Učení bez mučení - 2.
Socializace neboli „co je pro mne bezpečné?“
Socializace (v literatuře bývá nazývána habituace) je pro psa jednou ze zkušeností významně mu formující osobnost, tedy modely chování, které bude během života v různých situacích preferovat a používat. Socializací se pes učí rozlišovat podněty na „známé“ a „neznámé“, cizí“ a „vlastní“, ale i „bezpečné“ a „nebezpečné“.
Správná, nesprávná či zanedbaná socializace má významný vliv na sebevědomí a míru strachu, kterou bude v celém svém životě pociťovat. Nesprávná socializace může psa dostat do bludného kruhu, z něhož ho pak majitelé budou dostávat s obrovskými potížemi. U psa jsou totiž strach a zvědavost na opačných koncích pomyslné stupnice v etogramu psa – laicky řečeno: pes, který má strach, není zvědavý (a naopak), neprozkoumává tedy nové možnosti, tím se s novými podněty nesocializuje. To znamená, že má strach větší a častěji (situací, kdy má strach, je víc). A navíc je strachový prožitek nepříjemný, negativní prožitek, který u psa strach z podobných situací posiluje.
Strach
Strachem je v souvislosti se socializací myšlen strach z cizího, neznámého. Pro psa a jeho majitele je problémem z mnoha důvodů. Pro psa je asi nejpodstatnější to, že mu strach způsobuje životní diskomfort, nepříjemné prožitky a podobně. Majiteli takový strach přináší problémy ve spojení s novými věcmi i situacemi.
Se strachem souvisejí také různé formy strachové agrese, kdy je strach z neznámého asi nejčastější příčinou agresivního chování vůbec.
Hyperaktivita
Kdy není potřeba socializace vidět, a přesto je nutná? Nejde vždy jen o agresi, často jde o méně „problémové“ chování psa, které může mít mnoho forem. Jednou z nich je hyperaktivita v různých situacích – obvykle je způsobena „emočním přetlakem z neznámého (stresujícího) podnětu“, tedy přebytkem emocí. Správný „technický“ popis by byl asi tento: u psa dojde k vyplavení stresových hormonů, které musí vyběhat či metabolizovat nějakou aktivitou.
Podobným problémem je ztráta koncentrace, nesoustředěnost na výkon nebo cvičení. Někdy je mezi dobrým a špatným výkonem při výcviku jen malý rozdíl. Do našich kurzů pro začátečníky přihlašují majitelé psy nejrůznějších plemen, někteří psi mají problém se základními povely, obvykle na první pohled očividné při povelu „lehni“. Pes prostě povel nevykoná, třebaže má viditelně zájem, často ale stačí jen málo – vzdálit ho od ostatních psů, třeba jen o kousek, dva čtyři metry, a začne cvičit velmi dobře.
Přeskokové chování
Stává se, že nedostatečná socializace vede i k přeskokovému chování, obvykle v situacích, které pes nezvládá. I v tomto případě jde o chování, kterému majitelé nerozumějí a nevědí si s ním rady. Přeskokové chování je chování psa v situaci, s kterou si pes neví rady, neví, jak by měl správně zareagovat – dostane povel, kterému nerozumí, je v příliš velkém tlaku, popřípadě ho situace nutí k vzájemně neslučitelnému chování. Pes pak reaguje „bezpečným“ chováním, které je zároveň únikem i ventilací stresu. Sem patří celé spektrum různých druhů chování – od (výjimečně) ztuhnutí přes usilovné čmuchání přes vytrvalé a opakované občurávání až po běhání koleček či bezhlavého běhu vpřed. Bývá doprovázeno i typickým druhem štěkotu, někdy pes nervozitu a přetlak ventiluje zíváním nebo drbáním se vsedě.
Co je vlastně socializace
O strachu si budeme víc povídat v některém z příštích dílů, pojďme se podívat na socializaci z pohledu jak správně socializovat a čím vlastně.
