Plemena

Je to naše národní plemeno, a přitom ho málokdo zná. Byl vyšlechtěn koncem 50. let pro pohraniční stráž. Paradoxně tak vznikl zajímavý vědecký kynologický experiment. A další paradox je, že se tento pes (vyšlechtěný přímo pro bezpečnostní složky) hůř cvičí.

Že jste o něm nikdy neslyšeli? A vidíte – je to poměrně staré psí plemeno, které pochází z Nizozemska.

Je to nádherné, ušlechtilé stvoření s křehkou duší. Hrdý pes s tajemnou tváří, v níž se odráží jeho tisíciletá historie.

Německý pinč je velmi staré plemeno, společné předky má s kníračem (ostatně tomu se také říkalo „hrubosrstý pinč“). Jméno „pinč“ získal pro svou schopnost chytat myši a krysy.

Je podobný svému předku vlkovi, a to i povahou – má sklony k toulání i lovu a je plachý. Je poslušný, jen když chce on sám.

Zdánlivě smutný až mrzutý pohled tohoto malého psíka zdaleka neodpovídá jeho skutečné povaze. Je velmi hodný, přátelský, hravý, veselý a k lidem bezmezně důvěřivý.

Citlivý, hravý a laskavý miláček, ale také malý poděs nabitý energií. I tak je možné charakterizovat bišonka, sněhobílého kudrnáče s rošťáckýma tmavýma očima.

Vznikl zkřížením chrtů a dogovitých plemen. Původně byl určen ke štvaní, chytání a zabíjení vlků – a z toho také pojmenování plemene vzniklo.

Perský chrt saluki byl kdysi vyšlechtěn pro lov antilop. Dnes je to spíš společenský nebo dostihový pes.

Neutuchající široký úsměv a radost ze života. Kdo ho pozná, zamiluje si ho už napořád. Je to odvážný, houževnatý, ale i hravý pes a neodolatelně milý a přítulný společník.