Pekinéz - přátelský šlechtic z císařského dvora
Pekingský palácový psík – tak zní celý název plemene. A tenhle pes si je své ceny vědom. Je to nádherné, ušlechtilé stvoření s křehkou duší. Hrdý pes s tajemnou tváří, v níž se odráží jeho tisíciletá historie. Pochází z Číny, přímo z pekingského císařského dvora, ze Zakázaného města. Dodnes si zachoval důstojnost a hrdost, současně ale je to milý a hravý pes, ovšem umí být i tvrdohlavý a žárlivý. Jeho grimasy jsou neskutečné. V současné době je oblíbený hlavně v Anglii a ve Francii, u nás k módním plemenům nepatří, na ulici ho moc často nepotkáte.
Patří k nejstarším psím plemenům – potvrzuje to celá řada písemností a uměleckých děl, které dokazují, že je chován už několik tisíc let! Pekinéz byl šlechtěn na císařském dvoře. Ošetřovatelé, kteří se o palácové psíky starali, ručili za jejich ztrátu svým životem. Císař Ling-Ti (206–220 n. l.) těmto psům dokonce propůjčoval významné řády a nařídil, aby jim byly vzdávány vysoké pocty. V palácích nebyli chováni jen na parádu nebo jako společníci, ale i jako ostražití hlídači – štěkotem neomylně upozorňovali na cizí lidi či neobvyklé zvuky. V roce 1860 byl do Anglie dovezen jeden pes a čtyři fenky, stali se základem evropského chovu. Přivézt je nebylo snadné – Číňané je nechtěli „vyvážet“. Přestože několika Evropanům odvézt si pekinéze s sebou do vlasti povolili, žádný z nich cestu nepřežil, protože jim jejich původní majitelé dali do jídla skleněné střepy. V Anglii se tito psi těší velké oblibě dodnes.
Tři české kluby
Přestože u nás není pekinéz právě módní jedničkou a klesají i počty odchovů, jsou zde dokonce tři chovatelské kluby: Interclub Orient pekinéz a japan-chin, Pekinéz klub a Klub pekingských palácových psíků. Všechny pořádají klubové výstavy, jenom Interclub Orient a japan-chin ale má rozlišení podle barevných rázů – bílý a černý. Barva strakoš a červená je bohužel k vidění velmi zřídka.
Velká osobnost
Ničeho se nebojí, ale od cizích lidí si udržuje odstup. Nikdy se nevnucuje, nikoho neobtěžuje, to je pod jeho úroveň. Svého pána si většinou vybere sám, a pak mu je bezmezně oddaný. Vystupuje sebevědomě a důstojně. Dokáže však být i hodně paličatý a urážlivý. Cvičit ho není snadné, je to ale spolehlivý hlídač a cokoliv podezřelého ihned ohlásí štěkotem. S jinými psy vychází dobře a má rád i děti.Potřebuje laskavou výchovu bez fyzických trestů. „Trestat, poroučet a křičet na něj se většinou nevyplácí. Dokáže se totiž těžce urazit a stáhnout se do sebe. Chce to jen trpělivost a neustálou chválu. To jediné na něj platí. Jeho zvláštní povaha a složitá duše vyžadují velkou lásku. Dodnes mu zůstala určitá vznešenost, kterou dává neustále najevo. Pokud porozumíte jeho duši, získáte úžasného kamaráda, s nímž se nikdy nudit nebudete,“ říká dlouholetá chovatelka pekinézů Silvie Hušková.
Jaký pán, takový pekinéz!
Mnozí si – mylně – myslí, že je to okrasa na polštář, která se musí jen pořád česat a udržovat. Pekinéz sice dokáže celý den prospat, ale stejně tak i plavat, běhat ve sněhu, chodit velké túry. Je-li jeho pán sportovně založený, pekinéz mu kdykoliv bude dělat společnost a doprovod. Když je pán pohodlný, bude pekinéz lenošit s ním. Miluje hračky, plyšáky, dokáže za nimi běhat, honit balon, prohánět kočky. Pískací hračky považuje za obrovskou zábavu a vydrží s nimi propískat i celý den. Pakliže ho něco zaujme, dovede vyvinout takovou rychlost v běhu, že v pohodě stačí jinému plemeni. Jeho krátké nožičky dokážou utíkat opravdu rychle. Pekinéz je zkrátka pejsek pro každého, kdo je schopen poskytnout mu lásku a péči. V žádném případě se nehodí do kotce!
