Netýkavky

Publikováno: 31.8.2016
Autor: Hana Žertová
Foto: Archiv Hana Žertová

Komu se stalo, že po něm chňapl jeho vlastní pes ve chvíli, kdy se ho dotýkal nebo se s ním mazlil, dá mi určitě za pravdu, že je to velice nepříjemný a stresující zážitek. Říkáme si: „Jak to mohl udělat? Jak to, že si něco takového dovolil?“ Dosud pěkným a důvěryplným vzájemným vztahem to pořádně otřese.

Pokud pes dává najevo ještě další změny chování (snížený nebo zvýšený příjem krmiva, neochota k pohybu, kulhání nebo opatrné vstávání či uléhání, nechuť ke hře, vyděšený výraz nebo vrčení na pelíšku, když se někdo přibližuje), je na místě nechat psa vyšetřit veterinářem. Může trpět nějakým celkovým onemocněním nebo má ortopedické či neurologické potíže a jeho kousnutí možná souviselo s bolestí.

Chňapl po Vás vlastní pes? Často je to však jen důsledek nedorozumění a nedostatku našeho respektu a citu vůči příslušníkům jiného druhu, kteří vidí svět jinýma očima a řídí se podle jiných pravidel.

Často je to však jen důsledek nedorozumění a nedostatku našeho respektu a citu vůči příslušníkům jiného druhu, kteří vidí svět jinýma očima a řídí se podle jiných pravidel. Podívejme se na pár příběhů z mé praxe, zkusme najít společné prvky a přijít na kloub popsaným potížím:

Různí psi, podobný problém

A: Marfy je dvouletý belgický ovčák šestnáctileté studentky Terezy, která se s ním věnuje kynologickým sportovním disciplínám. Do roku a půl Marfy úžasně pracoval, doma byl hodný a mazlivý. Pak začal trochu „dělat ramena“ na ostatní psy a bylo těžké udržet na cvičišti dlouhodobě jeho pozornost. Při jedné takové příležitosti ho Tereza na pokyn cvičitele vycukala. Marfy na ni zavrčel. Vrčení doporučil cvičitel potrestat pořádným naplácáním přes čumák. Nyní Marfy vrčí na Terezu při jakékoli manipulaci: při nasazování obojku, umývání tlapek, při snaze o pohlazení. Doma se přestal mazlit, a když jde Tereza k jeho pelíšku, zvedne se a s vrčením odejde. Venku ve volném prostoru stále cvičí s radostí, ale na zkrácení vodítka reaguje s nevolí.

B: Rocky je asi tříletý kříženec německého ovčáka s neznámou minulostí, adoptovaný před půl rokem z útulku dvacetiletým Tomášem. Tráví spolu celé dny, protože Rocky může být s Tomášem v práci, a vytvořili si velmi pěkný vztah. Rocky se rád učí nejrůznější cviky a triky, Tomáš používá klikr. Jediným problémem je potkávání jiných velkých psů – na ty se Rocky ježí a doráží. Měsíc po adopci začal Rocky vrčet při delším hlazení a mazlení. Tomáš ho vždy potrestal plácnutím a zavřením do komory. Jednou spolu leželi u televize a Tomáš si položil hlavu na Rockyho krk. Rocky se ohnal a kousl Tomáše do obličeje. Byl bit. Od té doby se s ním dá jen stěží manipulovat, nesnáší doteky, je problém ho přivolat, stále si drží odstup.

C: Jimmy je tříletý Jack Russel teriér žijící v rodině se dvěma dospívajícími dcerami jako mazlík. Rád aportuje, děvčata jej naučila spoustu triků. Ve dvou letech začal vyjíždět po ostatních psech. Dcery jej na procházkách vůbec nezvládnou, většinou chodí jen na zahradu. Nedávno mladší dcera chovala Jimmyho na klíně a drbala ho za ušima, když najednou zavrčel. Dívka ho plácla přes čumák, a protože vrčení ještě zesílilo, popadla ho za kůži na krku a důrazně mu „z očí do očí“ domlouvala. Jimmy chňapl a ukousl jí špičku nosu. Od té doby se všem vyhýbá, při oslovení se třese a vrčí. Rodina uvažuje o jeho utracení.

Co mají společného?

Ve všech případech jde o dospělé psy-samce. Všichni jsou suverénní, rádi pracují, chovají se arogantně vůči jiným psům. Všichni mají mladé majitele. K vrčení, eventuálně kousnutí došlo při fyzickém trestu nebo při velmi těsném nuceném kontaktu. Všichni tři psi se nyní chovají nedůvěřivě a odtažitě.

