Pozor na zmije!
Asi všichni milujeme v létě výlety do přírody – ale pozor, aby se pohoda nezměnila v horor! V květnu loňského roku jsme zaznamenali hned dva případy uštknutí psa zmijí. Buďte opatrní a dávejte na sebe i své miláčky pozor!
ZMIJE OBECNÁ
Vyznačuje se extrémní odolností vůči počasí (žije nejseverněji ze všech hadů). V ČR je to jediný jedovatý had. Pro člověka není smrtelně nebezpečná – smrtelná dávka jedu je asi 15 miligramů, přičemž zmije obecná ho má sotva 10 mg, a navíc při jednom uštknutí neuvolní víc než jednu třetinu jedu. Každopádně je velmi nebezpečná pro menší zvířata, vážnější riziko představuje především pro alergiky, malé děti a staré lidi.
PŘÍPAD UŠTKNUTÉHO MATRIXE
Pes Matrix, bulteriér
Zranění: kousnutí do tlamy a krku
Lokalita: Bělá pod Pradědem, okr. Jeseník
Sobota 4. května: Útok zmije
Vydali jsme se s naším Matrixem, s přáteli a jejich psem Bobíkem na odpolední túru pod Šerák. Už cestou jsem se kamaráda Jirky ptal, jestli tu nejsou zmije, že terén by tomu odpovídal, prý ale za celé ty roky, co svoje oblíbené místo navštěvují, nikdy hada neviděl.
Jelikož bylo poměrně chladno a mrholilo, ani mě nenapadlo, že bychom na hada mohli narazit. Příjemně jsme se prošli a při návratu, asi 200 metrů od našeho auta, najednou Meťas skočil do škarpy a vzápětí se vynořil z trávy s poměrně velkým hadem v zubech. Než jsme k němu doběhli, zahodil hada na cestu. Běžel jsem k němu a modlil se, aby to byla užovka. Bohužel jsem uviděl charakteristický klikatý pruh – a už jsem věděl, že je zle! Běžel jsem zpátky k Metíkovi, který se už začínal potácet, a než jsme ho naložili do auta, začal chroptět a ztrácel vědomí.
Na nějaké manévry kolem zaškrcení nebo jiných ošetření kousanců nebyl vůbec čas, stejně byl vícenásobně uštknutý do čenichu, krku, hrudi. V autě jsem ihned začal shánět kontakty na veterináře v okolí. Po prvním neúspěšném hovoru s paní doktorkou, která byla mimo ordinaci, se nám podařilo dojet do Adolfovic, kde jsme našli paní veterinářku, která nás okamžitě přijala.
Konečně v ordinaci
Metíkovi píchla kortikoidy a antibiotika, napojila ho na infuzi, a pak jsme čekali, jak to Metík vybojuje. Bylo mi řečeno, že sérum proti zmijímu uštknutí se psům nepodává, protože je ho nedostatek pro lidi, natož pro zvířata. O této nepříjemné realitě jsem už bohužel něco věděl – v loňském roce jsme s kamarádem řešili uštknutí jeho loveckého psa, a když jsme sháněli sérum po zdravotnických zařízeních, řekli nám, že pro psa můžeme dostat jedině sérum expirované (prošlé). Sehnali jsme tenkrát několik lahviček, část z nich zůstala u kamarádova v Ostravě, ale dostat k němu v tak akutní situaci bylo časově nemyslitelné. Až když už byl Metík stabilizovaný, jsem zjistil, že je ono sérum už čtyři roky po expirační době, a paní doktorka mi jeho aplikaci nedoporučila.
Pět dní strachu
Museli jsme se spolehnout na buličí houževnatost našeho bojovníka. Celá krize trvala asi pět dní, Meťas musel každý den na infuzi, protože kvůli otoku hlavy, kterou měl asi třikrát větší, nebyl schopný přijímat ani vodu, natož potravu. Celou dobu byl malátný a velmi slabý, na záchod a na veterinu jsme ho museli přenášet.
Paní veterinářka dělala každý druhý den rozbor krve – pozitivní bylo, že ledviny to ustály a byly v pořádku, horší to bylo s játry a krví – zmijí jed mu výrazně se skladbou krve zahýbal. Dost jsme se vyděsili, když mu třetí den po uštknutí začala na hrudi plošně prosakovat krev a celá hruď a krk se mu zbarvily do červena! Naštěstí to po dvou třech dnech ustoupilo.
Po týdnu se ze dne na den ztratil otok, krev se také zlepšovala, a Metík začal rychle regenerovat. Dnes (24. května) už opět standardně lumpačí a kouká, co kde ukrást k jídlu.
Jan Horváth
Po ošetření psa se Honza s Jirkou vrátili na místo činu a našli mrtvou zmiji. Měřila 70 cm.
PŘÍPAD UŠTKNUTÉ ARTEMIS
Fenka Artemis od Tery z Czech, stafordšírský bulteriér, 1 rok
Lokalita: Příbram – Drkolnov
Zranění: kousnutí do nohy
Neděle 19. května: Útok zmije
Konečně byl krásný, slunečný den a my vyrazili do přírody. Kolem půl druhé odpoledne, na louce ve vysoké trávě, uštkla naši fenku Artemis zmije – musela na ni šlápnout, když dováděla s druhou naší fenkou. Arty začala pajdat, noha jí neskutečně natekla, byla malátná, neudržela rovnováhu, nedokázala se postavit, měla bledé sliznice, celá se klepala, začala usínat, neustále jsme ji museli budit.
