Když strachu musí ustoupit dlouholeté psí přátelství

Publikováno: 16.2.2018
Autor: Lenka Frková
Foto: Archiv Voříškov

Ahoj lidi, já jsem Chicco. Trochu se vám představím. Jsem velký černý pes. Údajně byl jeden z mých rodičů dalmatin. Už nevím, už je to dlouho, co jsem byl u mámy.. asi tak 11 let. Víte, měl jsem rodinu a byl jsem šťastný. Byl jsem oddaný a vychovaný člen domácnosti. Bydlel jsem v bytě a vždy jsem měl co jíst a bylo mi teplo. Starali se o mě a já je za to hlídal. Pravda, možná někdy trošku moc, ale mým lidem to vyhovovalo. Přece kdyby ne, tak by něco řekli, udělali a nebo vyhledali poradce, aby jim s tím pomohl. No né? Prostě měl jsem se moc fajn, léta plynula, já vyrostl z mlaďocha a stal se rozumným pánem.

Jednou jsem slyšel paničku říkat, že je těhotná. Páníček měl velkou radost a já taky. Když mají radost páníčci, tak já taky, ať už znamená „být těhotná„ cokoliv. :-) Panička furt něco četla a koukala na pořady pro stejně postižené lidi, tedy těhotné. A najednou se v ní uhnízdil strach. Strach ze všech těch článků o tom, jak pes pokousal dítě, z rozhovorů s doktory, jak je pes nečistotný a plný roztočů. Strach z reklam o tom, jak všude číhá nebezpečí ve formě breberek. A začalo to v ní a celé rodině šrotovat. Že určitě to miminko nebudu mít rád, bude to vetřelec a že vlastně všechny děti nemám rád, tak proč bych měl mít rád to jejich?

No, dětí se trošku bojím, oni tak divně chodí a koukají mi přímo do očí. A nikdy mi nikdo nevysvětloval, jak se k nim mám chovat. Moc jsem s nimi do kontaktu nikdy nepřišel. Jak mám vědět, že nejsou nebezpečný? Že před nimi nemusím rodinu chránit?

Jednoho dne, za breku celé rodiny, jsem se ocitl v kotci. Studeném venkovním kotci, kde bylo cítit mnoho psů. Páníčci odjeli a já tam zůstal sám.. sám a zmatený. Jak chtěli, abych se choval? Co jsem udělal špatně? Vždyť jsem to jejich dítě ani neviděl, tak jak mohli vědět, že ho nebudu mít rád? Možná bych to neuměl hned, ale jistě bych si to mrně oblíbil. Stačilo zajistit, aby mě neotravovalo a abych nebyl úplně opomíjen.

Dnes již nemá cenu se tím trápit. Už to nikdy nezjistím. Teď jsem tady. Nová etapa života. V kotci. V útulku. Už jsem se seznámil s ostatními. O některé sousedy se pánové nestarali, jiní se ztratili, dalším umřel páníček a já? Já jsem oběť strachu. Strachu ze složitějšího života, strachu ze selhání, strachu z nezvládnutí situace „nové dítě – starý pes“ . Strach je mocný nepřítel.

Však i já se bojím. Bojím se toho, že mě zase člověk zradí. Že ztratím nově nabranou jistotu. Ano, jsem si v útulku již jistější. Vím jak to tady chodí, co se po mně chce. Vím, že Anežky a Petra se bát nemusím, vím, že mě vždy vyvenčí, vím, že dostanu najíst, ale taky vím, že večer budu v kotci sám. Že mi bude zima a nikdo mě neujistí, že je tady se mnou, že jsme tým. Je nás tu moc .. Každý si chce ukrást svou chvilku s ošetřovateli...

A pak jsou dny, kdy Anežka, nevím proč, předává moje vodítko cizím lidem. Proč to dělá? Snad je taky těhotná? Taky má to divné postižení, které se neslučuje s chovem psů? Nebo jak tomu mám rozumět? Nechci jít s cizími. Nechci znovu zažít ten pocit.. být na světě úplně sám .. nikým nemilován.

Teď mám Anežku a Petra. I když na mě nemají čas a nemůžu být s nimi na gauči, je to pořád víc než nic. Anežka říkala, že jsem truhlík, že nesmím na ty nový lidi pouštět hrůzu, že si mě chtějí vzít. Víte co, ale to je těžký, tak moc těžký zase věřit někomu dalšímu. Někomu cizímu. Možná kdyby přišli víckrát. Kdyby byli odhodlaní přežít ty tři dny, kdy si budu na ně zvykat. Ale to oni nechtějí, nemají čas a nebo si vyberou někoho lepšího, mladšího a méně oddaného..

Prý jsou útulky narvané. Množitelé denně namnoží stovky štěňat, tak kdo by chtěl starého, černého psa, který se bojí neznámého..

Nová spolubydlící v útulku Voříškov má velice podobný příběh, tak kdyby jste nechtěli adoptovat mě adoptujte alespoň jí https://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci-detail-iframe?objid=44402

Pokud se Vám Chicco zalíbil a rádi byste se s ním seznámili, kontaktujte jeho dočasnou útulkovou paničku na tel: 723 149 929

Voříškov z.s.
mezi Ořechem a Chýnicí
Zbuzany
25225
www.voriskov.cz

č.ú.: 2701084234/2010

Chicco má svou kartu i zde na PesWebu

Kam dál: 

Princezna Fíbí čeká na svého zachránce

Hluchá Josepha hledá svou dočasnou rodinu

Dva psí kluci z ulice na cestě za štěstím

Jmenuje se Čert, ale je to anděl

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...