Dožil se 3 let, měl bolesti, odešel náhle…
Před 8 lety, to jsem ještě nebyla obeznámena s množírnami a těmito problémy obecně, si dcera koupila přes inzerát štěně. Tenkrát ani nevěděla, co z něj vyroste, plemeno kavalír jsme neznaly. Dala za štěňátko 5000 Kč.
Nakonec si jej oblíbila celá rodina a nejvíc asi já, neboť dcera začala chodit do školy a Oskárka jsem měla od pátku do neděle a taky občas přes týden.
Mezi 12 a 16 měsíci se objevily problémy a to takové, že jsem myslela, že nám umře. Zachránil ho Prednison a závěr byl, že měl vrozené autoimunitní onemocnění krevních destiček. Za tři roky léčení, vyšetření, kvalitní stravy jsem dala kolem 30ti tisíc korun, ale úplně hlavní bylo, že jsem ho moc milovala a bála se o jeho život. Dávky Pradnisonu se snižily na udržovací léčbu a já myslela, že se tak dožije alespoň 8 – 9 let. Bohužel si s námi zahrála neštastná náhoda a Oskárkovi bez upozornění během jednoho víkendu selhaly ledviny a byl najednou pryč. Veterináři nespojovali selhání ledvin s užíváním Prednisonu, prý jen že má velkou smůlu. Skoro dva roky jsem se z toho vzpamatovávala a ze začátku jsem byla i na prášcích.
Půl roku předtím se mi narodil vnuk, takže jsem musela pomáhat zase tady. Ale tento román píšu hlavně proto, protože Oskárek byl zřejmě také z množírny, byl přivezen do Mladé Boleslavi od Budějovic a bylo mu 5 týdnů, takže určitě byl zatížen dědičnou chorobou. Mě ale přesto hřálo u srdce, že jsem ho dostala já, která ho někam neodhodila, když bylo patrné, že nás bude stát peníze. Vše, co potřeboval, jsem mu dala a hlavně moc jsem ho milovala. Takže nakonec ve výsledku mi nevadilo, že byl z množírny, protože se u mě měl dobře a tou péčí jsem mu určitě několik měsíců přidala a hlavně byl milován.
Jinak ale ty množitele, co využívají psy a fenky jen k prodeji štěňat a ještě se o ně špatně starají, bych zavřela do vězení. Ono je to vlastně týraní, ale bohužel naše zákony jsou špatné a boj proti tomu je těžký. Takže zatím je to jen na lidech, aby štěňata z těchto podmínek nekupovali a když nebude odbyt, nebudou tvořit další. Pár pejsků to odnese, ale ve srovnání s tím hrozným množením nemocných psů, je to zanedbatelné. No a po dvou letech jsem si vzala z útulku kavalírka Kubíčka, asi 8 let starého, slepého, šelest, a ještě má nějakou alergii. Ale zase, pomohla jsem psovi, který když začal mít zdravotní problémy, tak ho vyhodili na ulici. A jeho chování ještě vykazovalo známky bití, které se po týdnu srovnaly.
Tak k tomu ještě napíši takové shrnutí. Jednak bylo moc brzy, aby v pěti týdnech dávali štěně od matky. Měl vyplněný očkovací průkaz a očkovaní a odčervení tam bylo zapsáno a potvrzeno. Žádné krmení s sebou nedostal. Asi po týdnu jsme museli navštívit veterináře, měl zánět v uších, to jsme vyléčili kapkami a je pravda, že už zánět nikdy neměl. Ale já jsem mu kupovala u veterináře čistící kapičky.
Jak jsem psala výše, přesně do 14ti měsíců bylo vše v pořádku a pak se začaly projevovat příznaky, které asi po týdnu byly diagnostikovány jako autoimunitní onemocnení krevních destiček neznámého původu. Takže jako záchrana bylo podávání Pradnisonu, nejdříve ve vysokých dávkách, a pro jeho vedlejší účinky jsem museli podávat antibiotika, neboť Prednison snižuje imunitu, ale zároveň právě tlumil bolesti, které způsobovaly krevní destičky. Podle výsledků se Prednison upravoval, snižoval, ale i zvyšoval. Nakonec jsme se dopracovali k nízké dávce a já myslela, že to bude dobré, i když mi něco říkalo, že bude mít kratší život. Mezitím jsme absolvovali řadu vyšetření, aby se zjistila příčina. Nakonec se na nic nepřišlo a přiklonili se k tomu, že onemocnění je vrozené. Já si našla na internetu, že tento druh nemoci se projeví právě mezi 12 a 16 měsícem života, bylo to přesně tak. Takže jsem přizpůsobovala stravu, jedl pouze veterinární dietu Trovet, aby se chránily co nejvíc orgány. To, že měsíc před čtvrtými narozeninami Oskárkovi najednou selhaly ledviny, mi nikdo nevysvětlil.
Finance vynaložené za Oskárka z množírny:
Pořizovací cena: 5000 kč
Speciální granule: velký pytel Trovet hepatic asi kolem 1000 kč a vydržel 2 měsíce. Takže za 3 roky: 18 000 kč.
K tomu jsem mu vařila libové maso kuřecí a hovězí a to takové, které jsme ani my nejedli. Myslím tak drahé. I ted takové maso dám dítěti a psovi.
Ta všechna vyšetření stála cca 30 000 kč. Za tři roky.
Plus ještě obyčejné výdaje, očkování, odčervení, prostě běžné výdaje i za zdravého psa.
Fotečky vám nic v tomto případě nic neřeknou, protože na něm nebylo normálně nic vidět. Jen po tom Prednisonu měl žravost a museli jsme ho v jídle krotit, aby nebyl tlustý. I tak měl do 9ti kg a pak jsme ho museli držet alespoń na 12ti.
Bolesti byly proto, protože krevní destičky se mu ukládaly, v kostech, orgánech a on třeba nemohl ani vyskočit na gauč, nebo u toho knučel. Pak knučel i když ležel. Ten týden byl hrozný, naštěstí mu vzali krev a když je měl i podruhé tak špatné, nechali udělat nátěr na sklíčko a dívali se mikroskopem. A hned věděli, že tady léky na bolesti nepomůžou, jen ten Prednison.
Ještě si k tomu musíme připočíst tu starost a obavy, já každý den čekala, kdy začne brečet. Samozřejmostí bylo nezapomenout dávat i ráno a večer léky. Samozřejmě jsme s ním zažili moc krásné chvíle, ale ten strach každý den nebyl příjemný.
6.6.2005 – 10.5.2009