Zvířata se umí sama léčit. Pojďme jim to umožnit
Zoofarmakognozie, neboli metoda samovýběru účinných látek, je úžasná metoda. Zvířata se umí sama diagnostikovat i léčit a je nyní na nás, abychom jim to umožnili. Když jim toto umožníme, dokáží nám během chvilky o sobě říci více, než jsme schopni se o nich naučit za celý život. Zoofarmakognozie je skvělou cestou k napravování vztahů mezi člověkem a ostatními tvory.
Jak to vlastně funguje?
Popišme si to co nejvíce jednoduše - když se zvíře v přírodě setká s neznámou věcí (plodem, listem, kořenem a podobně), provede její analýzu a vyhodnotí ji z hlediska užitečnosti nebo nebezpečnosti pro svůj organizmus. Využívá k tomu olfaktorní systém, respektive jakobsonův orgán, o jehož funkcích víme bohužel zatím velmi málo. Zvíře v přírodě tedy testuje a analyzuje chemické látky a podle vyhodnocení je případně učelně užívá. Aplikovaná zoofarmakognozie je způsob, jak tento princip umožníme i zvířatům, která nežijí v přírodě, tedy nejčastěji psům, kočkám, menším savcům, koním a dalším. Provádíme ji pomocí sady látek pro testování, což jsou nejčastěji těkavé přírodní látky, jako jsou rostlinné silice, ale i zelené látky, jako je chlorella, spirulína, ječmen, jíl a další. Ano, je to zajímavé, pozorovat masožravce, jak si pochutnává na řase, nebo pozorovat zvíře, jak nasává molekuly kyseliny metylsalicilové, která svou nemocniční vůní odpudí i člověka. Zoofarmakognozie odpovídá například na otázku, kterou si asi leckdo pomyslel - proč ten pes líže citrón, když se u toho tak šklebí?
Výsledky testu zoofamakognozie bývají občas pro chovatele překvapivé. Někdy odhalí i závažné problémy a donutí chovatele k provedení důslednějšího veterinárního vyšetření, což může v případě vážných diagnóz znamenat významný náskok. V běžné chovatelské, ale i veterinární praxi umíme poznat projevy, jako jsou například strach, úzkosti, stres, separační úzkost, agresivita… Co se však skrývá za těmito symptomy? Překvapivě často je diagnózou trauma, respektive chronická posttraumatická stresová porucha, na níž upozorní právě výsledku testu. Aplikovaná zoofarmakognozie pomůže zvířeti sdělit, jakým směrem se problém ubírá. Sledujte reakce zvířete na látky, porovnávejte jednotlivé konstituenty, jak se shodně objevují ve složení vybraných látek, to může být další vodítko ke správnému stanovení diagnózy a doporučení dalšího postupu.
Na začátku testu dáváme vždy zvířeti svobodu pohybu a zkoumání, ať si tu lákavou a záhadnou technikovu brašnu prozkoumá. Občas se stane, že si zvíře i ze změti lahviček vytáhne tu jednu pravou. V praxi jsme vysledovali, že se jedná hlavně o případy traumat, kdy zvířata (v tomto případě psi) z tašky vytahovali lahvičku s violeta odorara absolute, nebo o případy nervových problémů, kdy psi již po chvilce bádání se snaží olizovat a vytáhnout lahvičku s mátou peprnou (mentha piperita) a mátou rolní (mentha arvensis).
Technik zoofarmakognozie si zvykne brzy na pocit někoho, kdo najednou a nečekaně dopraví ke zvířeti zásobárnu látek, se kterou se jinak seznamuje jen příležitostně a omezeně, podle míry svobody, kterou jim v přírodě poskytujeme. Zvíře se pak podle toho k technikovi chová, většinou je tento krátký vztah od počátku až do konce velmi příjemný a vřelý. Díky tomu probíhá testování takřka vždy ve spolupráci se zvířetem, které se těší na podání další látky k prozkoumání.
