Pořizuji si štěňátko I.
Přemýšlíte o pořízení štěňátka do Vaší domácnosti? Nový člen rodiny sebou přináší nové povinnosti, ale i radosti. Připravili jsme pro Vás pár tipů a rad, které mohou být před tímto zásadním rozhodnutím velmi užitečné.
Zásadní rozhodnutí
Podlehli jste žadonění dětí, nebo jste se rozhodli pořídit si čtyřnohého přítele pro sebe? Snad každý si uvědomí, že to je závažný krok, a je potřeba k němu přistoupit s maximální rozvahou. Vždyť přebíráme zodpovědnost za živého tvora, který se stane členem naší rodiny na 8, 15, někdy i více let! Pozor, aby se z prvotního návalu lásky nestala časem pouze obtížná povinnost!
Je důležité zhodnotit, zda máme k psům opravdu vztah a nejedná se o momentální nápad, a také, kolik času mu můžeme, a jsme ochotni, věnovat v rámci našeho životního stylu, zda se můžou členové rodiny střídat v jeho venčení, jak často a jak daleko cestujeme, máme-li možnost brát pejska sebou, nebo jestli se nám o něj během naší nepřítomnosti někdo s láskou postará (nejen že ho zajde nakrmit, a zbytek času bude trpět o samotě), a nebude to dotyčného obtěžovat. „Jedeme na dovolenou, a nemáme kam dát naši Barunku – nevíte, kdo by se nám o ní postaral?“ Tak to je špatně, že...
Výběr plemene
Jsme-li tedy rozhodnutí, nastává další důležitá volba: jaké plemeno? Někdo má jasno – jeho vyvoleným psem je právě ten a ne jiný, o plemenu má vše nastudované, zná všechna pro i proti jeho nároků a povahy, a takový pejskař asi nebude mít se soužitím s novým kamarádem problémy. V opačném případě zvažte vše: velikost pejska v dospělosti, vaše prostorové i ostatní možnosti. Zda jste sportovně založení, chodíte často do přírody, máte zahradu, nebo žijete v omezeném prostoru v paneláku a pejska jenom několikrát (!) denně vyvenčíte.
Mějte na mysli i velkou rozdílnost povah různých plemen, a půjde-li psí povaha dohromady s tou vaší! Větší plemena bývají obvykle sebevědomější a klidnější, než psi malého vzrůstu – často vídám majitele psů (bývají to opravdu pouze „majitelé“, spíš než jejich milovníci), kteří nemají nervy na to malé čtyřnohé stvoření s cholerickou povahou, neustále ňafající, které navíc nedokázali vychovat, a je potom na obtíž páníčkovi i širokému okolí.
Také není veselý pohled na romantickou paní, se dvěma dětmi a povinnostmi s tím souvisejícími, která do prodejny s chovatelskými potřebami „přivlaje“ za nevybitým puberťákem ohaře – tedy lovecké rasy.
Velmi důležité je také promyslet finance. Zjistěte si, kolik stojí kvalitní krmivo pro pejska, a zda tím nebude váš rodinný rozpočet neúnosně zatížen. Je to stálá, nevyhnutelná a základní měsíční položka – financovat každý měsíc stravu malého plemene je samozřejmě jednodušší, než totéž u plemene velkého. Nezdá se to, ale každý si to také neuvědomí. Zvláště v období růstu, a tedy vývinu štěněte je zásadní dát mu zdravý základ. Pokud budete šetřit na krmivu, dříve nebo později se objeví zdravotní problémy, a nebudete se stačit divit, jaké částky bude stát veterinární péče.
Kde si štěňátko pořídím?
Tak. Vše jsme důkladně zvážili, máme vybranou rasu, která je pro nás opravdu ta pravá, a hledáme miminko, které si přivezeme domů. Pokud nezvolíte cestu intuice, aniž byste trvali na rase, a neujmete se štěňátka z útulku (pozor na to, co má za sebou – může si s sebou přinést nenapravitelná traumata z dětství!), pečlivě vybírejte chovatele, a rozhodně se zajeďte podívat na jeho chov (to asi udělá každý).
Pokud narazíte na chovatelskou stanici s několika rasami psů, která chrlí štěňata „jak Baťa cvičky“, pryč odtud! „No to snad je jasné!?:“ Není. I odtud si, samozřejmě, lidé štěňata kupují. Tito „chovatelé“ bývají zkušení „kšeftmani“ a prodali by „od jalové krávy tele“. V takovém prostředí, samozřejmě, štěňata ani jejich máma nemají odpovídající péči, často ani výživu (ta kvalitní není úplně levná) a pokud podlehnete, nestačíte se divit už po první návštěvě u veterináře, jakého chudáčka podvyživeného, s mnoha nemocemi, jste si domů přivezli.
Dejte přednost malému chovu, s laskavým chovatelem (i ten by měl být sympatický právě Vám). Štěně z takového prostředí bude pravděpodobně zdravé, dobře živené a psychicky vyrovnané. Důležité je také zjistit, čím chovatel krmí. Pokud v miskách uvidíte chronicky známé barevné granule, které jsou plné chemikálií (barviv, konzervantů a jiných škodlivých látek) vyrobené z obilovin a rostlinných porteinů – nebrat! Chyby ve výživě v raném věku už nemusíte po celý život zvířete (ani člověka) napravit!
Kdy vzít štěně od mámy?
Nejlepší věk je mezi 8. až 12. týdnem. Takový pejsek už nepotřebuje kojení a s tím související těsný kontakt s mámou a měl by být převedený na pevnou stravu – tedy na kvalitní granule, nebo kvalitní BARF (kompletní mraženou potravu). Přechod do nového prostředí zvládne již bez většího stresu.
Rozhodně si nenechte vnutit štěňátko mladší než 6 týdnů – leda tuto akci pojmete jako samaritánství, ale bez určitých zkušeností tuto roli zvládnete jenom s velkými problémy, a, pokud se to podaří, přinejmenším na vás bude štěňátko až příliš fixované.