Saarloosův vlčák - tělem i duší vlk

Publikováno: 1.3.2021
Autor: Kateřina Kašparová
Foto: CHS Kalimero Bohemica

Pochází z Holandska a v ČR se chová necelých 10 let. V současné době je u nás zapsáno kolem stovky caarloosů a popularita plemene stále roste. Je podobný svému předku vlkovi, a to i povahou – má sklony k toulání i lovu a je plachý. Je poslušný, jen když chce on sám. K cizím lidem je nedůvěřivý, ale není agresivní – nekouše ani ze strachu. Potřebuje zkušeného pána – především klidného a mírného.

Vlk sehrál při vzniku plemene velikou roli. Přesné údaje o počtu vlků přikřížených do plemene – na rozdíl od československého vlčáka (ČSV) – ale nejsou. „Jisté je to, že se přilila i krev  jiných plemen (např. aljašského malamuta), byť o tom chovatelé neradi mluví. Velkým současným nešvarem v zahraničí je přilévání vlčí krve, aniž by to někdo schválil, nebo aspoň věděl. Proto je lepší se o výběru štěněte poradit se zkušenými chovateli, či zvolit raději štěňata z prověřených chovů,“ upozorňuje chovatel Jan Markup.

Chtěl vrátit psům přirozené vlastnosti 

Milovník přírody a psů (zejména německých ovčáků) Leendert Saarloos (1884–1969) dospěl k závěru, že se psi stali příliš polidštěnými, a proto chtěl vrátit plemeni NO původní přirozené vlastnosti, a tím zlepšit jeho pracovní schopnosti. Křížil tedy německého ovčáka jménem Gerard van der Fransenum s vlčicí Fleuri, pocházející ze sibiřské větve evropského typu, koupenou ze zoo v Rotterdamu. Dalším křížením pak vzniklo nové plemeno – evropský vlčák. Vybraní jedinci nového plemene dobře sloužili jako průvodci slepců. Kvůli zvyšování podílu vlčí krve se ale užitečné vlastnosti, zděděné po předku Gerardovi, postupně ztrácely a ukázalo se, že plemeno nebude vhodné ani jako pracovní, ani  asistenční pes. Plemeno, pojmenované po svém stvořiteli Saarloosův vlčák, bylo uznáno v roce 1975.

Neagresivní, až moc plachý

Jeho povaha je i pro zkušeného kynologa obtížně pochopitelná. „Saarloos je vyšší dívčí, je to meta kynologie v rámci výchovy. Ve standardu je jasně psaná útěková reakce. Saarloos je nepříliš odvážný, není a nesmí být agresivní. Taková zvířata se vždy tvrdě vyřazovala z chovu. Současným problémem plemene je ale až přílišná nedůvěra, hraničící skoro s absolutní bázlivostí, kterou zdědil po svých předcích. Nutno poznamenat, že za ní bohužel stojí i práce zejména zahraničních chovatelů, kteří naopak tuto vlastnost podporují, neboť je to přece to, co je odlišuje od ostatních. S bázlivým zvířetem pak narážíte v běžném životě na problémy. Neradi cestují, lidi nemusí, psy milují, kočky a jiná zvířata loví,“ říká chovatel Markup. Saarloos je velmi temperamentní a energický, potřebuje hodně pohybu. Svému pánovi je oddaný a věrný – často dokonce pouze jedinému člověku z celé rodiny. Je šťastný ve společnosti stejného plemene, dobře snáší i jiné psy.

Vývoj saarlose v ČR

Úplně prvního saarloose dovezla v roce 2005 z Finska Ing. Soukupová – byla to fenka Wolfsirius Covername Iris. Následoval další import ze stejné stanice (pes Wolfsirius Call OF The Wild a dvě feny Wolfsirius Honey Kiss a Wolfsirius Heart Attack). První vrh se v ČR podařil chovatelce paní Novákové v CHS MIRAJA; druhý, úspěšnější vrh (v roce 2008), byl výsledkem spojení feny Wolfsirius Honey Kiss s krycím psem Cid Liard Que Chakka Lou.

