O psí řeči aneb Velký dar

Publikováno: 23.2.2017
Autor: Marek Beneš
Foto: Archiv Marek Beneš

Jak komunikovat se psy. Jak chápat psí řeč? I když je tahle otázka hodně složitá a vyšla by minimálně na celou knížku pokusím se odpovědět. A třeba trochu jinak než čekáte.

Marek Beneš: Naučit se psí řeč, je podobné jako učení se cizímu jazyku. Učí se jak pes, tak člověk a hledají postupně cestu k sobě.

Obvykle lidem píšu, co zrovna, v té konkrétní chvíli, jim chtěl jejich pejskek svým chováním naznačit. Takto obecně, bez jakéhokoliv záchytného bodu, bych se rozepsal a buď by to skončilo obsáhlou bružurou nebo výkladovým slovníkem, možná s podobnou "hodnotou" jako mají snáře... Jde totiž především o nastavení komunikace mezi psem a páníčkem/paničkou. A opravdu člověk nemusí být odborník s dvacetiletou praxí, aby to zvládnul. Dokonce si myslím a zkušenosti mi to potvrzují, že mladý a nadšený člověk, který na to jde intuitivně, chce učit nejen psa, ale i sebe, bude mít vzornějšího a hlavně spolehlivějšího psa, než onen odborník.

Proto doporučuji všude a všem provádět "test psem" než někoho necháte mluvit do výchovy vašeho psa. To, že někdo něco dělá dlouho, není záruka toho, že to i dlouho dělá správně...

Naučit se psí řeč, je podobné jako učení se cizímu jazyku. Učí se jak pes, tak člověk a hledají postupně cestu k sobě. Znalost a četba výkladových slovníků psí řeči, je podle mého zcela zbytečná. Protože jde o ten proces, kdy na začátku musí být i navázání komunikace. Což často není běžné ani u dospělých psů. Takový pes si pak žije život sám pro sebe a čas od času si sedne, přijde k noze a podá packu. Tohle opravdu není komunikace. Komunikace je, když si vás pes dobrovolně a radostně hlídá a vy ho za to třeba pochválíte. A když má pes z podobné komunikace radost.

Marek Beneš - Já to dělám tak, že pejsci musí chodit přede mnou. Rád je mám všechny pod kontrolou a nechci si postupně ukroutit krk. Tedy jsou přede mnou a zároveň si musí hlídat kam jdu já.

Já to dělám tak, že pejsci musí chodit přede mnou. Rád je mám všechny pod kontrolou a nechci si postupně ukroutit krk. Tedy jsou přede mnou a zároveň si musí hlídat kam jdu já. Málokdy jim o změně směru řeknu, stejně jako nepoužívám klasické povely. Musí na mně viset očima, vědět o mně, i když jsou třeba 100 metrů přede mnou.

Můžete si nastavit způsob komunikace podle sebe a pejska ho naučit. Můžete cokoliv. Můžete i zcela ignorovat všechny kynologické příručky a rady. Samozřejmě včetně mých rad. Když budete komunikovat a mít z komunikace radost, když se rozhodnete a budete se pejskovi věnovat na "plný úvazek", pes vás v tom nenechá a naučí vás co neznáte. Je to oboustranné. Stejně jako mě učil můj první pes, dobrmánek Arko. Myslím, že se až nade mnou slitoval, když viděl jak tápu a jak se za ním honím ulicemi a nemůžu ho dohnat ;). Asi vycítil, že tu pohodičku opravdu chci, tak mě tím směrem trochu nakopnul. Ani on z toho vztahu neměl dobrý pocit. Stejně jako ho nemá žádný z hafanů, které my tak nádherně označujeme jako problémové. Je to o dobrých a ještě lepších pocitech. O radosti z pohybu a ze života. Zvlášť v této době je dobré, alespoň na malou chvíli, vypnout a relaxovat, meditovat, snít a třeba si i ony sny postupně plnit...

Marek Beneš: Mě nezajímá vycvičený pes. Který přijde k noze... Ideál všech návštěvníků cvičáků. Víc mě zajímá pes vychovaný, který za každých okolností se rozhodne sám, ideálně bez mého usměrnění.

Pesjci jsou v tomto pro lidi velký dar. Vždyť co bychom dělali, kdby nás pes nevytáhnul na procházku? Seděli bychom u televize pili pivo a chroupali brambůrky? Ať už je to jak chce, pejsci nám můžou otevřít nové obzory. U pejsků nemůžeme hrát role, které jsme si zvykli prožívat ve svém životě. V různých situacích jiné role, podle různých scénářů. Tohle pejsci prokouknou. Buď takoví, jak se tváříme i jsme nebo nám to jednoduše hafan nezbaští...

Mě nezajímá vycvičený pes. Který přijde k noze... Ideál všech návštěvníků cvičáků. Víc mě zajímá pes vychovaný, který za každých okolností se rozhodne sám, ideálně bez mého usměrnění. A rozhodne se v rámci mantinelů, které jsem mu já nastavil. Je možné používat miliony povelů, případně deset nebo žádný. Jediný povel, který si myslím, že je důležitý, je "volno/můžeš/jdeme".

A ze všeho nejdůležitější věc: jde o vaši smečku. Vy určujete pravidla. Vás by se pejsci měli ptát, čím by vám měli udělat radost. Psi ve smečce, v přirozeném prostředí, svého alfa samce respektují. A to do té doby, dokud se nerozhodnou ho na jeho místě vystřídat. Neexistuje něco jako neposlušnost... Zcela automaticky jsou už štěnátka smečkou usměrňována žádoucím směrem a pak každé z nich zákonitě respektuje pravidla smečky. Bez váhání, bez rozmýšlení jestli se jim to vyplatí.

Pokud si nastavíte svoje pravidla, svůj způsob komunikace a nebudete dělat zbytečné chyby, pejsci budou vzorní a ani je nenapadne neposlechnout. Zároveň vás budou hltat očima a učit se od vás. A samozřejmě i vy se nenásilně naučíte spoustu věcí. Je to učení nejen na celý psí život, ale i na život lidský. Výhodou je, že je to škola hrou, naučíte se to, co byste nebýt psů, třeba ani nenalezli. Jako je třeba vnitřní klid.

Marek Beneš: Jediný povel, který si myslím, že je důležitý, je "volno/můžeš/jdeme".

Přeji ať se vám všem daří na cestě přirozenosti.
Marek

Marek Beneš
www.skvelypes.cz
Facebook

Kam dál: 

10+1 nepsané pravidlo pejskařské etiky

Berete psovi věci od pusy? Co u něho tak podporujete?

Netýkavky

Respektujme pocity cizího psa

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...