Jsem tvůj Pes. A rád bych ti něco pověděl.
Vím, že vy Lidé žijete rušný život. Někteří z vás musí pracovat, někteří vychovávají děti. Všichni se honíte tam a sem, občas tak rychle, že si nestíháte všímat všech těch nádherných maličkostí.
Podívej se na mě, sem dolů, ze židle od svého stolu. Vidíš, jak se moje tmavě hnědé oči koukají do tvých? Ty mé už jsou trošku zamlžené. Občas to přichází s věkem. A začínají mi šedivět chloupky kolem mého čumáku. Usmíváš se na mě; vidím v tvých očích lásku. Co vidíš ty v těch mých? Vidíš moje srdce, mojí duši, která tě miluje víc, než kdokoliv na tomhle světě? Duši, která odpustí cokoliv, jen za chvíli tvého času? Zpomal, i kdyby jen na pár minut. A buď se mnou, to je vše, o co tě prosím.
Tolikrát jsi byl smutný, když sis četl zprávy o tom, jak ostatní mého druhu s posledním výdechem odchází. Občas tento svět opouštíme tak mladí a tak rychle. Občas tak náhle, že máš najednou srdce až v krku. Občas zase stárneme tak pomalu, že si toho ani nevšimneš; až na úplném konci, kdy se na tebe podíváme zakalenýma očima... ale pořád tě milujeme, i když naposledy vydechneme, uložíme se k nekonečnému spánku a... pak už se jen rozeběhneme širokou plání bez konce... Možná tu zítra nebudu; možná tu nebudu příští týden. Jednou si setřeš kapky z očí, ty, které Lidé mívají, když jsou smutní, a budeš naštvaný, žes se mnou nemohl být alespoň o jeden den déle.
Protože tě tak moc miluji, tvůj smutek se dotkne mojí duše a budu stejně smutný, jako ty. Společně máme TEĎ. Tak si sedni ke mně na zem a dlouze se mi podívej do očí. Co vidíš? Když se pořádně zahledíš, můžeme spolu komunikovat. Já a ty. Moje a tvoje srdce. Přijď ke mně, ne jako "páníček", ne jako "trenér", dokonce ani jako "máma nebo táta", přijď ke mně jako žijící tvor, žijící energie, žijící duše, pohlaď mě po zádech a jen se nech unášet okamžikem, kdy si hluboce hledíme do očí a mluvíme. Vyprávíme si příběhy. Možná ti povím něco o tom, jaká je zábava běhat za míčkem, nebo něco o tom, jaké je být Psem.
Rozhodl ses mě mít ve svém životě, protože jsi chtěl duši, se kterou ho můžeš sdílet. Někoho úplně jiného, než jsi ty sám. A tak jsem tady. Jsem Pes, ale jsem živý tvor. Cítím emoce, cítím dotyky, jsem smutný, když jsi smutný ty a šťastný, když se raduješ. Neberu tě jako "Psa na dvou nohách" - vím, kdo jsi. Jsi Člověk, se všemi svými výstřednostmi, tak odlišný ode mě. A tolik tě miluji.
Teď se posaď ke mně na zem. Otvírám ti bránu do mého světa; přijď a zpomal, i kdyby jen na patnáct minut. Podívej se do mých očí, zašeptej mi do ucha. Mluv svým srdcem a já poznám tvé pravé já. Zítra tu spolu nemusíme být; a život je tak krátký.
S láskou
tvůj Pes.
Zdroj: Internet/Překlad: Adéla Stinglová
Pokud vám v životě chybí psí přítel, nahlédněte, spousta jich čeká na toho svého člověka ;)