Domácí dříči
Jejich "psí síla" byla využívána jako motor, který uváděl do pohybu různá zařízení a menší stroje. Bohužel, do dnešní doby se tito kuchyňští a domácí pracovní psi, o kterých se dnes zmíníme, nedochovali. Víme o nich jen z písemných památek.
Jejich úkolem bylo nejen pomáhat hospodyním a kuchařkám při každodenním vaření, ale také farmářům při zpracování úrody a v neposlední řadě i živnostníkům, například při výrobě oděvů. Díky své psí síle, vytrvalosti a poslušnosti otáčeli rožněm, čerpali vodu, poháněli stroje na zpracování mléka, roztáčeli šicí stroje nebo dokonce pračky. Jejich poslušnost a pracovitost byla před několika staletími využívána, či lépe řečeno zneužívána například v Anglii, Francii a na americkém kontinentě. O tom, že měli ze své každodenní namáhavé dřiny nějaké potěšení nebo obyčejný prospěch, však můžeme s úspěchem pochybovat. Z dnešního moderního pohledu je možné říci, že způsob, jak bylo s těmito psími otroky zacházeno, často hraničil s jejich týráním.
Kolo na psí pohon pro roztáčení rožně je umístěno vpravo nad krbem. Historický interiér Zámeckého muzea Ramezay, Montreal, Kanada
Anglický kuchyňský pes
Mezi dnes již vyhynulá plemena, vyšlechtěná k pomoci v domácnosti, patřil anglický kuchyňský pes (turnspit). Zmínky o něm můžeme najít už v nejstarší anglické knize o psech z roku 1576, tehdy byl nazýván "turnspite". V Linného klasifikaci psů z 18. století se toto plemeno nazývá Canis vertigus a píše o něm ve svém díle i francouzský přírodovědec George L. Buffon.
Pojmenování turnspit je vlastně spojením anglických slov "turn" čili otáčet a "spit" tedy rožeň. Pracovní náplní těchto psů totiž bylo běhat v kole, které otáčelo rožněm. Až do konce 18. století byli angličtí kuchyňští psi velice oblíbeným plemenem. Ve velkých kuchyních "sloužilo" několik těchto psů najednou, aby se mohli v kole střídat. Zoolog Desmond Morris ve své encyklopedii Psi uvádí, že zatímco někteří kuchyňští psi do kola skákali sami od sebe, jiní se snažili před těžkou dřinou schovat. Není divu, někdy museli kolo roztáčet i tři hodiny, aby se velký kus masa na rožni pořádně propekl. Nedá se ale předpokládat, že by byli tito psi za svou práci nějak nadstandardně odměňováni, naopak, když se zastavili, dostali prý obvykle výprask...
Kuchyňští psi pomáhali při přípravě jídla i v hostincích. Dobová ilustrace
Život otroka
Počátkem 19. století začala jejich hvězda pohasínat. Stalo se tak díky novým průmyslovým technologiím a vynálezu strojů, které otočné rožně poháněly, a tyto psí nevolníky od jejich namáhavé práce definitivně osvobodily. Současně to byl ale i začátek jejich konce, a toto plemeno časem zcela vyhynulo.
Zachovalo se o nich ale několik historek. Tito psi byli údajně také voděni do kostela na mše, aby tu svým páníčkům a paničkám zahřívali nohy. K tomu se traduje jedna příhoda, která se měla odehrát při mši v anglickém městě Bath. Biskup zde prý při kázání řekl: "Ezechiel viděl kolem..." Načež v okamžiku, kdy vyslovil slovo "kolem", se několik psíků turnspitů bleskově zvedlo od nohou svých pánů, a dalo se na úprk z kostela.
Edward Topsell o turnspitovi ve svém bestiáři z roku 1697 píše: "Chodí v kole, které roztáčí vahou svého těla. Je tak pilný, že jej žádný dříč nepřekoná."
 |
 |
| Stroj využívající psí sílu, vynalezený k pohánění průmyslových šicích strojů | Jiný typ stroje pohánějícího šicí stroj. Tentokrát je pes nucen běhat kolem dokola a překonávat odstředivou sílu |
Malý vzrůst výhodou
Podle dobových popisů turnspitů šlo o tmavě zbarvené psy s krátkýma nohama, delším tělem, zavěšenýma ušima a nahoru neseným, zatočeným ocasem, podobné teriérům. Měli prý smutný pohled a bývali zobrazováni s bílým pruhem uprostřed hlavy. Podle dobových ilustrací se odhaduje, že byli vysocí 35 až 40 centimetrů a vážili 10 až 15 kilogramů, byli to tedy poměrně malí psíci - evidentně proto, aby se vešli do dřevěných šlapacích kol. Tato kola byla pomocí řemenů či řetězů s převody napojena na rožeň nebo jiné zařízení, které pes svým během v kole roztáčel. Aby nebyli příliš přetěžováni, obvykle pracovali na směny. Odtud také zřejmě pochází anglické přísloví: "Každý pes má svůj den." Kromě turnspitů se pro pohon kol používali také další malá plemena, například teriéři (Glen of Imaal teriér) či španělé.
 |
 |
| Pes pohání svou silou máselnici na stloukání másla | Stroj k pohánění šicího stroje, patentovaný v Hamburku |
Levná pracovní síla
Často byli psi používáni také k pohánění jiných strojů, například mlýnů nebo šicích strojů. Kromě kol, v nichž psi běhali uvnitř, se používaly i větší běhací pásy, po nichž běhali větší psi. Tato zařízení pomáhala hospodyním v kuchyních stloukat máslo či odstřeďovat mléko, nebo farmářům ve stodolách třidit fazole či vyloupávat kukuřici. Na farmách, které neměly k dispozici velké pracovní psy, zastávaly tuto práci jiná zvířata, například kozy nebo ovce.
Doba turnspitů je naštěstí za námi, a tak si dnešní čtyřnozí mazlíčci nemusejí svou každodenní večeři tvrdě odpracovat. A když pomáhají v kuchyni, tak nejraději tím svým způsobem, že s chutí likvidují vše jedlé, co se do jejich páníčků nevešlo. A to je teprve ten správný "psí život"!
Kam dál:Po stopách prvních pomocníkůPes v historii - Šplhající stromoví honičiStředověcí lovciObojky v proměnách časuProbíhající sbírky |