Dva psí kluci z ulice na cestě za štěstím

Publikováno: 30.1.2018
Autor: Psí útulek Vimperk
Foto: Archiv Psího útulku Vimperk

Jsme dva jezevčí kluci z Vimperka. Před několika měsíci nám umřela naše panička - bezdomovkyně, a tak jsme skončili v záchytných kotcích Vimperk. Měli jsme tu plná bříška i boudičku, ale chybělo nám pohlazení a pomazlení s nějakým tím naším člověkem, kterého bychom mohli mít rádi.

Jednoho prosincového dne si naše nynější dočasná teta Hanka všimla příspěvku na internetu, kde se psalo, že jsme ve velmi špatném stavu a hledáme dočasnou péči. Vzít domů si nás nemohla, stará se o dvě zlobivé psí holky a bydlí v paneláku, ale začala s námi jezdit po doktorech, abychom měli větší šanci na zlepšení našeho zdravotního stavu a téměř každý den nás navštěvovala v záchytných kotcích. Povídala si s námi, hladila nás a nosila nám dobrůtky. Také za námi přivedla na návštěvu svoje psí holky, abychom měli nějaké rozptýlení.

U pana veterináře jsme neslýchali moc dobré zprávy – jeden z nás - Koblížek, měl zánět močového měchýře, podezření na Cushingův syndrom, onemocnění očiček vedoucí až k slepotě a moc zkažené a bolavé zoubky. Druhý z nás - Čertík, má zase nemocné srdíčko, tumor na očním víčku, slepé oko se zánětem a taky moc nemocné zoubky. Dostali jsme léky a začali s postupnou léčbou našich bolístek.

Ani po dvou týdnech se léčený zánět močového měchýře nelepšil. No nebylo se čemu divit, v minus 13ti stupních a se zamrzlou vodou se to léčí špatně. Vždy jsme sice dostali vodu čerstvou, teplou, aby hned nezamrzla, ale v takové zimě si ta voda prostě zamrzala stejně a nešla pít.

Bylo pár dní před Vánocemi, naše dočasná teta nás se strejdou sice odvezla po vyšetření u veterináře zpět do záchytných kotců, ale cestou domů se rozplakala, protože měla o nás strach, a tak se nakonec dohodli, že si nás vezmou přes všechny překážky dočasně k sobě domů do teplíčka.

A tak jsme od té doby v teple. Hned jsme zabrali psím holčičkám jejich kuchyňský pelíšek pod stolem, tam jsme se cítili v bezpečí. Začátky byly náročnější, neuměli jsme chodit na vodítku, nechat si obléct postroj a taky jsme se museli učit čistotnosti. Venku jsme moc šikovní, i když toho vidíme málo, zvládáme procházky a líbí se nám to. Teta se strejdou nám říkají „mávači“, protože když jsme venku, při chůzi radostí máváme ocáskama :-)

Moc rádi se mazlíme a taky stříhání chlupů nás děsně baví, vůbec se toho nebojíme. Ani střihacího strojku se nebojíme a stříhání si užíváme. Líbí se nám, když se o nás tak pěkně pečuje. Jen koupání už taková zábava není, to moc nemusíme, ale zvládáme ho. A taky se nám moc nelíbí kapání očiček, ale už víme, že za to dostaneme dobrůtku, tak to taky vydržíme. S psíma holčičkama se kamarádíme a venku nám pejskové taky nevadí.

Za pár dní nás čeká čištění zoubků a taky asi trhání, ale my to zvládneme, protože víme, že pak už nás zoubky nebudou bolet. Léčíme očka, Čertíkovo srdíčko bude stabilizováno léky, prostě než se nadějete, budeme jako ze žurnálu! :-)

Takže si teď  zatím spokojeně žijeme u tety a strejdy a prý tu budeme až do té doby, než se pro nás najde nějaká milující rodina. Ale chceme jít do té rodiny spolu a musejí nás tam mít opravdu rádi, protože my si to opravdu zasloužíme.

Váš Čertík a Koblížek.

Pokud se vám psí kluci líbí a rádi byste jim nabídli domov, volejte - 601376926

Čert a Koblížek mají svou kartu na PesWebu

Kam dál: 

Hugo - pes, kterého nelze nemilovat

Jmenuje se Čert, ale je to anděl

Jsem myšák!

NF Psí Naděje: Podporujeme adopce psích seniorů

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...