Hledám hvězdného superhrdinu! Značka: Spěchá!

Publikováno: 29.6.2017
Autor: Gabriela Jägerová
Foto: Archiv Útulek u Šmudliny

Nehledám nikoho se superlidským talentem, nějakého superhrdinu. Nějaké štěstí z pohádky. Pouze někoho, na koho se můžu obrátit. Někoho, kdo mi může chybět…

Když jsem se narodil, měl jsem krásná tmavá očka, kterým nechyběla ta pravá jiskra. Se svým pánem jsem si užíval, hladil mě, furt mě držel na rukou. Jenže jsem všude čůral, hodně toho ničil a rozkousal. Najednou jsem se probudil venku, v dešti, větru s těžkým řetězem na krku. Ta tíha mě pronásledovala i ve spaní. Děti proběhly kolem mě, tak jsem chtěl za nimi. Vždy s nimi byla legrace. Rozběhl jsem se a bolestivě mě ten silný řetěz strhl zpátky. „No tak, Pufí! Vzchop se,“ říkal jsem si. Sebral jsem všechnu odvahu, vší silou jsem se rozeběhl, abych to z krku urval a ta děcka dohnal. Nepodařilo se, železný had, co mě škrtil, byl se mnou spoután a já dostal hrozivý výprask latí za to, že jsem chtěl ty děti jenom prohnat.

Odstěhovali mě za barák – jen mě a škrtiče. Byl jsem tam sám, děti mi chyběly, nikoho jsem neviděl. Jen toho chlapa, co mě vždy přišel zbít za to, že věčně štěkám a mnohokrát jsem dostal i za to, že jsem vůbec neštěkal. Když to pro něj bylo daleko, hodil po mě šutr nebo kus cihly, které opadávaly z oken. Proč? Za co? Byl jsem tam tak sám. Dny byly tak dlouhé a noci ještě delší. Několikrát jsem si představoval, že tou cestou plnou harampádí ke mně kráčí postava zrozená z hvězd – ty jsem měl dokonale nakoukané. Už jsem svého hrdinu viděl, skoro jsem si na něj sáhl, už byl blízko…

... náhle bylo ráno, strašné horko a najednou přišla rána: „Jak to, že nehlídá?“ zařval můj pán a abych se ze snů probral, pěkně mě nakopal. Přes slzy jsem stejně neviděl a nemohl štěkat, tak jak on chtěl, protože jsem se svíjel v bolestech. Než jsem se vzpamatoval, už mě táhl za železného hada do auta, omdlíval jsem a myslel jsem, že mě zabije, že mě odveze někam a ubije. Jak jsem se probouzel, viděl jsem svého superhrdinu, o kterém tak často při hvězdném nebi sním…

Byla to malá, hubená paní a na nose měla něco, co jsem nikdy neviděl. Probudil jsem se a hrozně se bál. Had byl pryč, ale svíraly mě čtyři stěny. Zase přišly slzy, zase jsem nic neviděl. Nechali mě trochu odpočinout. Nechápu, proč mi pořád někdo něco provádí. Já jsem nic neudělal, za všechno jsem dostal výprask. Nevím, čeho jsem se měl přiučit v tomto životě, ale doufám, že to brzy skončí.

Rychle pochopil náš krásný Pufí, že probouzet se do slunného rána je přeci tak krásné. Malá paní ho seznámila s dalším superhrdinou, kterého Puf vzal do rodiny. Věděl, že on ho nikdy nezradí a nebude ho trestat hadem. Trvalo to několik dnů, než se přestal bát, než se nechal bez strnulosti pohladit a věrně pohlédl do očí těm, které měl rád a oni jeho. Ze zablešeného „hubeňátka“ se stal nádherný pes s lesklou srstí a vysportovanou figurou. Má tak rozkošnou hlavu, vypadá, jako by byla namalovaná od hlíny. V srdíčku má tolik tepla a těší se z každého nového dne. A minulost? Ta je už dávno pryč. Těší se na nové výzvy a na to, co bude. Je dokonalým společníkem a báječným členem smečky kamarádů Zdendy a Kata. Denně prohání srnky, koupou se v řece, jezdí autem na výlety – jsou jako parta puberťáků, co si užívají mládí. S kamarády je baví svět. Teď už chybí jen jediné: Poslední superhrdina Pufího života.


PUF
pes, kastrovaný, čipovaný
5 let
kříženec pinče, dobrmana (váha cca 18 kg)
Pes se neumí přetvařovat, neumí klamat, neumí lhát, protože neumí mluvit. Náš přenádherný Puf je plný lásky, plný života, plný dojmů z každého hezky stráveného odpoledne. Má přenádhernou figuru, jemné drápky, veliká ouška a očka, co se třpytí v odrazu podzimního slunce. Číší z něj láska, oddanost, chytrost a náklonnost. Je to velice chytrý pes, který se během pár dnů naučil některé povely a s radostí čeká na rozvíjení jeho chytré hlavičky. Bavily by ho i nějaké hlavolamové hry nebo sportovní zabavení. Učí se běhat u koloběžky - několikrát si tento sport vyzkoušel a docela mu to jde. Má obrovské nadání jak pro sport, tak pro výcvik. Rozhodně to není pes pro babču na dvorek, ale pro mladou a aktivní rodinu, co ho bude milovat a dá mu jistotu, která mu při poznávání nových lidí trošku chybí. Je člověkem trošku zklamaný a od štěňátka byl bitý. Jeho majitel ho uvázal k boudě a vždy když moc štěkal, tak dostal výprask. Tímto hrozným způsobem ho to odnaučil. Lidskou společnost má rád, ale musí se na něj pomalu a za pár minutek je skvělý kamarád, nyní čeká na svoji novou rodinu. V ženách a dětech má oporu - s muži mu to trvá zmíněných pár minut. Jinak s lidmi problém vůbec nemá. Ostatní psy nesnese, s fenkami problém nemá. Má hygienické návyky. Hodí se k domku se zahradou.
V útulku je od srpna 2016

Puf má svojí kartu i zde na PesWebu


S adopčním poplatkem 1.800,- (Naočkovaný kombinovanou vakcínou, odčervený, načipovaný, vykastrovaný a ošetřený přípravkem Bravecto)
Kontakt: Psí útulek U Šmudliny Tachov
Tel.: 724 583 768
Gabrielka333@seznam.cz
č.ú.: 194 210 638/0600

Kam dál: 

S Evženkem se osud nemazlil

Zoufalý Dux - Nechci čekat, až to jednou skončí 

Fenečky Armínka a Brixie z vrakoviště, dvě čekatelky na teplý pelíšek

Old - zrazený psí děda, který se rozhodl bojovat o druhou šanci

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...