Potřeba socializace je pro správnou výchovu bezproblémového psa velmi rozdílná, je dána úrovní vrozeného strachu či vrozené nejistoty, která je u jednotlivých plemen a hlavně u různých jedinců různá. Jsou psi, kteří i bez socializace (výjimečně) vyrostou v bezproblémové psy, a jsou psi s vysokou úrovní vrozené bázlivosti, kde i velmi usilovná socializace může problém jenom zmenšit, i když významně. V těchto krajních případech jde samozřejmě o výjimky, většina psů se pohybuje kolem průměru. Primitivní plemena a plemena s podílem vlčích genů (československý nebo Saarlosův vlčák) často mívají vyšší úroveň bázlivosti – je dána tím, že u vlka je i úroveň plachosti nepoměrně vyšší než u psa domácího.
Správná socializace je postup, kdy se pes bezpečně a příjemně seznamuje s různými podněty tak, aby je vnímal jako běžnou součást svého prostředí. V přirozeném psím prostředí probíhá i socializace na okolí postupně a intenzivněji v určitých obdobích jeho vývoje, kdy zároveň dochází i k potlačení strachu – ale jen k takovému potlačení, aby byla u psa podpořena jeho zvědavost a zvídavost. Prvním obdobím je časový úsek (odborně je to období vtiskávání) s vrcholem mezi třetím a pátým týdnem života štěněte. Je to doba, kdy štěně začíná vnímat svět okolo sebe, žije v bezpečí, je chráněn celou smečkou, všechno, s čím se setkává, je bezpečné. To si pes zapamatuje na celý život. Toto období slouží ke zkoumání nejbližšího okolí, členů smečky, potravy, místa pobytu a podobně.
Povaha psa se ale formuje už dřív, štěňata v dobrých chovatelských stanicích mají dobře vybavené herny s nejrůznějšími překážkami, s různými povrchy a prolézačkami. A když vidíte štěňata, jak se „perou“ na desce zavěšené na čtyřech provázcích, je vám jasné, že z nich budou nejenom dobří záchranáři do sutin, a zcela určitě nebudou mít problém s kinetózou v autě. Herna je samozřejmě jen jedna část, štěňatům je potřeba ukázat i lidi a zvířata a spoustu dalších věcí. Ty nejlepší chovatelské stanice mají pro štěňata ještě speciální „antistresové“ programy, probíhají již od čtvrtého dne života. Takové programy dokážou opravdu hodně změnit povahu psa a potlačit jeho vlčí plachost. Někdy mám u těchto psů pocit, že jsou to až sebevrazi, ale i přesto kupodivu mají pud sebezáchovy a znají hranice svých možností. I když to tak často nevypadá.
Na našich víkendech socializaci využíváme nejen u bázlivých psů, ale i při řešení dalších problémů souvisejících se správnou komunikací „dobrého šéfa“, který podporuje a odměňuje to dobré. Socializaci formou hry používáme i k posilování vztahu člověka a psa a k s posílení autority, přirozeného, nevynuceného respektu.
Socializace je úkol na celý psí život, zejména u psů, kteří jsou dnes členy lidských rodin, s rodinami tedy také zažívají situace, ke kterým by se v přírodě nedostali. Nejde jen o speciality typu jízda metrem, ale třeba i o kontakty s velkým množstvím psů a smeček, lidí, zvířat a složitých situací.
Ing. Pavel Bradáč se věnuje psům od roku 1993 a profesionálně od roku 2009. V současnosti vede psí Školu pracovní a zábavné kynologie, která učí a pomáhá správnému vztahu člověka a psa pomocí správné a pro psa pochopitelné komunikace, vytváření vzájemné důvěry a pomocí přirozené autority. Kontakty: pavel@bradac.cz, www.skola.kynolog.cz
Článek vyšel v časopisu č. 1/2014
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |