Příběh ohařky Ajši
Nevím, jaký doopravdy je příběh naší úžasné auvergneské ohařky Ajši, dle PP Aranky, než přišla k nám...
Po listování na internetu jsem před lety narazila na prodej ohařky a protože toto plemeno bylo a je vzácné, zaujal mě. Po telefonické domluvě jsme se s paní sešly. S Ajšou jsme si padly do náruče a já ji už nikdy nepustila.
Dověděla jsem se, že paní Ajšu vykoupila od jiné paní, která chová několik psů a koní, moc se o psy nestará a nekrmí. Ajša měla tenkrát 11 kg místo 25 kg a to nikdy úplně nedohnala. Byla zřejmě i utlačována při krmení neboť doma odmítala jíst se psy. Ještě dodnes jí občas přilepším.
Do mé smečky zapadla Ajša úžasně. Na cvičišti se snažila držet psy od těla, ale i na ně si časem zvykla. Výcvik jí šel skvěle a to i díky starší labradorce, se kterou jsou nerozlučná dvojka.
Nevím, co vše zažila, kolik měla majitelů, jen vím, že je hodně citlivá a při křiku i na jiného psa čůrala strachy. Při hození dumy - aportu na louku se rozklepala, plazila a strachy počůrala.
Po výcviku a po otestování splnila i canisterapeutické zkoušky. Dodnes je skvělým terapeutem - díky zimomřivosti hlavně do postelí. Skvěle polohuje a hrozně ráda se mazlí a mačká.
Ajša má PP a tak jsem s ní zkusila výstavu - získala jsem s ní i BOB. Pro mě je to ale hlavně skvělá terapeutka a velký rodinný mazel. Je to mazlík s velkým "M".
Nechápu, jak někdo může ublížit tak hodnému a mazlivému psu. Myslím, že Ajša měla několik majitelů, ale stejně zůstala úžasnou fenkou. Dnes je jí 7 let, blíží se jí psí důchod a i když je to skákací pérák, je to velká mazlivka a skvělý, poslušný pes. Jako málo z ohařů vůbec nikdy netahá na vodítku, chodí u nohy a dá se skvěle odvolat od zvěře.
Je to pes který na vás visí a potřebuje hodně lásky a mazlení. Je to pes, který vám to oplatí.
