Pekingský palácový psík

 Pekingský palácový psík
Pro začátečníky Vyžaduje péči o srst Pro držení doma I pro seniory

Základní údaje plemena

Země původuČína/Velká Británie
Název v zemi vznikuPekingese
Kategorie dle FCIIX. Společenská plemena
Velikost15 - 23 cm. Standard FCI výšku neuvádí
Hmotnostpes: max. 5 kg fena: max. 5,5 kg
OsrstěníDlouhé, rovné, s bohatou hřívou rozprostírající se přes ramena a tvořící bohatý límec okolo krku. Krycí srst (pesíky) je hrubá s hustou podsadou.
Zbarvení srstiVšechny barvy a znaky jsou přípustné a rovnocenné, s výjimkou albínů a játrově hnědé barvy. U strakošů je rozložení barev rovnoměrné.
Celkový dojemMalý ale robustní, dobře vyvážený psík, ztělesňující důstojnost a ušlechtilost. Vzhledem připomíná lva, má živý a inteligentní výraz.
PovahaOdvážný, věrný a důstojný, ne však bojácný, ani agresivní. Jedna čínská legenda praví, že pekinéz je výsledkem spojení lva a opice, v němž se projevuje ušlechtilost prvního s půvabem druhého, a tento popis pekingského psíka dobře vystihuje.
Zaměnitelné plemenoS tibetským španělem, jenž má méně srsti, delší nos i končetiny a je výrazně pohyblivější a živější. Tibetský španěl, Ši-tzu

Charakter a chování

Pekingský palácový psík je nebojácný, avšak není agresivní. Vyznačuje se svým majestátným přehlížením ostatních tvorů. Nedá se o něm říci, že by byl „polštářový pes“, je šťastný, když může pobíhat po zahradě, či si vyjít na procházku. K cizím lidem bývá nedůvěřivý, je velmi vybíravý a svoji náklonnost neprojeví hned tak kdekomu. Svému pánovi je však velmi oddaný. Je inteligentní, hrdý a má důstojné chování. Ke spokojenému životu potřebuje lásku člověka a umí ji vděčně oplácet. Pokud má pekinéz s dětmi dobré zkušenosti z mládí, vychází s nimi dobře i v dospělosti. Je nutné, aby děti nepovažovaly psa za svou hračku, a respektovaly jeho potřeby a nálady. Pekinéz je vhodný spíše do rodiny s odrostlejšími dětmi. Při výchově pekinéze je nutná důslednost a velká trpělivost. Tento pes nebude nikdy slepě poslouchat na slovo, ale musí se naučit základní výchově poslušnosti. Výchova musí být mírná, nejsou vhodné žádné tvrdé tresty. Vlídným slovem a chválou lze u tohoto psa dosáhnout ve výchově dobrých výsledků.

Je to pes, kterého je možné chovat i v malém bytě, protože nemá velké nároky na prostor. Pelíšek mu připravte na chladnějším místě v bytě, které je kryté od průvanu, a kde bude mít pejsek klid k nerušenému odpočinku. Pro pekinéze se hodí pelíšek zastřešený, ve kterém se cítí bezpečně. Pekinéz ma pomalou, valivou chůzi a nepotřebuje příliš mnoho pohybu. Stačí mu tři krátké procházky denně, které je nutné přizpůsobit jeho tempu. Patří k jednomu z nejnáročnějších psích plemen. Pekinéz je vhodný pouze pro ty, kteří jsou ochotni věnovat mu důslednou a trvalou péči.

Původ psa

Plemeno pekingského palácového psíka se pyšní bohatou historií. Kořeny tohoto psího plemene sahají až do dávné Číny . Tito psíci byli po staletí chováni pouze v čínském císařském paláci v Pekingu. Hlídali je a ošetřovali často i šlechtici. Ručili za ně vlastním životem. Jejich chov se vyznačoval náročnými stravovacími návody a předpisy. Palácoví psi patřili pouze císaři a císařovně a nikdo z obyčejných smrtelníků je nesměl ani spatřit. V době, kdy v Evropě bylo sotva něco známo o systematicky vedené plemenné knize pro chov psů, existovaly již v Pekingu přesné pokyny, jak se mají psi krmit. Potrava se skládala ze žraločích ploutví, slučích jater a kachních prsíček. Byly též vypracovány přesné popisy, jak se mají psi chovat. Od poslední císařské vdovy Cch´-si, se zachoval velice květnatý popis palácových psíků. Císařovna prý dokument sepsala sama a jeho úvod zní: "Perly stékají ze rtů jejího císařského majestátu Cch´-si, císařovny květnaté země Konfucia." Po tomto úvodu následuje popis psů, který bychom mohli považovat za první "standard" plemene.

Evropané, kteří se o těchto slavných psících dozvěděli, si velmi přáli jednoho do Evropy přivézt. S čínskou zdvořilostí bylo takové přání občas splněno, ale alespoň se to tvrdí - žádný z těchto psů nikdy cestu nepřežil. Skleněné a bambusové střepiny, které dostal do posledního jídla, se postaraly o to, aby se žádný pes nedostal do cizích rukou. Až za války Číny proti západním mocnostem,v roce 1860 se podařilo zachránit Angličanům v císařském paláci pět palácových psíků před smrtí, a ti se stali základem pro pozdější evropský chov pekinézů. Darem psíky obdržely významné osobnosti. Jednoho dostala i sama královna Viktorie, dva vévodkyně z Wellingtonu a dva vévodkyně z Richmondu. Jeden z těchto pěti psů, fenka "Looty" byla po uhynutí vycpána a vycpaný preparát je k vidění ještě dnes v přírodovědeckém muzeu v Londýně. Po prvních pěti psících následovaly další importy. Plemeno Pekingský palácový psík - Pekingese - bylo uznáno v roce 1896 v Anglii, standard byl schválen 1898. Chov pekinézů se v Anglii zdárně rozvíjel a již kolem roku 1900 se rozšířil po celé Evropě. Dnes si pekingského palácového psíka může dovolit každý, kdo má vytříbený vkus a smysl pro tajemné kouzlo tohoto mimořádného zvířátka. V roce 1904 vznikl první samostatný klub pro toto plemeno. Z Anglie se pomalu rozšířil chov do celé Evropy. Dnes ho najdete prakticky ve všech evropských zemích.