Zdraví
Pekinéz na TitanikuJmenoval se SunYat-Sen a cestoval s bohatým vydavatelem Henry Sleeper Harperem. Se svým pánem se dostal do záchranného člunu č. 3 a přežil. Z Titaniku se zachránili i další dva psi (na lodi jich bylo 12), jeden z nich patřil Elizabeth Rothschildové – byl to pomerian, kterého si v záchranném člunu č. 6 nikdo nevšiml. |
Jako každá rasa má i pekinéz svoji Achillovu patu. Je typickým krátkolebým plemenem, proto standard plemene v zájmu ozdravění zavedl v roce 2009 nové požadavky k chovu. Týkají se osrstění, nosní vrásky, hlavně pak nosních otvorů, určena byla také ideální váha psů a fen. Jako všechna plemena s delším hřbetem může mít pekinéz potíže s meziobratlovými ploténkami, nikdy ho tedy nenechávejte seskakovat z výšek a běhat po schodech.
„Kvůli svému bohatému osrstění potřebuje chladnější prostředí, v horkých a přetopených místech přímo trpí. Může se i přehřát! V takovém případě je rychlou pomocí namočit mu bříško a tlapky do studené vody,“ radí chovatelka Hušková. Jeho velké oči mají větší sklon k slzení (epifora) a poranění. Doporučujeme přečíst si odbornou literaturu o všech zdravotních rizicích.
Zkušenosti chovatelky
Silvie Hušková , CHS Birillo Barrande, www.pekinezi.czPrvního pekinéze si pořídila už v roce 1989, chovatelskou stanici zaregistrovala začátkem roku 2003. A protože ji loučení se štěňátky vždycky silně zasáhne, dává přednost výstavám.
|
|
Průkopníkem mojí chovatelské stanice je červená fena Farah Foly Camargo Dione, její dcera Aprille, a poslední je fena Romana Lavinia, dovoz z Itálie. Ta udělala opravdový rekord za poslední léta a porodila sedm štěňat! V současné době se mnou stále žije už skoro čtrnáctiletá fena, dále její dvě jedenáctileté dcery, čtyřletá fenka z Itálie a její dvě půlroční dcery, ty jsem si nechala.
Haf a Mňau: Za tu dobu už jste určitě dosáhla zajímavých úspěchů...?
Všechny dospělé feny jsou držitelkami titulu Interšampion a mnohonásobnými národními šampionkami různých států. Účastnily jsme se i světových výstav s umístěním výborná 3 a výborná 4. Nejstarší fena také získala klubové ocenění Nejúspěšnější pekinéz desetiletí.
Haf a Mňau: Čím vás oslovil právě pekinéz?
S pejsky žiju vlastně odmala. První pes byl maltézský pinč, pak jezevčík, německý boxer a baset hound. Všechny jsem milovala. S boxerem jsem chodila na cvičiště a zvládla i zkoušky poslušnosti. Pak byla přestávka, věnovala jsem se dětem. V roce 1989 mě v jednom časopise naprosto uchvátila fotografie pekinéze. Byla to láska na první pohled. Pořídila jsem si štěňátko černé fenky Čiky z Dubnova dvora. Byla tou první, co mne do tajů své rasy zasvětila, ukázala mi obrovskou lásku, která se v tom malém tělíčku ukrývá. Od té doby jsem tomuto plemeni věrná, a navždy zůstanu.
Haf a Mňau: Měla jste tedy vícero plemen – můžete je porovnat?
