Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie V.

Publikováno: 10.10.2018
Autor: Jan Filip
Zdroj: Zdroj: https://www.facebook.com/baxuvdenik
Foto: Archiv Jan Filip

Tak jsme dneska byli na dlouhý pudemeven a šli sme na Vítkov.

To asi nevíš, kde to je, protože je to v Praze a při tom to je na Žižkově a Žižka tam má i sochu! S koněm! Ale při tom tam tutanchamonovali Gottwalda – umřelýho! Žižka, kůň, Kléma, ale Vítka tam nevidíš. Nějak mi to nedává smysl, ale to je jedno. Nad tím se zamyslím jindy.Já mám času dost!...

No, šli sme zpátky …to taky nepochopim! Šli sme do kopečka jenom proto, abychom pak šli z kopečka? Jakoby tu nebyly roviny. Kdo to, kurňa má vydýchávat! Ale… Piškotodárce mi cestou zpátky koupil Tatranku. Von tomu říká "neviditelný vodítko" ...no, já nevim... Tatranku, tu já můžu, ale vím, že si po zaplacení strkal do kapsy taky Bébéčka. Zase, z geometatrickýho hlediska, sou to čverhraný sůši. By měly bejt čtvéréčka né?! Já to nějak promyslím.…zase.

To si nedokážeš představit, kolik piškotodárci vymyslej věcí a já, chudák, malá, klabatá, je musim řešit! To se najíš, napiješ a pak zásek! A teď přemejšlíš! Voni si řeknou, že čučím do zdi! Ale kdo má tydlencty všechny vjemy chápat?! Dyť je to na hlavu postavený!

No, ale k těm bébéčkám. Já je mám rád, ale já piškotodárce nesleduju.
Sou jeho.
OVŠEM!
OVŠEM!
POZOR!
Jen pokud je drží v ruce nebo v tlamě. Všecko vokolo je neutrální území. Čili moje!

No, ve zkratce… Přišel sem domu, napil jsem se, zdlábnul, co bylo v misce, párkrát jsem oběhl obvod piškotodárcovy postele. To musíš! To je kvůli geopatogentním zónám!! …to nepochopíš! To je jenom mezi námi psama. Zabořil sem klabák pod deku, ale slyšel sem všecko. Jakmile piškotodárce rozbalil čtvéréčka, nestačil se ani rozhlídnout a byl sem u něho. Kdepak! Na mě si s tajnůstkama nepřijde! Já sem jak ucho Moskvy – slyšííííím i když spím. Ale zásadně to popírám!!!

Nakonec jsem tři čtvéréčka dostal. Dyť sem si je i zasloužil. Víš, jaký to byly nervy?! Teď du už spát.

Se tu mějte. Čus, Bax.

Piškotodárce furt pracuje a sedí u počítače.

Má na sebe puštěnej větrák a žere. A to je, třeba jako dneska: Ke snídani, v 10 aurs ...to vokazujou klok (anglickej se nezapře, sleduješ!) Prostě v 10, kdy se vodlepí z postele, deme na pudemeven. Cestou, kdy močím! Si, prase jedno, koupí chlebík s vlašákama, vod Kabáta - pečivo. Moc dobrá záležitost!

K obědu si udělá dýňovou polífku a k tomu dva plátky krkovičky s čiličkama. Čilička - jak bych ti to vysvětlil?! To je ti taková malá, vohnutá, sušená, červená věc, kterou když spapáš, tak ti upadne prdel. Ale úplně! Jako to NEZKOUŠEJ! Já to jednou jedl. Víš, co?! Piškotodárcovi to upadlo. Ne ta prdel ...ta čilička... Na zem...

A to sem si prostě řek, že to tam nenecháš! Nemůžeš! Přijde zlá teta lopatka a máš po všem! No a tak jsem jí do sebe hodil... To nerozdejcháš! Fakt ne! A jako to ani nerozchodíš...! Až když to přejde, přijde novej teror - upadlá prdel! To si nedokážeš představit! Se vohneš, jakože chceš, dlouho nic... Tlačíš a vypadáš jako Čáslavská na kladině! Zadní skoro u huby. Buď jí klidná zem! Tlačíš, s výrazem strýčka Jedličky... A nic... A pak, když to nejmíň čekáš, tě to projede, jak Váňa se Šemíkem! Voba najednou a hurá přes příkop!

NEZASTAVÍŠTOIKDYBYSCHĚL! No, hele! Jako co ten piškotodárce nesežere? Musí mít tu hubu plechovou. A to druhý taky... K véče nevím, co měl, protože sem měl co dělat se sebou... Každopádně, je to divný, protože i když šel večer do tý místnosti, kde jako TO... Váňa se Šemíkem se nekonali.  Teda aspoň vo tom nevim... A já vim vo všem! Hele, jednoduchá rada, jo?! Když to spadne na zem, a je to červený, nežer to! Berušky můžeš.

Se měj...
Bax.

Tak jsme dneska viděli, s piškotodárcem, nějakýho kulháka.

To ne, že by měl, místo ringledingledong háky, jakože kul-hák, ale kulhal. Na pravou přední. Piškotodárce říkal, že se očividně ztratil a něco ho srazilo.
Jsme se ho snažili přilákat k sobě a jakože ho piškotodárce obváže, jako kdysi obvázal mě, nebo dovede na to...

No, k tomu...

K pánovi s jehlou...

Co dává pichlance....

K tomu!

No?!.........

Na to! Na.....

Dyť víš!

A vidím, že tlačíš, abych věděl taky. Já to vim taky, ale nechci to řikat. Protože o kom se mluvívá, nedaleko bývá. A já toho Voldemorta už nechci... Nic ho nechci!

Kulhák zdrhal i po těch třech. Nechytili jsme ho. Já nevím, proč se nás, bulíků, i ostatní psi bojej. Malí štěkaj jak magoři a při tom se jim vyhejbám... Du vobloukem, protože nadávaj a sou sprostí. Prostě asi jiná rasa i když sou to taky teriéři. Nepochopíš! A velcí? Tam mám pocit, že ten testatarom ...to je hormón! ...jim předávám. A tak se taky bojej! Asi v tom je politika, protože ta je teď všude, kam se podíváš.  A nemůžeš věřit ničemu a nikomu! Sobotka mě nedávno hladil a prd ho! Najednou! Za hotelem, kde mají socanové spicha a kam chodím na pudemeven, a kde kladu, je místo trávy na svahu, kamení! Haló! Sobotka! Předsedoooo! Já nejsem kamzik!

To je prostě furt. A furt to řikám...
NEVÍŠ DNE ANI NOCI! Ale toho kulháka je mi líto. Snad se dostane do dobrých rukou. I když vím, že bůh je kočka, věřím, že najde piškotodárce, kerej vo něj bude pečovat, jako pečoval ten můj o mě, když mě napadnul ten vlkodlak! ...Když sem byl ještě malej. No, snad! Já mu budu držet krnělce (palce nemám vod tý doby, co dinosaurusosovi zakrněly ...prej sem se z něj taky nějak částečně vyvinul. Si ale nepamatuju).

Miliardu let zpátky ale ten dráp vokousat musíš, když ti ho piškotodárce zapomene heverem uštípnout ...vopruz!

Držte mu palce, humanoidi.
Dík!
Čus,
Bax...

Kam dál: 

Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie IV.

Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie III.

Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie II.

Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie I.

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...