Thajský ridgeback

Základní údaje plemena

Země původuThajsko/ patronát Japonsko
Název v zemi vznikuMah Thai Lang Aha
Kategorie dle FCIV. Špicové a primitivní plemena
Velikostpes: 56 - 61 cm fena: 51 - 56 cm
Hmotnost23 - 24 kg
OsrstěníKrátká a hladká srst, ridge (hřeben) na hřbetě a bedrech je ze srsti, která v zbývajícím osrstění roste v protisměru, zatímco okolní srst roste normálně. Ridge má různé formy , ale musí být vždy symetrický.
Zbarvení srstiJednotné barvy: lehce kaštanově červená (někdy tmavší, někdy světlejší), čistě černá, stříbrná a modrá.
Celkový dojemKrátkosrstý středně velký pes, jehož srst tvoří podél hřbetu ridge.
PovahaOdolný, živý a čilý, se znamenitými skokanskými schopnostmi.
Zaměnitelné plemenoTypickým ridgem se liší od všech existujících plemen kromě rhodéského ridgebacka, který však je výrazně větší, má zavěšené uši a ztělesňuje zcela odlišný typ psa. Rhodéský ridgeback

Charakter a chování

Thajský ridgeback dokáže být vynikajícím společníkem, ale i výborným a velmi bystrým hlídačem vzbuzující respekt svým impozantním zjevem. Jeho výchova musí být včasná, důsledná, ale vlídná. V kruhu rodiny je mazlíčkem a vyžaduje v rámci možnosti velmi blízký kontakt s člověkem. Je velmi čistotný, v tomto směru až s kočičími manýry, jeho srst vůbec nepáchne.

Je to velmi chytrý inteligentní pes, který je schopen zvládnout základní výcvik, avšak stereotypní opakování cviku odmítá. Velmi miluje pohyb a vycházky v přírodě. Thajský ridgeback je od pradávna loveckým psem, avšak dobře hlídá dům a svého pána, je-li to nutné. Ačkoliv málo štěká, někteří jednici (nechovaní ve smečce) neštěkají vůbec, svým impozantním vzhledem budí patřičný respekt. Není však němý, svůj nesouhlas či nelibost dává najevo specifickým mručením. Předkové - lovci se ani v dnešním Thajském ridgebackovi nezapřou. Je příjemným společníkem na procházkách, avšak za předpokladu, byl-li v mládí potlačen jeho lovecký pud.

Dalším předpokladem pro jeho harmonické soužití s člověkem je velice intenzivní a časté období socializace. Jako každé štěně má vstřícný vztah k lidem, i když trošku nesmělý. S výraznou podporou majitele však ostych překoná a z Thajského ridgebacka se stane ideální společník a průvodce člověka.Nezbytnou částí jeho denního režimu je spánek. Když nemá možnost se dopoledne dostatečně prospat, dokáže být velice nevrlý. Přesto však i během spánku vyhledává přítomnost člověka. Ostatně nejraději s ním spí v posteli stočený do klubíčka, což je však také z důvodu jeho potřeby tepla.

Má malé nároky na prostor, vyžaduje však dostatek pohybu. Ten nespočívá jen v procházkách. Thajský ridgeback miluje běh. Svou energii potřebuje vyběhat. Při procházkách v přírodě dokáže neúnavně kroužit kolem svého pána.. Při běhu rád předvádí svou rychlost a vytrvalost svému pánovi, jeho potřeba běhu je nezadržitelná a nezkrotitelná, proto pozor na skrytá nebezpečí. Je třeba mít se na pozoru, neboť někdy se u něj projevuje trocha nezávislosti, kterou známe také u jiných plemen, např. u chrtů. Rád doprovází svého pána při joggingu nebo vůbec nejraději vedle jeho kola. Jeho vysokou inteligenci, učenlivost, radost z pohybu a enormní skokanské schopnosti je ideální využít při tréninku agility. Na parkurech agility se vytváří pouto mezi psem a jeho pánem.

Thajský ridgeback cvičí s chutí, přestože někdy "mívá své dny". Nehodí se tedy pro klasický služební výcvik, odmítá dril a drezůru, postrádá jakýkoliv obranářský pud. Hrubým jednáním se pes stane nedůvěřivým až plachým.

Původ psa

Thajský ridgeback je velmi staré plemeno a jak už název napovídá, pocházející z Thajska. Historie plemene je ponořena do dávných dob a je dodnes předmětem mnoha dohadů. Je velmi těžké prokázat původ tak starého plemene, jakým Thajský ridgeback bezesporu je. První podložené zmínky o plemeni se objevily v rukopisech krále Songthana (1611-1628). V těchto knihách byl Thajský ridgeback popisován jako “krátkosrstý pes s hřebenem na zádech, se vztyčenýma ušima a s ocasem, který nese vzhůru jako meč”. Thajští obyvatelé objevili jeskyně, jež nazvali Tum-Pra-Toon. V těchto thajských jeskyních bylo nalezeno velké množství kreseb znázorňujících tehdejší každodenní život. Psi vyobrazení na těchto malbách se velmi podobali dnešnímu Thajskému ridgebackovi. Znalci odhadují stáří jeskynních kreseb na nejméně 3000 let. Je známo, že mezi Thajským a Rhodészkým ridgebackem je jistá spojitost. Společným předkem je pes Phu Quoc, je podstatně menší než Thajský ridgeback a pochází ze stejnojmenného ostrova Phu Quoc, který leží v Thajském zálivu asi 200 km východně od Bangkoku a dnes je součástí Vietnamu. Pes Phu Quoc žil také u Kambodžských hranic. Další vývoj však zůstává otázkou. S největší pravděpodobností přišli "psi s ridgem" spolu s mořeplavci z jihovýchodní Asie, ale v úvahu také připadá možnost, že tyto psy přivezli obchodníci s otroky putující s Afriky do Indie. Ve východním Thajsku, odkud thajský ridgeback pochází, žilo velmi chudé obyvatelstvo, které bylo drženo v izolaci. Pro většinu obyvatel byli tito psi jediným majetkem. Představovali pro ně především jistý zdroj obživy, protože Thajský ridgeback byl jejich nepostradatelným pomocníkem při lovu. Jeho přednosti byly rychlost, šikovnost a vytrvalost, ale především velmi ostrý zrak. Při práci ve smečce dokázal ulovit zajíce, králíky, či mladého kance. Když rodina jeho pána pracovala na poli, hlídal dům, kde zabíjel hlodavce a hady. Zároveň byl používán jako průvodce povozů. Izolace, ve které byla část Thajska držena, zabránila křížení plemene s jinými plemeny. Z tohoto důvodu je Thajský ridgeback relativně čistou a nepochybně původní rasou. Od roku 1975 se thajští chovatelé snažili o záchranu a ustálení chovu Thajského ridgebacka. Výsledkem jejich práce bylo 28. 7. 1993 uznání plemene v FCI.