Maltézský pinč byl křehké stvoření, celkem choulostivé, ale velký kamarád a mazlík. Jezevčík zase velký „vyčuránek“, jeho chytrost mě někdy až překvapovala. Boxer byl taky milující dušička, oddaný a stále připravený k nejrůznějším hrám. Velice ho bavil cvičák. Baset byl úžasný kamarád pro děti. Nechal si všechno líbit a nikdy by neublížil, prostě miláček celé rodiny. Velkým problémem ale byly jeho útěky – jakmile se odepnul z vodítka, mizel v dálce. To jsem pak zažívala příšerný strach a trávila dny a noci jeho hledáním... Srovnávat tato tak různá plemena je těžké. Každý pes byl jedinečný, úžasný, nádherný. Ale pekinéz mi dal něco víc. Miluji toto plemeno, nikdy bych už neměnila.
Haf a Mňau: Na co si dát pozor při výběru štěněte, co požadovat od chovatele?
Můžu doporučit jediné – pořídit si štěňátko s PP. Chovatel musí žádat o vystaveníkrycího listu poradce chovu. Musí hlásit vrh na ČMKU, vrh je pod kontrolou veterináře či poradce chovu. Štěňátka mají buď tetování, nebo čipování. Většinou už jsou očkována. Takže tu určitá záruka je. Před koupí doporučuji seznámit se s chovatelem, určitě ještě před odběrem štěňátka. Vzájemně se poznat a na vlastní oči se přesvědčit, v jakých podmínkách pejsky chová. Štěňátko musí vypadat naprosto zdravě, musí být veselé, hravé a přátelské. Chovatel by měl připravit kupní smlouvu a manuál o všem, co potřebujete do začátku. Musí vám předat očkovací průkaz, kde jsou záznamy o očkování a odčervení. Správný chovatel vám dá i první výbavičku, což bývají granulky, na které je štěňátko zvyklé, pár hraček, pelíšek, vodítko, misky a jiné potřeby do začátku. Zakoupení štěňátka přes různé inzeráty za celkem nízké ceny, předávání štěněte na parkovišti apod., vyprávění o ztrátě průkazu původu či očkovacího průkazu a další výmluvy – nic z toho vám zdravé štěně nezaručí, to je vždycky podezřelé!
Haf a Mňau: Poraďte prosím, jak správně o pekinéze pečovat?
Srst pekinéze vyžaduje o něco větší péči. Je dlouhá a rovná, s mohutnou hřívou přesahující přes ramena. Úprava srsti není náročná, pokud ji ovšem nezanedbáváte. Pekinéz miluje pestrý jídelníček. Radši než granule má vařenou stravu. Miluje sýry, zeleninu a ovoce. Změny v jídelníčku mu ale nedělají moc dobře. Když se rozhodne, že určité jídlo prostě nebude konzumovat, je schopen trucovat i několik dní, dokud se nad vyhládlým pekinézem nesmilujete. Ohřívané jídlo zvládne většinou jen jednou, podruhé ho už nechce. Krmíte-li granulemi, vyplatí se vám kvalitní značka.
Haf a Mňau: Vím, že váš klub (Interclub Orient pekinéz a japan-chin) je velice aktivní, co všechno spolu podnikáte?
Náš klub pořádá pravidelné večírky, setkáváme se v celkem velkém počtu v Praze 9. Jde o přátelské posezení, bývá velice milé a příjemné. Kromě toho vydáváme čtení „Můj pekinéz – Můj japánek“, kde jsou důležité informace, příběhy chovatelů, výstavní úspěchy, fotografie, někdy i různé recepty, prostě je v něm všechno, co je pro nás zajímavé. Můžou do něj přispívat všichni členové klubu – svými zážitky, fotografiemi... Každé léto se také setkáváme u některého z chovatelů. Bývá to takové přátelské posezení pod pergolou a grilování dobrot, vyprávění o našich pejscích... Samozřejmě naši čtyřnozí kamarádi jsou všude vítáni a vždycky s námi.
Tento článek vyšel v časopisu č. 5-6/2015.
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |
