Hluchá Josepha hledá svou dočasnou rodinu

Publikováno: 5.2.2018
Autor: Tail Story
Foto: Archiv Tail Story, Diamond Factory

Jmenuju se Josepha a jsou mi 3 roky. Já sama si nepamatuju, kdy přesně jsem se narodila, ale s tetama z útulku jsme se shodly, že to mohlo být někdy začátkem roku 2015. Od narození nic neslyším, jsem úplně hluchá, což potvrdila i magnetická rezonance, na které jsem byla na Jaggy klinice v Brně. Moc jsme všichni doufali, že s mojí hluchotou půjde něco dělat, ale bohužel to nevyšlo. Už nikdy nic neuslyším.

Napřed mi z toho bylo moc smutno, ale jsem bojovnice, už jsem se s tím smířila. Do útulku jsem se dostala, protože se o mě můj páníček nestaral, často jsem mu utíkala a vídali mě na ulici s různými ranami všude po těle. Až se jednou rozhodlo, že už se k němu nebudu muset vrátit. Byla jsem šťastná, v útulku na mě byli všichni hodní a já jsem se stala jejich miláčkem. Nelíbilo se mi ale spát venku, byla jsem zvyklá na teplou postel, nechtěla jsem se o svoje tety dělit s ostatními pejsky, a tak jsem si stěžovala a naříkala. No co, chtěla jsem do tepla, chtěla jsem se mazlit, mít svoje ošetřovatelky jen pro sebe.

A pak jsem se dostala do dočasné péče nedaleko Brna, tam je to príma, už zase můžu spát v teple, pejsků je tady míň, což je fajn, je víc prostoru k mazlení. Hned po příjezdu si tady všimli, že divně chodím a vzali mě k panu doktorovi, který zjistil, že mám kyčelní kloub v dezolátním stavu. Všichni se tomu divili, vždyť jsem přece tak mladá. Konečně se ale zjistilo, proč jsem pořád tak nespokojená a náladová, ta noha mě strašně bolela, to si ani nedokážete představit, jakou bolest jsem musela snášet. A tak se rozhodlo, že kloub musí pryč.

Byla jsem na operaci, dostala jsem nový umělý kloub. Prý že to bude chvíli hodně bolet, než se mi nožka zahojí. Ale ani náhodou, bolest z nemocného koubu byla pryč a já měla takovou radost, že jsem potřebovala hned běhat. Nechtěla jsem si nechat vysvětlit, že po operaci musím odpočívat a nohu zatěžovat postupně. Radostí jsem skákala jako koza, kdykoli jsme šli na procházku, ostatní pejsky jsem vybízela ke hře, v pelíšku jsem se labužnicky válela a protahovala. A bohužel se stalo, že můj nový kloub takovou energii nevydržel a vykloubil se.

Šla jsem tedy na další operaci, kde mi všechno opravili, a protože mě už znali, nohu mi zabandážovali, abych s ní nemohla hýbat, kloub mi upevnili ke kosti speciálními úpony, dostala jsem přírodní sedativa, abych tolik neřádila. Dlouho se zdálo, že bude konečně všechno v pořádku, pravidelně jsme cvičily, nohu postupně zatěžovaly, moje dočasná teta už začala slavit. Pak stačila chvilka nepozornosti, já při procházce radostně vyskočila za mojí psí kamarádkou, a zase se zdá, že začínám kulhat. Jsem srašné trdlo, ale když já si nedokážu pomoct.

Čeká mě další operace, ale všichni se bojíme, že se znovu budu chovat jako trdlo a budu si chtít hned hrát a běhat, a to já teda budu. A tak jsme dali hlavy dohromady a rozhodli se, že se mi pokusíme najít individuální dočasku. Bude se mi po mých psích kamarádech i dočasné tetě stýskat, ale já budu statečná. Na zotavení po operaci budu potřebovat klid, a to mezi dalšími pejsky není možné. Normální pes se po operaci šetří a je na sebe opatrný, já ale ne, chci si hned hrát a konečně naplno užívat života, tak je to se mnou složitější.

Hledám proto novou dočasnou nebo ještě lépe trvalou rodinu, kde se v klidu zabydlím a kde mi pomůžou se zrehabilitovat po další operaci. Jsem krásná, sladká, umazlená, sice trochu tvrdohlavá a praštěná, ale nadevšechno milující holka. Pomůžete mi, prosím?

Náklady na operaci a pooperační péči mi bude hradit Tail Story, kde v případě zájmu o mou psí osobu najdete i mou dočasnou tetu Jarmilu Vojáčkovou - tel: 725 852 859.

Tail Story

Račice 123
683 05 Račice-Pístovice
tel.: 725852859

Kam dál: 

SVS odhalila na Vysočině přes 200 týraných psů chovaných ve zcela nevhodných podmínkách

Dva psí kluci z ulice na cestě za štěstím

Jmenuje se Čert, ale je to anděl

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...