Dospělí psi, a zvláště samci s dominantním vystupováním vůči jiným psům, obvykle mazlení a hlazení nevyhledávají, není jim to příjemné. Výjimkou je vítání, hra, společné radostné aktivity. V psím světě má každý dotek svůj význam. Prsa, plece a tváře jsou místa, kterých se v přirozeném psím společenství dotýkají štěňata a nízko postavení členové smečky, aby tak vzdali „šéfovi“ úctu a ujistili jej o své loajalitě. Ale doteky shora na hlavu nebo na kohoutek jsou vnímány jako drzost, doteky na končetinách jako ohrožení. Když je navíc takový dotek provázen nakloněním nad psa, nebo přiblížením hlavy ke psovi, je to z pohledu psa naprosto nepřípustné jednání, proti kterému se musí ohradit. Stejně negativně přijímá sebevědomý pes nevhodný tělesný trest – nerozumí mu a cítí se zrazen a ohrožen.

Všichni majitelé z našich příběhů se vůči svým psům chovali velmi rozporuplně. Mazlili se s nimi, čímž se stavěli do pozice nízko postavených jedinců. Nedovedli jim zakázat arogantní chování vůči jiným psům, což jejich postavení v očích psa také neposílilo. A přitom si dovolili takové zacházení, které bylo psům krajně nepříjemné a vyvolávalo v nich nejistotu a strach. Když v takové chvíli pes kousne, nejde o ofenzivní agresi ani o boj o pozici. Kouše proto, aby ukončil pro něho nepříjemnou situaci. Ale před tím, než se odhodlá ke kousnutí, vysílá v rychlém sledu řadu znepokojivých a varovných signálů, které většinou zůstávají bez povšimnutí (olíznutí, stažení uší a ústních koutků dozadu, přikrčení) nebo jsou chybně vnímány či dokonce trestány (zvednutí pysků, zavrčení). V důsledku tohoto nedorozumění se následně všichni tři psi začali chovat obezřetně a nedůvěřivě a drží si bezpečný odstup.

Jak na ně?

  1. Nepoužívat fyzické tresty. Je-li to nezbytné a pes například venku nereaguje na známé povely, hoďte mu pod nohy smotané vodítko nebo řetízek a tím odveďte pozornost. Pak přivolání (s úsměvem, pochvalou a odměnou) a rychlý odchod z problematické situace.
  2. Nevyvíjet na psa žádný nátlak. První dny nechte psovi připevněný obojek s krátkou šňůrou, aby nebylo třeba se jej vůbec dotýkat, když se jde na procházku. Nečesat, neutírat nohy, nehladit – nechte psa uklidnit a získejte si znovu jeho důvěru.
  3. Pojmenovat předem všechny úkony. Když pes přibíhá na přivolání a má chuť si vzít pamlsek, může se začít s nasazováním obojku a koše (vždy ve větším prostoru nebo venku, aby měl pes větší pocit bezpečí). Ke psu přistupujte nikoli zepředu, ale ze strany, bez přímého očního kontaktu. Každý úkon mu předem oznamte (OBOJEK, KOŠÍK, UVÁŽEME). Po úkonu následuje úsměv a pochvala jako po dobře provedeném cviku – ale bez pohlazení!
  4. Žádné korekce rukou nebo vodítkem. Pracovat s pamlsky, s hračkou, s klikrem.
  5. Desenzitizace na nezbytné doteky. Při příchodu zvenku posaďte psa v předsíni, na stolek položte pár pamlsků, vezměte do ruky hadr a tím hadrem (nikoli rukou!) se dotkněte zlehka jedné nohy a pojmenujte to (NOHU). Musí to být tak letmý dotek, aby pes nezavrčel, aby to prostě nestihl. A hned pamlsek, konec, volno. Ostatní pamlsky schovat. Při příštím příchodu z procházky zopakujte dotek a přidejte i druhou nohu. Až pak pamlsek, zase ostatní schovat atd. Pes musí mít sám zájem nechat si sáhnout na nohy. Pokud motivace bude dostatečně silná, půjde to rychle. Existuje-li velké riziko pokousání, je lepší tato cvičení provádět s košem (nasazeným venku).
  6. Respektovat varovné signály. Pes musí vždycky předem vědět, co se bude dít a co se od něj očekává. Pokud i přesto zavrčí, nesahejte na něj, otočte hlavu na stranu. Tím mu řeknete „nechci ti ublížit“. Zkuste to za chvíli znovu v menší míře nebo jiným způsobem. Všechno přes konkrétní jasné povely a dobrou motivaci.
  7. Nemazlit se. Stačí krátké pohlazení a poplácání při vítání, při hře, na konci radostného cvičení. To, že si pes lehne vedle vás nebo na vaše nohy, neznamená, že chce být hlazen, jen chce být blízko.

V prvních dvou zmíněných případech se vzájemné vztahy rychle upravily, protože majitelé byli schopni dodržovat nová pravidla. Jimmy změnil domov.

MVDr. Hana Žertová

Kam dál: 

Co dělat, aby neútočil na jiné psy?

Jak zabránit devastaci bytu

Při hře psi vrčí i ježí srst. Kdy je ale potřeba hru regulovat?

Můj pes si dělá co chce. Co s tím?

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...