Látky při provádění testu zoofarmakognozie vždy nabízíme z dostatečné vzdálenosti. Rozhodně je nedáváme zvířeti přímo k nozdrám. Vzdálenost 10 až 20 centimetrů je dostačující. Když má zvíře o látku zájem, samo se přiblíží. Nikdy zvíře k pojídání, olizování či inhalaci nenutíme, principem zoofarmakognozie je právě svobodný výběr zvířete. Pozitivní reakce jsou lehce rozpoznatelné. Někdy se jich vyskytuje více najednou, záleží na míře důležitosti látky pro zvířecí organismus.
Toto jsou pozitivní reakce:
- přibližování se k látce (typické je natahování krku)
- střídavé natahování nozdrami
- různé úrovně naklánění hlavy pro změny koncentrace
- křenění, úškleby
- kýchání
- mrkání
- protahování
- olizování lahvičky
- nastavování různých částí těla k vetření látky do kůže
- mručení, vrnění
- responze s chovatelem (případně s testujícím technikem)
- delší doba strávená „přemýšlením“ o látce
Negativní reakce je v podstatě jediná - zvíře se snaží dostat z dosahu látky.
Někdy zvířatům předkládáme látky, které je nemají přitahovat, právě naopak. V praxi těmto látkám říkám „zaháněcí“. Protože mají zdravé zvíře odpuzovat a mají mu být nepříjemné. Proč je tedy nabízíme? Tyto látky - thymolové, mentholové, karvakrolové a jiné pomohou odhalit skryté vážnější problémy - bolesti, záněty, nevhodné buněčné procesy. Pokud se pes o takovéto látky zajímá, je na místě důkladnější vyšetření. Níže zmíněné látky nabízejte spíše ve větší vzdálenosti od čenichu. Již zhruba půlmetrová vzdálenost stačí na to, abyste poznali reakci zvířete.
Ano, je možné, že si nabídnutím těchto látek trochu pokazíte pohodu a náklonnost zvířete při testování, proto mějte po ruce připravené látky, které jim opět „zvednou náladu“. U psů je to například vanilka (já používám 20% oleoresin) nebo tabák (nicotiana tabacum absolute). Občas se v některých článcích na webu objevují níže zmíněné látky ve výčtu látek nevhodných pro zvířata, tyto informace nejsou přesné a platí pro dlouhodobé nebo nesprávné používání. Avšak pozor, většina z těcho látek není vhodná pro kočkovité šelmy!
Zde je přehled „zaháněcích“ látek, s nimiž pracujeme v zoofarmakognostické praxi:
libavka (Gaultheria procumbens), bříza černá (betula nigra), máta rolní (mentha arvensis), oregano (oregano compacta), tymián thymol (thymus zigys), tymián linalol (thymus vulgaris ct. linalool), tymián karvakrol (thymus vulgaris ct. carvacrol), mateřídouška úzkolistá (thymus serpyllum), skořice (Cinnamomum ceylanicum), hřebíček (Eugenia caryophyllus), lemongrass (cymbopogon citratus), niaouli (Melaleuca viridiflora)
Je dobré vědět, že výsledky testu odrážejí aktuální stav zvířete. Takže například při bolestivém zánětu se zvíře bude věnovat látkám přinášejícím řešení tohoto problému a výběr ostatních látek je upozadněn. Při chronickém problému můžeme kontrolními testy sledovat vývoj stavu a tím významně směrovat terapii.
I když je zoofarmakognozie poměrně málo známou metodou, má velmi dobré výsledky. A protože se nejedná o okultismus nebo ezoteriku, nýbrž o exaktní metodu, přitahuje i zájem veterinárních specialistů. Provádění zoofarmakognozie v praxi vyžaduje kromě pokročilé znalosti přírodních látek také značnou mezioborovou orientaci, velkou výhodou je veterinární odbornost. Nejvýznamnější autoritou v oboru aplikované zoofarmakognozie je Caroline Ingraham. Sledování jejích výstupů a odborné literatury můžeme pro poznání této metody jedině doporučit.
Pokud Vás tato metoda zaujala a rádi se dozvíte více, zoofarmakognozii se věnují Michal Babka - Dokonalá láska a Kateřina Michálková - Vet - servis