O psí řeči aneb Velký dar
Jak komunikovat se psy. Jak chápat psí řeč? I když je tahle otázka hodně složitá a vyšla by minimálně na celou knížku pokusím se odpovědět. A třeba trochu jinak než čekáte.
Obvykle lidem píšu, co zrovna, v té konkrétní chvíli, jim chtěl jejich pejskek svým chováním naznačit. Takto obecně, bez jakéhokoliv záchytného bodu, bych se rozepsal a buď by to skončilo obsáhlou bružurou nebo výkladovým slovníkem, možná s podobnou "hodnotou" jako mají snáře... Jde totiž především o nastavení komunikace mezi psem a páníčkem/paničkou. A opravdu člověk nemusí být odborník s dvacetiletou praxí, aby to zvládnul. Dokonce si myslím a zkušenosti mi to potvrzují, že mladý a nadšený člověk, který na to jde intuitivně, chce učit nejen psa, ale i sebe, bude mít vzornějšího a hlavně spolehlivějšího psa, než onen odborník.
Proto doporučuji všude a všem provádět "test psem" než někoho necháte mluvit do výchovy vašeho psa. To, že někdo něco dělá dlouho, není záruka toho, že to i dlouho dělá správně...
Naučit se psí řeč, je podobné jako učení se cizímu jazyku. Učí se jak pes, tak člověk a hledají postupně cestu k sobě. Znalost a četba výkladových slovníků psí řeči, je podle mého zcela zbytečná. Protože jde o ten proces, kdy na začátku musí být i navázání komunikace. Což často není běžné ani u dospělých psů. Takový pes si pak žije život sám pro sebe a čas od času si sedne, přijde k noze a podá packu. Tohle opravdu není komunikace. Komunikace je, když si vás pes dobrovolně a radostně hlídá a vy ho za to třeba pochválíte. A když má pes z podobné komunikace radost.
Já to dělám tak, že pejsci musí chodit přede mnou. Rád je mám všechny pod kontrolou a nechci si postupně ukroutit krk. Tedy jsou přede mnou a zároveň si musí hlídat kam jdu já. Málokdy jim o změně směru řeknu, stejně jako nepoužívám klasické povely. Musí na mně viset očima, vědět o mně, i když jsou třeba 100 metrů přede mnou.
Můžete si nastavit způsob komunikace podle sebe a pejska ho naučit. Můžete cokoliv. Můžete i zcela ignorovat všechny kynologické příručky a rady. Samozřejmě včetně mých rad. Když budete komunikovat a mít z komunikace radost, když se rozhodnete a budete se pejskovi věnovat na "plný úvazek", pes vás v tom nenechá a naučí vás co neznáte. Je to oboustranné. Stejně jako mě učil můj první pes, dobrmánek Arko. Myslím, že se až nade mnou slitoval, když viděl jak tápu a jak se za ním honím ulicemi a nemůžu ho dohnat ;). Asi vycítil, že tu pohodičku opravdu chci, tak mě tím směrem trochu nakopnul. Ani on z toho vztahu neměl dobrý pocit. Stejně jako ho nemá žádný z hafanů, které my tak nádherně označujeme jako problémové. Je to o dobrých a ještě lepších pocitech. O radosti z pohybu a ze života. Zvlášť v této době je dobré, alespoň na malou chvíli, vypnout a relaxovat, meditovat, snít a třeba si i ony sny postupně plnit...
Pesjci jsou v tomto pro lidi velký dar. Vždyť co bychom dělali, kdby nás pes nevytáhnul na procházku? Seděli bychom u televize pili pivo a chroupali brambůrky? Ať už je to jak chce, pejsci nám můžou otevřít nové obzory. U pejsků nemůžeme hrát role, které jsme si zvykli prožívat ve svém životě. V různých situacích jiné role, podle různých scénářů. Tohle pejsci prokouknou. Buď takoví, jak se tváříme i jsme nebo nám to jednoduše hafan nezbaští...
Mě nezajímá vycvičený pes. Který přijde k noze... Ideál všech návštěvníků cvičáků. Víc mě zajímá pes vychovaný, který za každých okolností se rozhodne sám, ideálně bez mého usměrnění. A rozhodne se v rámci mantinelů, které jsem mu já nastavil. Je možné používat miliony povelů, případně deset nebo žádný. Jediný povel, který si myslím, že je důležitý, je "volno/můžeš/jdeme".
A ze všeho nejdůležitější věc: jde o vaši smečku. Vy určujete pravidla. Vás by se pejsci měli ptát, čím by vám měli udělat radost. Psi ve smečce, v přirozeném prostředí, svého alfa samce respektují. A to do té doby, dokud se nerozhodnou ho na jeho místě vystřídat. Neexistuje něco jako neposlušnost... Zcela automaticky jsou už štěnátka smečkou usměrňována žádoucím směrem a pak každé z nich zákonitě respektuje pravidla smečky. Bez váhání, bez rozmýšlení jestli se jim to vyplatí.
Pokud si nastavíte svoje pravidla, svůj způsob komunikace a nebudete dělat zbytečné chyby, pejsci budou vzorní a ani je nenapadne neposlechnout. Zároveň vás budou hltat očima a učit se od vás. A samozřejmě i vy se nenásilně naučíte spoustu věcí. Je to učení nejen na celý psí život, ale i na život lidský. Výhodou je, že je to škola hrou, naučíte se to, co byste nebýt psů, třeba ani nenalezli. Jako je třeba vnitřní klid.
Přeji ať se vám všem daří na cestě přirozenosti.
Marek
Kam dál:10+1 nepsané pravidlo pejskařské etikyBerete psovi věci od pusy? Co u něho tak podporujete?NetýkavkyRespektujme pocity cizího psaProbíhající sbírky |