Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie IV.

Publikováno: 4.9.2018
Autor: Jan Filip
Foto: Archiv Jan Filip

Piškotodárce mě furt nějak tahá. Víš co, on si před léty pořídil takový to svinovací, kde máš provaz a za dvě vteřiny nemáš provaz. Jenomže! HALÓÓÓ!!! Na druhym konci provazu sem já! Uvázanej!

Jako by toho nebylo málo, že se mi snaží rozkazovat...
To víš, že poslechnu, ale jako
...no, nechce se!

A taky je pravda jedna věc....
Piškotodárce mě tahá na něčem od té doby, co si mě vyzvedl z Tróje. Asi sem si na to už i zvyk. A taky...
Já sem neměl jednoduchý děctví. Madr, matka, mě, jako malé selátko - telátko - štěňátko, já si na to ne a ne vždycky vzpomenout. Sem pako. :)

Tak ona mě, malé, něžné todlencto, tahala v tlamě! Žádný halí, belí, kočka v zelí! Normálně mě zubama vzala za krkem a hned do tlamy. To jen tak nějakej piškotodárce nezažil. Teď, smradu, jak z Leninovy fusky. A jakože nesmím nikam daleko. A jebla si mě pod cecky. Zůstaň, drž a pij! No, tak jako dobrý. Vždycky bylo co jíst, ale když to tak vemu. Zpětně zpátky, tak to zas tak hezký nebylo. Sem vlastně furt tahanec. 

Táhnou mě doleva, táhnou mě doprava, táhnou mě kam se jim zlíbí. A když mě náhodou vodvážou, a já si táhnu sám, tak mě zas někdo přiveze - vodtáhne.

To ty nevíš, ale já sem se projel ze Žižkova, dvěstěsedmou na Straromák, a ležel sem pod sedačkou, takže si mě ten pán za volantantem nevšim. Takže sem si dal DABL! Jakože zas zpátky. No, protože mě ježdění baví. Je to úplně nejvíc, když slyšíš jen hen hééén pfff, hééén. To je dízlautomat. Voni to teď v MHD maj. A teď se to kolíbá sem a tam. Lidi na tebe nešlapou, páč sou rádi, že sou zavěšení na trubkách, jak Giboni. A ty si prostě hovíš...

Stejně mě ale chytli a jelikož mám furt na krku pánský! Zdůrazňuju! PÁNSKÝ! náhrdelník, a na něm adresu a telefon, na piškotodárce, tak mě zas vodvlekli. 

Hele, nevim, co je lepčí. Když mě tahala matka nebo když mě teď tahá piškotodárce... Každopádně sem zneužívaný a stále nepochopený. A já bych tak rád jezdil v autobususe...

Jak furt řikám, nevíš dne ani noci, ale víš, že bůh je zlomyslná kočka! Se tu mějte. Se zas vozvu.

Čus,
Bax...

Nedělejkur*anamětyroztomilývoči nemám rád! On mi to piškotodárce totiž dycky řiká, když něco provedu.

Tak třeba dneska si piškotodárce někam vodskočil. Asi cejtil, že musí znovu označit strom, co ho označkoval včera v noci. No a na jeho pracovním stolku byla klobáska, kterou sem zas cejtil já. To tam nenecháš ležet! Se zkazí! Já sem jí zachránil, chudinku, maličkou, půlkilovou! Jenomže...

Když sem byl v půlce záchrany, přišel piškotodárce. Přišel fakt brzy a to sem nečekal. Asi prostetata ...nebo jak se tomu řiká. Za tu záchranu mě seřval tak, že sem šel rači hned na namísto. Nechápu, proč tak jančil, ale von to má nějak v povaze. Von jančí skoro furt, když zachráním nějaký jeho žrádlo, před krvelačným útokem plísně. Kolikrát to vytáhnu i z koše, abych to zachránil!!!
Nechápe!

No, když jsem byl teda na tom svým namísto, kouknul sem se na něj. Jako aby se nezlobil! A bylo to tu zas... Nedělejkur*anamětyroztomilývoči!

A jak mu mám říct, sorry? Dyť ve vztahu sou nejdůležitější kompromisy. Nečurdim mu do bot, tak by měl kompromisovat, že to nedělám. Nekoušu nohu vod postele a zas to nekompromisuje! Nekadím v místnosti, kde kadí von!
Sem se to vodnaučil po tom, co kadil v takový tý nejmenšoušký místnosti v bytě, do kerý mě vyjimečně pustil a já sem se rozhodl kadit s ním. Omdlel a strávil 14 dní na kapačkách, takže to teda beru jako kompromis. Vodnaučil sem se to a už tam nepudu. Ale jinak, dyť já ho furt kompromisuju, proč nemůže von mě?

Nepochopíš!
Bax.

Hele, jako čeho je moc, toho je příliž. 

Vůbec nejsem rasistita, ale tohle nechápu. Voblečení má stejný, postoj to má stejně důstojnej, jako já, ale klabák nikde! Nic, nada, zýrou, nikakdá malčik krasývij klabáka sabáka.

Vůbec se mladýmu nedivim, že na něj tak valí bulvy! Dyť to čumí, jak tamagoči bez baterek!

Hele, nevim jo, ale musím říct, že cokoliv vezme do pazour Francouz, to pojebe. Jako francouzský hole. Ty prostě nerozkoušeš. Samej hliník.
Francouzskej polibek sem zkoušel a piškotodárce se zeblil. Mu to nějak nechutnalo, nebo co?!
Francouzský vokno. To zas neprojdeš!
Jo! Moment! Už to mám!
Von je to bulík!
Snažil se projít a neprošel! No, jo, kamaráde! Nejdřív to musíš vyzkoušet, než do toho jebneš lebzou!
Proto Francouzák vypadá jako francouzák - na konci vohnutej.
Yeux ...to sou voči, francouzsky, to je takový slovíčko, který neznáš. Yeux a pod nima prd. Všecko zaražený. Chudinka, malinkej!
Mu někdo měl říct, že klabákem do francouzských dveří nesmíš! Vypadá to, že tam nejsou, ale sou skleněný vodzhoradolu a vodzdolanahoru! Sou fšude! vlevo, vpravo. Nikdy nevíš! Ach jo!
Francouzi na nás, psy, nikdy nemysleli. Stavěj si ty svoje vokna a hole, a my abysme šli bez klabáka bos, pro slepičí kvoč!
Žiši, co to zas melu?!
Du raděj spát,
ale todle se mi nelíbí.

Zas mám pocit, že bůh je kočka.

Se tu mějte,
Bax.

Kam dál: 

Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie III.

Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie II.

Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie I.

Psí aplikace pro trénink i zábavu

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...