Zpočátku nebylo patrné, že jde o uštknutí, protože ani nevykvíkla bolestí. Hadí kousnutí (dvě podlouhlé ranky) jsme objevili až za asi půl hodiny, a to už jí noha začínala rychle otékat… Přítel utíkal pro auto, naštěstí bylo nedaleko, cestou domů jsme stále obvolávali veterináře, ale byli buď mimo město, nebo telefon nezvedali.
Doma jsem Arty dala do vany, osprchovala ji studenou vodou, hlavně nohu, a nalili jsme do ní rozpuštěné kalcium – po tom všem se během chvilky zlepšila, už neusínala a neklepala se. Až po třech naprosto hororových hodinách se nám konečně povedlo najít veterináře, který nás okamžitě přijal.
Dostala injekce
U MVDr. Stloukala (veterinární klinika na Weilovně) byla vyšetřena a dostala injekce solu-medrolu, ranitalu a vitaminu B12. Nebyli jsme první, kdo tam přišel s uštknutím, čekají prý mnohem víc případů. Stále ze stejného místa – z Drkáče.
Podle jeho pokynů jsme fence nohu stále chladili a sledovali, jestli neotéká i jinde, a jak dýchá. Večer jsme šli na kontrolu, kde jí opět poslechl srdce (naprosto v pořádku) a změřil teplotu (naprosto v pořádku). Na prstě, do kterého jí zmije uštkla, se utvořil hematom, ten pan doktor vymačkal a vydezinfikoval, nám pak nařídil, abychom to prováděli pravidelně každý den, dokud jí bude téct krev.
Pondělí 20. května: Zdá se lepší
V noci dvakrát zvracela, ale ráno se zdá být lepší než včera. Jdeme na kontrolu. Arty je na tom lépe, už i trochu vrtí ocáskem a má zájem o okolí. Chuť k jídlu ji nepřešla (najedla se ale jen ráno), máme dávat kašovitou vařenou stravu. Nejhorší snad máme za sebou. Chová se naprosto normálně, jen je trošku zpomalená. Na nohu raději nenašlapuje, ale otok trošičku opadl, už jí můžu rozevřít prsty a vyčistit jí meziprstí, včera večer to ještě nešlo. Z hematomu už neteče, chladíme nožičku obklady, dezinfikujeme ranky na noze a mažeme je řepíkem. Pokud jí otok neopadne do týdne, máme znovu přijít, ale zajdeme tam radši preventivně, aby si ji ještě poslechli. Večer se už i přetahuje s naší druhou fenkou o Pana Ponožku.
Úterý 21. května: Stav se zhoršil!
Přes noc třikrát zvracela šťávy (od včerejšího rána nic nejedla, ani se nenapila), má nafialovělý jazyk, 39 °C, otok na noze se rozšířil dál. Na veterině dostala povzbuzovací injekci, aby se nesložila, dali mi tři paštiky (pro psy po operacích), mám jí je naředit vodou do stříkačky a dávat jí hmotu do krku. Odebrali jí krev a mám zkusit odebrat moč – udělají i vyšetření moči kvůli ledvinám.
Odpoledne máme výsledky vyšetření moči – naprosto v pořádku, srdce – naprosto v pořádku, vyšetření krve – zvýšená alkalická fosfatáza (9,68), ALT (GPT) (1,34), leukocyty (33,6), z leukocytů jsou zvýšené granulocyty (79,4).
Dostala antibiotika, injekci proti zvracení (na ochranu stěny žaludku). Hlavně máme hlídat, jestli pije, když ne, máme do ní vodu dostávat stříkačkou. Žrádlo (speciální dietu pro psy po operacích) jen v případě, že sama bude chtít. Už by zvracet neměla.
Večer jsme ji zvážili – v neděli měla 16 kg, nyní skoro o dvě méně!
Středa 22. května: Výborné zprávy!
Arty se chová naprosto normálně, ráno zdlábla poslední paštiku, co měla od doktora, přes noc už nezvracela, uvidíme, jestli bude sama pít. Cestou k doktorovi si chtěla hrát s klacíky. Nožičku má skoro normální, už to není ta nateklá bambule. Dostala zase antibiotika a s sebou tablety clavaseptinu (dostane ráno a večer). V pátek jdeme na kontrolu, zase udělají vyšetření krve – jestli se krevní obraz nezlepší, zůstane u nich na kapačkách.
Odpoledne už žere normálně. Zdlábla tři kuřecí krčky a večer ji čeká vepřové srdíčko, kuřecí žaludky, červená řepa, vajíčko, mořská řasa a lososový olej. Po odpočinku nám cpala Pana Ponožku, ať se s ní přetahujeme nebo jí ho házíme. Nadšeně pak aportovala a hrála si s Pípuškou.
Čtvrtek 23. května
Jsem moc ráda, že už se Arty chová naprosto normálně – po otoku nohy také ani známka! Už je to zas ta stará Arty. Ještě uvidíme, jak dopadne vyšetření krve v pátek, moc doufáme, že bude v pořádku. Jazyk už nafialovělý nemá.
Pátek 24. května
Pana doktora nadšeně vítala a dostala od něj dobroty. Byl moc rád, že je jí už dobře. Vyšetření krve nutné nebylo. Kdyby se prý jednalo o poškození organismu následkem jedu, tak by se po antibiotikách nezlepšila. Dostali jsme ještě jedno platíčko antibiotik, má vše dobrat. Stále však máme sledovat její stav, a kdyby se nám zdálo, že se rychleji unaví, máme zase přijít.
Po kousnutí na prstě už není ani památky. Děkuji moc panu MVDr. Stloukalovi za záchranu naší milované Artemis!
Monika Hladká
Článek vyšel v časopisu č. 6/2013
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |
Kam dál:Anální žlázkyStafylokokHladovění, anorexieFyzioterapie zvířat - Dornova metodaDysplazie kyčelního kloubuProbíhající sbírky |