Tereza Fišerová na peřejích sbírá medaile pro svého psího parťáka
Tereza Fišerová je mladá hvězda českého vodního slalomu. Ve svých dvaadvaceti letech vyhlíží olympijské hry v Tokiu, kde by mohla zkompletovat svou medailovou sbírku z velkých mezinárodních akcí. Když zrovna neporáží soupeřky nebo netrénuje, tráví hodně času se svou rodinou. Do té nejbližší kromě rodičů ráda zařazuje i svého čtyřnohého důvěrníka.
Kdyby v roce 2008 nepodlehla lásce k divoké vodě, kterou později podpořila nejedním úspěchem, táhlo by ji srdce jiným směrem. Od malička měla výjimečný vztah ke zvířatům, a tak mezi dětskými sny nesměl chybět bílý plášť úspěšného veterináře. I když divoká voda aktuálně unáší rodačku z Roudnice nad Labem jiným směrem, říše zvířat má v jejím životě stále své pevné místo.
„Nevím přesně, kdy se začala formovat láska ke psům, ale všeobecně ke zvířatům to mám asi od okamžiku, kdy jsem se narodila. Vím z vyprávění, že jsem si domů z procházek tahala šneky, housenky nebo ještěrky. Všechno jsem to měla po kapsách. Mamka mi pak musela všechny kapsy prohledat,“ dokládá svou lásku ke zvířatům na úsměvné historce z raného dětství. V jeden okamžik muselo přijít zásadní rozhodnutí: „Člověk je buď na kočky nebo na psy. U mě to vyhrál pejsek. Je to neuvěřitelně skvělé a milé stvoření.“
No a tak u malé Terezky začalo hledání životního parťáka. Zpočátku měla jasno: „Odjakživa jsem hrozně moc chtěla dalmatina.“ Když se ale babičce žijící na vesnici narodila štěňátka, dalmatinovské období (skoro) pominulo. „Bylo jich tam sedm – pět fenek, jeden černý pes a jeden barevný pes. To byl náš Felix. Byl bílý a měl na sobě hnědé ťupky,“ vzpomíná na první shledání. „Rozhodli jsme se, že si ho babička nechá, my ho budeme financovat a jezdit za ním.“
Jenže znáte to, vztahy na dálku moc nefungují mezi lidmi, natož mezi malou holčičkou a jejím psem. No tak Terka musela vymyslet, co dál. „Když jsme jednou na Vánoce za ním přijeli a měli odjíždět, sekla jsem se, chytla se zábradlí a hrozně brečela, že bez něj neodjedu. Mamka na mě hrozně křičela. Podle mě mi dala i výprask, ale já jsem se silou vůle držela zábradlí dokud jsme si Felixe neodvezli s sebou domů. Od té doby se z něj stal takový gaučák,“ směje se.
Z Felixe se rázem stal plnohodnotný člen rodiny. Nejen že byl věrný přítel, ale také chápající posluchač: „Tím, že jsem jedináček, tak pro mě byl hrozně moc důležitý. Každé dítě se potřebuje někomu vyzpovídat. On se mnou sdílel všechnu radost i smutek. A dával to!“
Z Terezy se stávala úspěšná sportovkyně a reprezentantka České republiky. Své výhry i prohry prožívala společně s Felixem. Splnění olympijského snu už se ale nedočkali. „Prožil se mnou celý začátek mé sportovní kariéry. Řekla jsem si, že by to mohl s námi vydržet do olympiády, ale bohužel už nás opustil. Zařekla jsem se, že si olympiádu vyjedu kvůli němu a z mistrovství Evropy mu přivezu medaili. To se podařilo. Medaili má na hrobečku,“ splnila Tereza slib.
Parťáka pro chvíle, kdy je doma, tak teď české medailové naději pro Tokio dělá už jen německý ovčák Toreto. V kariéře profesionálního sportovce však během sezony těch domácích chvil bývá poskrovnu. „Myslím, že chvíle odloučení nesnáší moc dobře. On je na mě hrozně závislý. Dost často volám mamce přes facetime nebo messenger na video. Ona si ho vezme do pelechu a já si s ním volám, mluvím na něj. Když jsme spolu, snažím se ho brát na vycházky. Na tréninky a závody se mnou nejezdí, protože bych se víc starala o něj než soustředila na výkon. A navíc je psům nejlíp doma,“ nechává nahlédnout do svého soukromí.
Pokud řádící pandemie dovolí, představí se Tereza v červenci na olympijských hrách v Tokiu. Co kdyby cestoval Toreto s ní do olympijské vesnice? „To si dovedu představit! Jen mám obavu, že by pak v olympijské vesnici nikdo nezbyl, protože Toreto je přeci jen trochu přerostlý a na první pohled z něj jde obrovský strach,“ směje se. „I známí, kteří ho vídají od malička, z něj mají respekt. Přitom on je takový postelový mazel, takže si ho na tajňáka beru k sobě,“ prozrazuje. I když je to lákavá myšlenka, ví, že Toreto zůstane v červenci doma a bude jí fandit na dálku před televizní obrazovkou.
Tereza má ve svém srdci tolik psí lásky, že jí nemůže zahrnout pouze jednoho člena domácnosti. Rozhodla se proto, že bude pomáhat pejskům, kteří prožívají tu horší část svého života. Začala spolupracovat se psím útulkem DogPoint: „Po takovéhle příležitosti bych vždycky sáhla stoprocentně. Snažila bych se lidem, co tohle pro pejsky zajišťují, pomoct jak můžu. Kdybych totiž domů přivezla deset pejsků z útulku, tak by mě rodiče asi vyhnali. (smích) Je to starost a já se svou sportovní kariérou nemůžu pejskům dát stoprocentní péči, pokud mi někdo nepomáhá.“
Že to není jen okamžitý nápad, potvrzují už i dva roky staré fotografie. „Je to moje srdcová záležitost. Před dvěma lety jsem fotila charitativní kalendář pro jednu organizaci. Když mi to neleze do tréninku, tak si na to čas mile ráda vyhradím a pomůžu je svým jménem a sociálními sítěmi zpropagovat,“ vysvětluje Tereza.
Pokud se mladé vodní slalomářce splní sen a pověsí si na krk olympijskou medaili, největší radost bude mít rodina včetně jednoho německého ovčáka. A kdo ví, třeba i Felix se dočká dalšího cenného kovu...
Martin Peterka