Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie I.

Publikováno: 20.6.2018
Autor: Jan Filip
Foto: Archiv Jan Filip, Ondřej Poula

Deník jednoho z nejnepochopenějších stvoření na světě - Baxovy každodenní peripetie s piškotodárcem. A že to nemá Bax vůbec jednoduché, pochopíte záhy! 

Moje nová postel

Takže Piškotodárce rekonstruoval byt.
A je fakt, že se mu to povedlo.
Sice udělal nějakou klouzavou podlahu, prej plovoucí, ale spíš je ledová.
No, klouže mi to jak svini na bruslích.
Udělám tři milióny dvě stě šedesát dva tisíc pět set dvacet dva temp a jsem na tom samém místě.
Počítal jsem to!
Je to nespravedlivý! Občas jsem z toho deprimovaný.

No, ale koupil i novou velkou postel s novou matrací. Tou drahou, co vůůůůbec ničim nevoní.
Teeeda, to je žrádlo!
On sice říká, že je jeho a že v ní nemám co dělat, ale tak to se teda hluboce plete, chlapeček!
Já jsem byl ten, co si ji označkoval čůrkem do rohu jako první.
Měl si ji označkovat dřív!
Si furt stěžuje a řve "tady nemáš co dělat!" a není schopný si to označkovat, tele jedno... Co je na tom kurňa tak těžkýho? A prej, že Homo Sapiens ...člověk moudrý. Chacha...
Prdlajs! Ani označkovat pelíšek si neumí. To ať si pak řve jak chce. Právo značky je globálním právem, uznávaném na celém světě.

Hej, frajére Sapiens, mám pro tebe novinku! NEOZNAČKOVANÉ NEPLATÍ!

No, ale ta postel je báječná.
Tý buldo, pár proběhnutí zleva doprava, zprava doleva, zleva doprava, zprava doleva, zleva doprava, zprava doleva, zleva doprava, zprava doleva, zleva doprava, zprava doleva, pár skoků a letíš až daleko... mooooc daleko, jako až jako ke hvězdám... no, bomba! To vždycky chrochtám blahem...
Je fakt, že se z ní blbě slejzá, protože je tam ta kluzká podlaha. Už jsem na ní uklouznul osmdesát šestkrát pětkrát.
Taky jsem to počítal.

Víceméně jsem ale s přestavbou spokojený.
Musím mu poděkovat. Pustím mu čůrek na polštář, to snad jako Sapiens pochopí.

Piškotodárce je bůh!

Nový den

Dneska jsem byl zase zklamaný.

Vstal jsem kolem šesté hodiny. (Ručičky na hodinách jsem se naučil hned po chození ...vždycky, když jsou všechny dole, je čas papat).

No, dyť papání je důležitý, no né?

Když teda byly ty ručičky dole, řekl jsem si, že je čas naplnit mi misku, tak jsem vlezl piškotodárcovi do postele ...heh, kecám, já tam byl chvilku po tom, co usnul, ale on o tom neví!
Tak jsem jen dělal, že jsem tam vlezl teď. Byl jsem velice milý. Dal jsem si hlavu k té jeho.
Nechtěl jsem ho nějak násilně vzbudit, jen jsem dělal hhmmrr,
hhmmrr,
hhmmrr,
hhmmrr,
hhmmrr,
hhmmrr,
hhmmrr,
hhmmrr.
Vzbudil se a poslal mě do pr*le.

To jsem byl rád, protože mě tam málokdy pustí. Dělá, jako kdyby to byl Tutanchamonův poklad, nebo co?!

Jen mi je stejně divný, že očichávání zadku mi nikdy neoplatil.
Je divnej!

Pár nadávek jsem schytal, to je fakt, ale pak se mnou šel ven.
Hele, taky ten váš má vždycky tak nateklý voči? Srandovní, že? Vypadá jak mopslík!  :-) :-) :-)

Pak mě i podrbal, odfláknul to, protože mě drbal jen chvilku, nevím co nechápe na tom, že potřebuju drbat DÝL!

No a tak začal můj den.
Jak začal ten váš?

Aha, tak taklenc to je!

No a sousedka mi zas tvrdila, že jsem tlustej.
JÁ NEJSEM TLUSTEJ!

Já mám jen těžký kosti a velkej žaludek.
Tady je to položený z vědeckýho vobrázku.
To nevokecáš...
A vůbec, ta má co říkat, sama vypadá jak mastodont...

Bůh je vypasená kočka.

Tak zase příště, váš Bax

Kam dál: 

Hugo - denník francúzskeho buldočka

22 důkazů, že samojed je to nejlepší, co dalo Rusko světu

17 vět, které rozhodně nikdy neříkejte žádnému pejskaři

Psí tanec mezi kapkami deště

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...