Tvrdý výcvik ne

Soužití člověka se Saarloosovým vlčákem má být založeno spíše na vzájemném partnerství. Při výcviku se nesmí používat násilí nebo tresty – mnohem lepších výsledků u něj dosáhnete s pamlsky a pochvalou. Saarloos potřebuje vyváženou míru důslednosti, dominance i nezávislosti. Musíte ho zodpovědně vychovávat už od štěněte, protože je téměř nemožné ho převychovat později. Nejdůležitější je dostatečně ho socializovat už odmalička – zvykat na lidi i jiná zvířata a hodně ho mazlit. Saarloos se nehodí ke služebnímu výcviku, obecně je poměrně složité ho cvičit. „Díky velké obětavosti a vynalézavosti současných majitelů se už vyskytují jedinci, kteří saarloose cvičí. Za to mají náš obrovský respekt, protože se, oproti jiným plemenům, vždycky musejí potýkat s typickou vlčí nedůvěřivostí a neochotou opakovat stále totéž,“ podotýká Markup.

  Zkušenosti chovatele

Jan Markup, CHS Kalimero Bohemica, www.kalimerobohemica.cz

Rodinná chovatelská stanice se (kromě miniaturních bulteriérů) zabývá i chovem obou plemen vlčáků – ČSV a Saarlosova. Jsou první a dosud jediní, kteří mají saarloose přímo ze země původu, a jako jediní jsou členy holandského AVLS (Algemene Vereniding voor Liefhebeers van Saarlooswolfhonden = Společenství milovníků Saarloosova vlčáka).

 

Jsme také jediní, kteří budou mít ve střední Evropě odchov po holandských psech, což je obrovský úspěch. Chov v ČR je nyní založen na zvířatech dovezených hlavně z Francie, Německa a Finska. Základna chovu se ale brzy rozroste i o holandská zvířata – cílem je oživit krev a vylepšit exteriér.České odchovy ale vylepšily povahy – ty patří v rámci celosvětové populace mezi nejlepší. A za to patří českým chovatelům dík a velký respekt.

Haf a Mňau: Je známo, že holandští chovatelé nesmírně přísně prověřují zájemce o štěňata – o jaký proces jde? 

V Holandsku existují dva kluby – AVLS a NHSB. NHSB je první klub, nárokuje si patronát nad plemenem a je prakticky nemožné z něj zvířata dostat. Nyní si tento klub šlechtí plemeno pouze v uzavřené populaci, což plemeni velmi škodí. Členem se může stát jen osoba s holandským občanstvím, která trvale žije v Holandsku, nespolupracuje s jinými kluby a má se saarloosem zkušenosti. Je to začarovaný kruh – abyste se k saarloosovi dostali, musíte ho mít z jiných klubů, a tím pádem nesplňujete jejich hlavní požadavek. AVLS je mladší klub, je v něm mnoho osobností spjatých s plemenem (např. Marijke Saarloos, vnučka zakladatele plemene). Mají daleko víc chovných zvířat a pestřejší zaměření. Získat z Holandska štěně je prakticky nemožné, musíte mít se psy zkušenosti a  odpovídající ubytování pro něj. Dřív jsem moc nechápal proč, teď tomu rozumím... 

Haf a Mňau: Čím vás právě saarloosové tak oslovili? 

Saarloos mne provází dva roky, vlčí plemena podstatně déle. Saarloos je pro mne neuvěřitelně hrdé plemeno – stále mne nutí přemýšlet a být ve střehu. Jeho největší devízou je, že nevyvolává konflikty s jinými psy. Máme smečku osmi psů a saarloos je vždycky sluníčko celé smečky. Jeho vztah k dětem je ideální. Děti jsou pro ně partneři na blbnutí (ve štěněcím věku) a malí vůdci, které jako správní opatrovníci hlídají (v dospělém věku). Saarloos výtečně hlídá, ale jen ve  smyslu upozornění. Zbytek si musí páneček zařídit sám. 

