Věř v něco, co je nemožné...

Publikováno: 24.5.2019
Autor: Gabriela Jägerová
Foto: Archiv Útulek u Šmudliny

Nejsi ty něco k obdivu? Protože tvá záře je něco jako zrcadlo. A nemůžu si nevšimnout, jak se odrážíš v mém srdci. Jestli se někdy cítíš sám a kvůli té záři je těžké mě najít, věř, že já jsem vždy na druhé straně - čekám. Arlow Khon Suay - jak krásně a vznešeně to zní - a vzhled je ještě ušlechtilejší, než jeho jméno.

Khon Suay je totiž z thajštiny - krásná čtvrť. Nic krásného ho ale nepotkalo. Nádherný roční pes zažíval hrozné dny. Všechno, co mu život naplánoval, bylo moc a moc špatně. Už před stovkami let byli thajci popisováni jako psi s hřebenem na zádech, vztyčenýma ušima a ocasem, který nesou jako meč. Stačí mi přimhouřit oči a vidím tu nekonečnou nádheru, co se pyšní až do nebes.

Neštěstí se rozhodlo kráčet vpřed už při rozhodnutí chovatele, který přivedl na svět svůj první vrh thajských ridgebacků. Plemeno některými milováno, některými nenáviděno, ale velice často se dostává do rukou lidem, kteří nemají vůbec ponětí, kdo thajec je a jak s ním pracovat. Chovateli se podařilo udat všechna štěňata až na jedno.

Jednou z nejdůležitějších zásad pro chov thajců je včasná socializace, ta se ale Arloovi nedostala. Modrý krasavec šel do jedné adopce, do druhé adopce. Nikde mu nedali moc prostor pro rozvoj a ukázání sebe sama. Přitom změna je to, co tito psi tak strašně těžce nesou. Nakonec se spoustou planých slibů našel domov u mladíka, který se jevil jako hodný člověk. Být hodným mu moc dlouho nevydrželo. Začal být závislý na drogách a Arlow byl poslední, co ho zajímalo. Tak vyrůstal jako divoké zvíře na zahradě, kde měl jediné zázemí a to spaní mezi harampádím plným stříkaček, jehel a nedopalků od marihuany.

"Pomozte nám, tady má nějaký narkoman na kost vyhublého psa, který se navíc strašně bojí!" ozvalo se do telefonu Ditě, která má soukromý azyl pro psy v Praze. Dita měla v paměti, že se už spoustu let staráme o psa stejného plemene, a protože jí prostory nedovolovaly modrého prince přijmout, oslovila Šmudlinu.

Odchytit vyplašené a vysílené zvíře byl opravdu moc těžký úkol, který trval několik hodin. Nakonec se podařilo. Na smyčku ho do auta převedla Adéla, která má zkušenosti s problémovými a extrémně agresivními psy. Má asi nějaký dar tam shora, protože si ji Arlow okamžitě oblíbil. Trvalo to asi dvě hodiny, čekali jsme na krasavce v Plzni. Nabídl se mi můj nejlepší kamarád Honza, že si ho vezme k sobě do dočasné péče, aby nemusel trávit zimu ve venkovním kotci našeho útulku. Byl dopředu připraven do čeho jde.

Když konečně Adéla přijela a blížili jsme se k autu, začal obrovský cirkus. Auto se kývalo, houpalo ze strany na stranu a za zatmavenými skly zuřil zřejmě tygr nebo nějaká jiná šelma. Takové scény přece nemůže dělat pes.

"No to jsem zvědavý, jak ho z toho auta dostaneme," uvedl divadelní scénu náš Honza. Teploty byly opravdu dost nízko pod nulou a my ve vaťácích obcházeli auto a přemýšleli, jak se do něj vůbec dostaneme. Zvolili jsme moment překvapení a společně s Adélou jsme si sedli do auta s miskou plnou nakrájených párků a romaduru - to totiž vždy zabere, i za cenu, že se po psovi bude muset uklidit. Stále jsme totiž volili přístup po dobrém.

Čas byl opravdu nekonečný, ale podařilo se nám ho dostat z auta, nasadit mu náhubek a dovést do bytu. Všichni jsme na sebe nevěřícně koukali a ten co nese uši a ocas až do nebes kolem nás chodil a četl si nás jako knihy. Po hodinovém mlčení se Adéla zvedla, že pojede. Arlow hledal bezpečí u ní, ale ona věděla, že musí odjet, tak mu nechtěla dávat naděje. Nechali jsme to na Honzovi a jeho přítelkyni Denče. Když jsem je tam nechala samotné a jela domů, vůbec jsem nevěřila, že to zvládnou a měla jsem opravdu strach z toho, že někdo příjde k úrazu, protože byl Arlow vystresovaný, zesláblý a hlavně neuvěřitelně vyděšený.

Tak kolem sebe chodili pár dní a dělali, že se neznají, ignorovali se - to, aby si Arlow sám našel cestičku a pochopil, že bude vše zase dobré. A ač jsme v to nedoufali, už asi po týdnu projevoval své nové dočasné rodině moc krásné a upřímné city. A bylo úžasné číst zprávy, které byly plné hezkých slov. Stačilo tak málo - klid, bezpečí, odpočinek, pravidelný pohyb a kvalitní strava - pro někoho málo, pro někoho příliš. Ale modrý princ se ze všeho dostal opravdu rychle.

"Ticho drahá, byl to obtížný rok. A hrůzy netýrají nevinné oběti. Věř mi drahá Denčo, věř mi drahý Honzo. Byl to rok bez lásky. Jsem tvor se třemi strachy: lhostejnost, zrada, násilí, pak mě čekají už jen krokodýlí slzy. Věř mi drahá, věř mi drahý. Tak se mi podívejte do očí. Řekněte, co vidíte? Dokonalý ráj, trhající se ve švech. Kéž bych z něj mohl utéct. Nechci to jen hrát. Kéž bych to mohl smazat. Přimět své srdce věřit. A co teď?"

Teď můj milý nezbývá, než čekat. On ten pravý jistě příjde. Jen asi ještě neví, že čekáš. Honzík s Deny se o tebe měli nejen postarat, měli tě naučit něco tak krásného a prostého: Mít rád!

Ještě se nenašel nikdo dost dokonalý, komu bys mohl kráčet po boku. Pevně věřím, že tvé šťastné dny neskončí odletem tvé dočasné rodiny na druhý konec světa a Cheụ̄̀x nı s̄ìng thī̀ pĕn pị mị̀ dị̂ /Věř v něco, co je nemožné/

Arlow má svoji kartu i zde na PesWebu

Psí útulek U Šmudliny Tachov
Gabriela Jägerová
Tel.: 724 583 768
Gabrielka333@seznam.cz
č.ú.: 194 210 638/0600

Kam dál: 

Bob čeká na svého Anděla

Sbírka na Mikeše, kterého srazilo auto

Když jde o čas. Hledá se dobrá lidská duše pro Barona.

HUGO BOSS ♤ OCHRÁNCE RODINY ♤ RYTÍŘ V LESKLÉ ZBROJI 

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...