebo při kontaktu s dětmi, jejichž nejasným a rychle se střídajícím signálům pes nerozumí.

Nenechte se obtěžovat

Účinným opatřením vůči sexuálnímu obtěžování ze strany psa bývá rázné okřiknutí, popřípadě hození nějakého řinčivého předmětu na zem. Pak stačí si psa nevšímat a otočit se k němu zády, eventuálně odejít z místnosti, dokud má další snahu o atakování. Jakmile se uklidní, je dobré nabídnout mu nějakou zajímavou aktivitu – cvičení nebo hru. Znám majitele, kteří praktikují dlouhodobou izolaci provinilého psa ve tmě (v koupelně či ve sklepě), aby „vychladnul“. To je však nesmyslné a kruté. Je třeba jen rychle přerušit momentální nežádoucí chování, a nikoli psa trápit následnými tresty, kterým absolutně nerozumí.

Téměř 100 % případů nežádoucího naskakování se dá vyřešit kastrací. Ovšem nezmění se povaha psa ani jeho zlozvyky nesouvisející s pohlavními hormony. Proto majitelé psů vykazujících souběžně další problémy s chováním (rvačky, neposlušnost, agrese vůči majiteli) bývají účinností kastrace zklamáni.

Chybějící sexuální apetit

S některými psy se stávají trapasy opačného druhu: Přijede předem pečlivě vybraná roztoužená kráska a ženich zůstává netečný. Příčina může být v prostředí – některým psům vyhovuje velký otevřený prostor, jiní jsou si jistější v bytě. Také přítomnost páníčka nebo majitele fenky, případně jiných osob může na psa působit rušivě. Nezkušený pes se při skoku špatně orientuje, pes se špatnou předchozí zkušeností se může feny dokonce bát. Ale i fenky si někdy postaví hlavu a vybraného nápadníka odmítají, přestože se nacházejí na vrcholu říje. Nejlépe si většinou rozumí dvojice, která se již v minulosti úspěšně pářila.

Pokud se krytí nedaří opakovaně, je vhodné navštívit veterináře. Ten vyšetří fenu i psa a může odhalit například anatomické anomálie, které brání spojení, nebo jinou příčinu nezdaru, a pomůže problém vyřešit.

Kam dál: 

Mohou psi trpět ADHD? 

Vyměšování a emoce

Výběr psa pro canisterapii

Jste ovládáni emocí strachu ve výchově vašeho mazla?

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...