Deník nepochopeného bulíka - Baxovy peripetie VIII.
Já mám teď starostí! Kolikrát se ráno, po snídani v 10:00 přesně, prosím, zamyslím a najednou koukám, že je poledne a piškotodárce žere. A to že prej pak neni pro mne, že je to kořeněný. Prd! Chce to mít jen pro sebe, za ta léta, co sme spolu, už sem ho prokouk.
Je to až strašidelný, ale já znám jeho myšlenkový pochody a on zná ty moje - to je symbiotéza (to je latinsky a znamená to něco jako, že si rozumíme i beze slov). Pokud máš psa, víš, o čem píšu. Je to něco, jako zvyk.
Když deme na dlouhý pudemeven do kopce, vim, že si tam piškotodárce dá jedno pivo a dycky mi dá ochutnat. Pivo je best! Když deme na kratší pudemeven, k paní vjetnamcový, to zas dostanu tatranku. No, popravdě, pivo je bez akloholu a tatranka bez čokolády, ale oboje mi chutná. Už jenom proto, že je to od něj, co můžeme oba společně.Tatrance piškotodárce říká "neviditelný vodítko".
Když teď tak sedím a koukám na naší linoleionovou podlahu, tak si uvědomuju, že mě piškotodárce ovládá, za pomocí žrádla. No, nic moc! Občas se cítím zneužitý, ale když to tak vemu, zase mi teď, když už sem starší, dává haxenštrůdl (to sou uvařený vepřový nožičky) a po haxenštrůdlu se mi líp chodí. Hele, je to tak, že když voba sekáme dobrotu, máme, co chceme a co potřebujeme. A já prostě tu tatranku potřebuju! Je to symbol tý symbiotézy. On má jednu, já jednu. Vim, je to málo, ale co naděláš?!
Hele, moc dobře vim, že mám na baklóně (baklón, to je místnost mimo místnosti bytu. Takovej, bych řekl ...Matrix). Tam sou dva pytle mýho žrádla. Plný, jakože úplně. Od zdola, až nahoru. A do šířky taky. Prostě narvanýýýý.
Moc dobře vim, že ho přede mnou piškotodárce tají, ale nejsem blbej. Víš, ale to je zas ta symbitotéza. On ví, že bych se do nich mohl dostat, ale já zas vim, že kdybych se do nich dostal, nevystačilo by mi to pak na dýl. Dyž to tak vemu, máme se skvěle. Je to o respektu a lásce. Stejné lásce, jako je ta lidská. Denně žrádlo, občas nějakej ten haxenštrůdl, podrbat, zabavit se a spát. Taková láska stojí i za to, že občas uděláš nějaký ty kompromimasy.
Se zas vozvu, do té doby budu přemýšlet. Je toho tolik, vo čem je radno přemýšlet. Piškotodárci celého světa by si to taky mohli vobčas vyzkoušet. Zatim sme, my, bulíci, napřed...
Se tu mějte. Čus, Bax.
Jsem ti teď koukal na piškotodárce, jakože co dělá. Už bych měl spát, ale když mně je ho líto, že furt maká. Kolik teď tak může bejt?
Večeřel sem v pět.
Snídaně je v deset.
Pět z deseti, to je půlka.
Takže tu desátou ráno musim odmocnit.
Odmocnina desátý sou třicelýtři.
To vim naprosto přesně!
Třicelýtři musim vynásobit dvěma (snídaně + večeře), protože zaprvé jsem už večeřel a zadruhé budu snídat - to je něco kolem sedmi. Ale budu počítat sedm. V deset snídám.
Deset mínus sedm sou tři.
Tak sou tři.
Čumíš, viď?!
No, nic, du spát. Sou TŘI!
Se tu mějte, Bax ;-)