Haf a Mňau: Můžou žít i v bytě, nebo se hodí spíš na zahradu? 

Saarloos je velmi aktivní pes, miluje  pohyb. Ještě víc však miluje svou smečku, a tu mu za určitých okolností může nahradit rodina v bytě. Chcete-li mít saarloose v bytě, musíte počítat s tím, že  denně dvě hodiny na procházce mu nemusí stačit, a také s tím, že je to destruktivní plemeno. Když se nudí, dokáže hodně ničit. I to je důvod, proč v  Holandsku saarloose dostávají jen lidi, kteří bydlí v domě se zahradou. 

Haf a Mňau: Jaké jsou jeho největší zdravotní problémy? 

Plemeno je relativně zdravé. Veškeré zdravotní neduhy jsou založeny na úzké příbuzenské plemenitbě, jejíž následky trápí plemeno dosud. Saarloos nemá sklony k potravním  intolerancím, k průjmům nebo obezitě. Netrpí ani dysplazií kyčelních a loketních kloubů jako většina velkých a obřích plemen psů. Nejvíc je trápí  degenerativní myelopatie (DM) a hypofyzární nanismus (tzv. Dwarfismus). Obě nemoci jsou geneticky selektovatelné, saarloos je získal od německého ovčáka, který na ně trpí. DM projevem připomíná roztroušenou sklerózu, je to velmi zákeřná nemoc. Její tempo se mění,  začíná kolem pátého roku. Zvíře začne kulhat, pak táhne zadek za sebou a nakonec (pokud ho majitel neutratí) se nemůže ani hýbat. Dwarfismus se projevuje jen u štěňat, postihuje totiž hypofýzu a produkci růstového hormonu – zpomaluje tedy jejich růst a kompletní vývoj. Jejich život končí velmi brzy, většinou na celkové selhání organismu. Videa z obou nemocí jsou na internetu a doporučuji je jen pro otrlé. Saarloos také trpí na progresivní retinální atrofii (PRA), nyní se bohužel vyskytuje i epilepsie. Díky bohu jde o epilepsii v lehčích stadiích, kdy stačí pouze medikamentózní léčba. Není důležité, kolik titulů pes získává na výstavách, zajímejte se o rodokmen, povahu a zdraví. Ptejte se a jezděte se na psy dívat. Správný chovatel s vámi bude v kontaktu, i když zrovna nemá štěňata. 

Haf a Mňau: Scházíte se s jinými majiteli, pořádáte společné akce...? 

Scházíme se s chovateli v Holandsku, zajímá nás způsob plemenitby zvířat. V ČR se majitelé saarloosů angažují pod záštitou Klubu chovatelů málopočetných plemen – už měl i svou první oblastní výstavu a snaží se pořádat i různé akce. 

Haf a Mňau: Jak vidíte budoucnost Saarloosova vlčáka? 

U nás je zatím saarloos taková popelka vlčích plemen. V popularitě se ČSV nemůže rovnat, jeho devíza je jinde. Plemeno u nás může mít šanci v případě, že si ho pořídí majitel, který hledá rodinného psa třeba ke svému druhému pejskovi, má děti nebo je plánuje, má domek se zahradou, přežije to, že nemá doma hrdinu, ale ocení, že se pejsek nikdy nepere. Obecně bude budoucnost plemene záležet na tom, jak se postaví holandští chovatelé k novému cíli – regeneraci plemene. I my jsme součástí tohoto pokusu. Během 10 let vzniknou čtyři nové linie saarloose, které by měly přispět k vylepšení jeho zdravotních a povahových vlastností. Nevyjde-li to, bude se toto krásné plemeno potýkat s velkými problémy.  

 Tento článek vyšel v časopisu č. 5/2014.

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

Mops - atlas plemen

Tíbetský terirér - společenský ovčák

Saluki - lovec aristokrat

Aljašský malamut - vlčí pes

Senioři v útulcích

Všechny články z této rubriky...