Pan pes
Náš příběh je jeden z těch veselých. Půl roku jsem přítele přemlouvala na druhého pejska k naší ani ne roční jezevčí holčičce Carry. Nakonec padlo rozhodnutí. Pomůžeme nějakému starému pejskovi z útulku, který už má malou šanci najít nový domov. Byli lidé, kteří mě podpořili, ale také lidé, kteří mě odrazovali. Šli jsme do toho ale se všemi riziky, která adopce staršího pejska přináší.
1. května jsme vyjeli do útulku v Lazci u Příbrami, že se jen tak podíváme. Podle fotek bych neřekla, že si vybereme zrovna Bobeše, opravdu stálo za to, jet se podívat osobně. Přítel totiž říkal: "Nechci psa, ten všechno očůrá, nechci velkýho psa a nechci, aby slintal". A i přes tyhle podmínky máme teď psa velkého a kvůli hodně obroušeným zubům i slintajícího – prostě láska na první pohled vyhrála nad tím vším :-)
Bobeš byl od samého začátku prostě úžasný, takový brouček, který je rád za pamlsek a podrbání. Já měla jasno hned a on jako kdyby věděl, že má přemlouvat přítele, dával mu pac a pokukoval po něm. Dali jsme si čas všechno doma připravit a za týden jsme pro něj jeli.
Od rána se mi honilo hlavou, jak Bobeš (odhadem 10-12 let) zvládne naší Carry, která je ještě takové malé, bláznivé štěně. Jak zvládne slepice, králíky, ovce? Co když bude problém? Přijeli jsme do útulku a paní ošetřovatelka nám poradila, abychom vzali Bobeška ještě vyvenčit a že neví, jak bude reagovat na auto (čekala nás přes hodinu dlouhá cesta). Než jsme šli na venčení, otevřel přítel dveře auta (na zkoušku) a Bobešek tam skočil a na procházku jsme ho páčili ven přes odměny, prostě se rozhodl, že z auta už nevyleze. Jasná zpráva: Jedu s váma!
Doma se s Carrynkou přivítali na jedničku, slepice a ovce bez problémů. Králíci ovšem byl trošku problém, při jejich krmení se mu povedlo hned po jednom skočit, ale naštěstí bez úhony.
 |
 |
 |
První dny
Přes obyčejné slovo "FUJ" jsme se naučili být hodní na králíky, kam může, kam nesmí a že nemá utíkat z otevřených vrat. Rozhodla jsem se mu důvěřovat. Dávám mu volnost, ale očekávám poslušnost a zatím nezklamal. Po dvou dnech, co byl s námi, jsem z ruky na procházce pustila vodítko, jak se zachová. Byl perfektní a po čtyřech dnech jsme si dali přehledný úsek bez vodítka. Všechno rychle pochopil. Odložení se naučil díky Carrynce, když jsme je odkládali společně.
Bylo vidět, že původní majitel ho něco naučil, šli jsme na cvičák, že poznáme co v něm je :-) Mezi pejsky omládl a s radostí si dal i tunel, přešel kladinu a i poslušnost zvládl parádně. Na procházkách začal vrčet po lidech, ale to na cvičáku odbouráváme. S Carrynkou si hrají spolu jako dvě štěňata a když jí má plné zuby, dá to najevo a jdou každý svým směrem.
První náznaky minulosti se objevily při stanovování hranic. Už jen při výkřiku šel do lehu s hrozně smutným výrazem. Bylo nám jasné, že moc hezky se k němu někdo nechoval. Trochu nás hlodal strach, že nevíme, kdy a jak zareaguje, ale všechno zvládá perfektně až na maskáčové oblečení. Když jsme přijeli na oslavu mého taťky, mazlil se s ním, žádný náznak problému, ale když se večer taťka přioblékl do maskáčového kabátu, nemohl se přiblížit ani na metr, Bobeš se mohl zbláznit a taťka se musel převléknout. Bůh ví, čím si brouček prošel...
Problémy
Se špatnými zuby se popereme, se zadníma trochu neposlušnýma nožičkama pomohla kloubní výživa (po měsíci už někdy radostí na mě i vyskočí).
Ale aby nebylo jen veselo, tak se v horkých dnech zapařil a objevily se dva ,,hot-spoty,,. Prý na to ovčáci a podobná chlupatá plemena trpí. Tak nás čekalo kolečko antibiotik a potírání bylinkami. Držel skvěle při veškeré péči. Důvěřuje nám a nechal nás dělat cokoliv - potírání míst, která ho pálí, ostříhání, aby ta místa dýchala. Tu lásku, kterou mu dáváme, nám tímhle neskutečně vrací.
Náš závěr
1) Nebojte se adoptovat pejska z útulku. Dáte mu lásku a on vám ji 100% vrátí.
2) Nepočítejte s tím, že si přivezete dokonalého psa. Všechno chce jen čas a trpělivost. Chodili jsme na procházky 2x – 3x denně a postupně jsme se všechno učili.
3) Nebojte se adopce staršího pejska. Sice nikdo nikdy neví, čím si takový pejsek prošel, ale myslím, že si právě o to víc váží vaší lásky.
 |
 |
Máme srovnání i s naší "papírovou" fenkou jezevčíka a je to nesrovnatelné, oba je milujeme stejně, každý má to své, ale ona je hlavička tvrdohlavá, co nás má na háku a Bobešek je to nejvděčnější stvoření :-)
Pro nás byla adopce Bobeška obrovské štěstí. Máme už měsíc úžasného společníka, hlídače, Carrynka má kamaráda a já splněný dětský sen (klidného parťáka podle představ). Teď už jen nezbývá než si přát, aby s námi tenhle dokonalý pan PES Bobeš byl ještě dlouho!
Marie Smolíková, Bobeš a Carrynka
Také přemýšlíte o tom, že byste nabídli domov a své srdce staršímu pejskovi, který zůstal na stáří sám a opuštěný, ale máte obavy z případných vyšších nákladů na veterinární péči? Nadační fond Psí Naděje ruku v ruce s PesWebem podporují adopce starých psů. Za tímto účelem byla zřízena sbírka. A třeba právě třeba Vy budete tím, kdo nabídl záchranu, ale přišla situace, kdy sám potřebujete pomoci se zajištěním péče o adoptovaného starého psího kamaráda. Vše o pomoci dobrým duším, které neváhaly sami pomoci těm nejpotřebnějším, najdete ZDE.
Kam dál:Bábuška alias Pepinka - v cíli dlouhé cesty za štěstímVšemi milovaný Bárny a jeho krkolomná cesta za domovemPříběh Rity, zachráněné ovčandyAnděl na čtyřech tlapkáchProbíhající sbírky |
