Výcvik - Obrany II.

Publikováno: 31.1.2015
Autor: Přemysl Jaroš
Foto: Aneta Jungerová a Dogpoint

Rád bych ještě navázal na článek o obranách. Bohužel mezi některými lidmi, majitele psů nevyjímaje, panuje poněkud pokřivený názor, že chodí-li na cvičáku pes na výcvik obran, rozvíjí to jeho agresivitu vůči člověku a pes se vůči nim stává zlý. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě!

V dnešní době, kdy je pes spíš společníkem a členem rodiny, domácím miláčkem, partnerem při různých sportovních aktivitách, je nežádoucí, aby byl nepřístupný vůči svému okolí, nebo dokonce agresivní k lidem kolem sebe To se samozřejmě netýká psů služebních, tedy u policie, vojska a vězeňské služby. V těchto případech se jedná o zcela jinou formu výcviku, pes musí splňovat daleko vyšší nároky, požadavky na psa kladené jsou nesrovnatelné – pes musí být skutečně nekompromisní a ochránit svého pána před různými nástrahami a agresivitou případného pachatele, působí také jako psychologicky zastrašující prostředek.

Sportovní obrany nejsou agresí psa vůči člověku jako takovému, ale k ulovení kořisti (rukávu, peška).

Sportovní obrany

U sportovní obrany je výcvik obran veden zcela jinou formou, než je tomu u obrany služební. Při tomto výcviku se nejedná o zákrok proti osobě jako takové, pes se při sportovní obraně soustředí na rukáv, který drží figurant, to je pro jeho odměna. Jde tedy o podporování kořistnického a loveckého pudu, kdy pes má jako kořist rukáv, snaží se ho ulovit; a provede-li dobrý zákus, kořist uloví a odnáší si ji. Figurant slouží v podstatě pouze jako nosič kořisti, o kterou má pes zájem, a který ho svým pohybem provokuje k jejímu ulovení. Takže rukáv, pešek nebo klín psovi nahrazují kořist, kterou chce ulovit, a musí do toho, aby ji získal, vložit veškeré úsilí. Pokud vyvine žádoucí činnost, jako je zpočátku zájem o kořist, její uchopení a tahání směrem od figuranta, je mu odměnou to, že figurant „kořist“ pustí, a pes vyhrává a kořist si odnáší. Z toho jasně vyplývá, že obrana není vedena vůči člověku jako takovému, ale k ulovení kořisti.
Při takto vedeném nácviku obran pejsek získává na sebedůvěře, protože vždycky vítězí a odnáší si kořist, a tím si upevňuje sebevědomí, což někteří méně sebevědomí a bojácní psi potřebují.

Rozvíjí se vzájemný kontakt

Při nácviku obran se také rozvíjí kontakt mezi psovodem a pejskem, psovod se totiž učí víc poznávat svého psa při jiných situacích, než s jakými se setkává v běžném soužití. Figurant dělá různé pohyby, které nejsou zcela běžné, křičí, mává rukama, běhá okolo psa apod. Pejsek se s tím musí vyrovnat, čímž se upevňuje jeho povaha a posiluje sebedůvěra. Ve finále pak pes musí pracovat sám, je od psovoda vzdálen, nemůže se tedy spolehnout na jeho bezprostřední pomoc, a to je další krok k posílení jeho sebedůvěry. V každém případě však jde o lov kořisti (rukávu), která nemá nic společného s agresivitou nebo obranným chováním vůči člověku. Pes je schopen poté, co ochranný rukáv pustil, jít se s figurantem pomazlit nebo mu rukáv přináší zpátky, aby se o něj spolu přetahovali a on opět nad figurantem zvítězil.

Pes je schopen poté, co ochranný rukáv pustil, jít se s figurantem pomazlit nebo mu rukáv přináší zpátky, aby se o něj spolu přetahovali a on opět nad figurantem zvítězil.

Výběr figuranta je důležitý

Na výběru figuranta dost záleží. Je důležité, aby dokázal odhadnout správně povahu vašeho psa a podle toho s ním pracoval. Figurant, který má na všechny psy stejný metr a „jede podle šablony“ nebude to pravé ořechové. Ke každému psovi by měl figurant mít individuální přístup a pracovat s ním podle toho. Ne každý pes má zpočátku o nabízenou kořist ten pravý zájem, a právě v takové situaci se ukáže, zda si s ní figurant umí poradit a pejska tzv. rozkousat, vzbudit v něm opravdový zájem o ulovení kořisti.
Pejsek se i při obranách musí cítit dobře a v pohodě, nemá být vystaven zbytečnému stresu, a to jak ze strany psovoda, tak ze strany figuranta. Celý nácvik by měl probíhat v klidu a pohodě, aby se pejsek dokázal plně soustředit na svůj výkon, aby nemusel řešit okolní vlivy, které by ho mohly od plné koncentrace rušit.
Při obranách se u pejska upevňuje nervová soustava, nabývá další zkušenosti –nejen pejsek, ale i psovod – naučí se reagovat na nezvyklé situace, být samostatnější a nespoléhat ve všem na páníčka, v neposlední řadě také vybije nahromaděný temperament žádoucím způsobem, a ne třeba doma do pohovky nebo našich bot.

Takže mají-li někteří strach, že výcvikem obran bude pes agresivní vůči lidem a okolí, opak je pravdou. Pejsek se stává vyrovnanějším a sebevědomějším, a tudíž dokáže spoustu situací řešit v pohodě a bez zbytečných stresů.

Přemysl Jaroš
Kynologií se zabývá od roku 1990. Se psy, které cvičil, složil téměř třicet zkoušek z výkonu a absolvoval desítky závodů. Je několikanásobným účastníkem Mistrovství ČR obranářů TARTu (kynologický klub zabývající se služební kynologií) a účastníkem MČR stopařů TARTu. Kurzy štěňat i dospělých psů vede už déle než deset let, přičemž mnoho z těchto psů úspěšně složilo i několik zkoušek. Nabízí také pomoc při socializaci psů a jejich chování v běžném životě, učí je být příjemnými společníky a kamarády.

Článek vyšel v časopisu č.12/2013

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

Výcvik - Obrany

Cviky odložení

Překonávání překážek II.

Začínáme s výcvikem

Jak pes říká, že je ve stresu

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...